Jiný svět - 5. kapitola

„Pusťte mě!“ Snažil se Alec vykroutit ze sevření. Dva muži ho natlačili do křesla a kolem rukou mu cvakla pouta. „Hej! Pusťte mě! Nechte mě jít!“ Křičel Alec. Do místnosti vešel černoch. „Omlouvám se za to nepohodlí, pane Lightwoode,“ usmál se, ale vyšel z toho spíš úšklebek až pohrdání Alecovou existencí. „Jsem Victor Aldertree, vrchní vyšetřovatel Spolku.“

„Je mi fuk, kdo jste! Nemáte právo...,“ cukal s sebou Alec. „Taková politování hodná situace, že? Z Lovce na Civila a pak na Upíra.“

„Trhni si! Co ode mě vůbec chcete?!“ Šlehl po něm Alec pohledem. „Jména, Alecu! Chci jenom jména, těch kteří se účastnili toho útoku.“

„Nevím, o čem mluvíte!“ V žádné případě nehodlal zradit Simona, Clary, Magnuse, Jace, Raphaela a svůj vlastní klan, Luka a jeho smečku. „Tak já vám trochu pomůžu,“ ušklíbl se Aldertree. Došel ke stolu a něco zapnul. Po podlaze začal rejdit světlo. „To je UV záření. Pro nás neškodné, zatímco pro tebe...“ Alec si ho měřil vražedným pohledem. Kdyby pohled uměl vraždit, byl by Aldertree mrtvý. „Nic nevím,“ natlačil se Alec až k opěradlu. „Nevzali mě s sebou. Nevím, kdo tam byl.“ Aldertree vrtěl hlavou. „Raphael uznal, že nemám potřebný výcvik na takovou akci.“ Vymýšlel si Alec. Musel získat čas, i když nevěděl přesně k čemu. V Idrisu mu nikdo nepomůže.

Magnus, Clary a Jace se dostali do Idrisu. „Rozdělíme se, kdo ho najde. Pošle ostatním zprávu.“

Magnus procházel sídlem Rady, když s jedné místnosti zaslechl známý hlas. Křičel bolestí. „Alexandře!“ Rozběhl se tím směrem a v rychlosti poslal zprávu Clary a Jaceovi a rozrazil dveře. Aldertree ztuhnul a vzápětí se svezl v bezvědomí k zemi. „Alexandře!“ Osvobodil ho Magnus. „Magnusi,“ objal ho Alec kolem krku. „Už je dobře! Už je dobře! Uzdravím tě.“ Alec zabořil hlavu do Magnusova krku. „O něj se postarejte!“ Kývl k Aldertreemu, když dorazili Clary a Jace. „Jistě.“

Alec se Magnuse držel jako klíště. Magnus mu uzdravil jizvy na tváři a nepouštěl ho z náruče. „Ššššš,“ konejšil ho tiše a hladil ho po zádech. Palcema mu setřel zasychající slzy. „Už jsi v bezpečí,“ pohladil ho po vlasech. Chvíli zůstali tiše. „Miluji tě,“ zašeptal mu Magnus do vlasů. A ucítil, jak Alec v jeho náruči ztuhnul. „Magnusi?“

„Copak?“ Díval se mu Magnus zpříma do očí. „Mohl by jsi to zopakovat, myslel jsem, že jsem špatně rozuměl.“

„Miluji tě,“ zopakoval Magnus. „Taky tě miluji,“ usmál se Alec. „Bál..Bál jsem se, že to necítíš stejně.“ Alec se stydlivě kousnul do rtu a pak Magnuse políbil. Magnus mu začal polibek oplácet. „Odpočiň si, dobře? Měl jsi náročný den.“ Pomohl mu si lehnout a zachumlal ho do peřiny.

Alec s Magnusem hleděli na dům, kde Alec vyrůstal. Pozvání na večeři nemohli déle odkládat. Když po setkání s Izzy a nedobrovolném výletu do Idrisu, volal Alec Maryse. Maryse se ulevilo, že je Alec v pořádku. Alec se jí po telefonu neustále omlouval, že ho hrozně mrzí, že jí neřekl dopředu, že teď bude bydlet s Magnusem. Maryse ho ujistila, že je to v pořádku. Hlavně, že je živý a zdravý. Při slově živý se Alec ušklíbl. To už není pravda, maminko! Povzdechl si.

„Bojíš se?“ Položila mu ruku na rameno Izzy. Alec přikývl. „Já a Magnus budeme celou dobu s tebou,“ ujistila ho. Alec se vděčně usmál. „Tak jdeme!“ Vykročil ke dveřím. Všichni tři vešli dovnitř. „Mami, tati, jsme tady!“ Zavolala Izzy do domu. „Alecu!“ Vyřítil se na chodbu Max. „Maxi!“ Objal ho Alec. „Chyběl jsi mi!“

„Ty mě taky, prcku!“ Usmíval se Alec. „Neříkej mi, prcku!“ Mračil se Max. Robert s Maryse vyšli z kuchyně. „Alecu!“ Alec zvedl hlavu. „Mami,“ zvedl se a došel k ní. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“

„Nic mu nechybí, paní Lightwoodová,“ ujistil Maryse Magnus. „Tak fajn. Mami, tati, Maxi, tohle je Magnus. Můj přítel.“ Izzy překvapeně zvedla obočí. Kdy k tomu došlo? Napadlo jí. „Rádi vás poznáváme, Magnusi. Příště nás takhle neděste. Už jsme si představovali...“

„Mrzí mě, že jsme vám to dopředu neřekli,“ přerušil Magnus Maryse. „Hlavně, že je všechno v pořádku,“ připojil se Robert. „Večeře bude za chvíli.“

„Tak my půjdeme ještě na chvíli nahoru.“

Alec, Izzy a Magnus seděli na posteli v Alecově bývalém pokoji. Zatímco si Alec dopřával předkrm. Izzy s Magnusem našli společnou řeč v módě. „Musíme někdy vyrazit společně nakupovat,“ rozplývala se Izzy. „Souhlasím,“ přikývl Magnus. „Máš totiž úžasnej vkus,“ obdivovala Izzy Magnusův módní vkus. „Ty taky, Isabelle. Tvůj outfit je dokonalej.“ A otočil se na Aleca. „Půjdeš s námi, Alexandře?“

„Ne díky, jděte sami,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jemu by se taky nějaký nový kousky do skříně hodily,“ souhlasila Izzy s Magnusem. „Izzy má pravdu. U Raphaela bys měl reprezentovat.“

„Na co?“ Zvedl Alec obočí. „Simon taky nosí ty svoje trička,“ trhl Alec rameny. „Tak alespoň barvičky. Černá je nudná.“

„Černá je skvělá!“ Bránil se Alec. „Furt jenom černá, černá, černá. Zkus taky nosit něco jinýho než černou,“ popichovala Izzy Aleca. „Co je na černý špatnýho?“ Nechápal. „To je marný,“ vzdala to Izzy. „Díky,“ ušklíbl se Alec a vrátil se ke své A pozitivní. Dveře se otevřely a v nich stál Max. „Máte jít...Alecu?!“ Zarazil se. „To je...Krev?“ Alec se zakuckal. „Kurva!“ Zaklel. „Co jsi zač?!“ Zeptal se Max roztřeseným hlasem. Alec slezl z postele a rozešel se k Maxovi. „Maxi, prosím poslouchej mě!“

„Nepřibližuj se!“ Couval Max. „Chci si jenom promluvit.“

„Neubližuj mi!“ To Alecovi zlomilo srdce. „Já ti nechci ublížit. Chci to jen vysvětlit.“

„Ne! Nech mě být! Ty nejsi můj bratr. Jsi zrůda, co vypadá jako můj bratr!“ Alec zůstal stát, jako solný sloup. Tohle bolelo. Jeho srdce se tříštilo na milion kousků. „Alexandře! Musíme ho zastavit!“ Vytrhl ho z myšlenek Magnusův hlas. „Magnus má pravdu,“ souhlasila Izzy. „Můžete s tím něco udělat?“ Zeptala se. „Můžeme,“ přikývl Magnus.

Max s Alecem, Izzy a Magnusem v patách přiběhl do jídelny, kde Robert s Maryse připravovali stůl. „Maxi, co se děje?“ Staral se Robert, když uviděl synův vyděšený výraz. „Alec...On...on..., když jsem přišel k němu do pokoje. On seděl na posteli a pil krev.“ Alec, Izzy a Magnus zůstali stát ve futrech. Robert s Maryse sledovali trojici ve dveřích. „Maxi, o čem to mluvíš?“ Nechápala Maryse. „Ukážu vám to.“

„Maxi, prosím,“ zkusil to Alec. „Všechno ti vysvětlím. Bude to jako dřív.“

„Nemluv na mě!“ A spolu s rodiči zmizel nahoře po schodech. „Říkali jste, že můžete něco udělat.“

„Jo můžeme, ale musíme být v přímém kontaktu s dotyčnými,“ vysvětlil Magnus. „Co teď budeme dělat?“ Zajímala se Izzy. „Co to má znamenat?“ Zahřměl ze shora Robert. „Krev. Zásoby krve. Tos vykradl krevní banku.“

„To není lidská krev,“zamumlal a protočil Alec očima. „Ta je proti Dohodám,“ dodal tiše, že to slyšeli jen Izzy s Magnusem. „Můžeš to nějak vysvětlit, Alexandře!“ Hodil po něm Robert krví. „Jo. Užíval jsem si báječný večer a najednou jsem umřel a vrátil se jako upír. Senzace, ne?“

„Roberte, ten kluk se zbláznil,“ vrtěla Maryse hlavou. „V pokoji má krev a vykládá něco o upírech. Vždyť ani neexistují.“

„Všechny legendy jsou pravdivý,“ ušklíbl se Alec. „Jako bývalý Lovci Stínů byste to měli sami vědět nejlíp.“

„Jako co?“ Nechápala Maryse. „Lovec Stínů. Napůl Anděl, napůl člověk, nic?“ Robert s Maryse si vyměnili pohled. „Hned ráno zavoláme doktorce Stoneové, popovídáte si a všechno bude dobrý,“ ujišťovala Maryse Aleca. „Fajn. Ordinují psychologové večer nebo přes noc? A psycholog mi nepomůže,“ povzdechl si Alec. „Alecu, miláčku. Všechno bude v pořádku.“ Maryse podívala na Magnuse. „Líbil jste se mi. Jedete v drogách nebo v čem?“ Magnusovi poklesla brada. „Mami, to nemůžeš. Urážet hosty,“ přidala se Izzy. „Host? Podívej se, co s Alecem udělal. Můj syn tu vykládá bludy. Odejděte!“

„Zvládneš to?“ Otočil se Magnus na Aleca. „Sice nevím, jak. Ale pokusím se,“ přikývl. „Počkám venku.“ Magnus opustil dům. „Co chceš dělat?“ Zeptala se Izzy. „Uvidíš,“ povzdechl si Alec.

Alec zavřel oči. Snažil se vnitřně uklidnit. Tak jak ho to Raphael učil. Když je otevřel, hleděli na něj tři vyděšené páry očí. „Neubližuj nám.“

„Poslouchejte mě! Jenom poslouchejte!“ Izzy si všimla, že jsou její rodiče a Max v jakémsi transu. 

Před měsícem se Alec Lightwood odešel bavit s přáteli do baru. Už se z něj nevrátil a nikdy nevrátí. Když se vracel domů, došlo k nehodě. Srazil ho opilý řidič. Přes veškeré snahy záchranářů se ho nepodařilo oživit. Když Alec umíral myslel na vás, na to jak moc vás má rád. A že mu budete moc chybět.

Upíři ani nic jiného neexistuje. To jste si jen vymysleli, abyste Aleca udrželi ještě chvíli s vámi.

Alexander Gideon Lightwood je mrtvý!