Jiný svět - 4. kapitola

„Upíři a vlkodlaci se postarají o rozptýlelní a my ostatní dostaneme Meliorna do bezpečí,“ rozhodl Jace. „Kdo ho učinil králem a dal mu právo o všem rozhodovat?“ Naklonil se Alec k Magnusovi. „Výhoda být královská rodina Lovců Stínů,“ otočil se na Aleca Simon. „Hádám, že Andělská krev má něco do sebe,“ ušklíbl se Alec. A jeho instikty naskočily. „Někdo zmínil krev, že?“ Ušklíbl se Luke, když viděl Alecovi špičáky venku. „To nebylo zrovna chytrý,“ pokrčil Alec rameny. „Nenech se Jacem otrávit, jsou i horší, věř mi,“ pokračoval Luke. „Začíná mi lézt na nervy,“ pokrčil Alec rameny. „Nechceme nikomu ublížit, takže buďte opatrní,“ připojila se Clary. „Jo, takže támhle to upíří ucho by se mělo držet dál,“ ušklíbl se Jace. „Jmenuju se Alec a na tvým místě bych byl zticha nebo půjdeš jako první,“ protočil očima.

Upíři a vlkodlaci rozptýlili stráže kolem Meliorna, Magnus vytvořil portál a spolu s Meliorem prošli do Magnusova bytu. „Děkuji,“ otočil se Meliorn na Magnuse. „Poděkuj, Clary. Byl to její nápad.“ Vzápětí se otevřel další portál a do bytu vešli Simon, Clary, Jace a Alec. „Děkuji za pomoc, Clary Fairchild,“ poděkoval znovu Meliorn. „Rádo se stalo,“ přikývla Clary.

Všichni se rozhodli dojít úspěch zapít do Hunter´s Moon.„Tak na úspěch. A vítáme mezi námi nového upíra Aleca Lightwooda!“ Zvedl Raphael sklenku. „Moment!“ Zarazil se Jace. „Lightwood?“ Podíval se překvapeně na Aleca. „Zíráš, co?“ Ušklíbl se. „A pokud mi chceš vyprávět o historii rodu, tak nemusíš. Magnus tě předběhl.“

„Jak se to stalo?“ Zajímalo Jace. „Byl jsem se bavit v Pandemoniu se spolužáky z archeologie a potkal jsem tam Magnuse. Spletl si mě s váma,“ pokrčil Alec rameny. „A když jsem viděl, jak se vyrovnává se Členy Kruhu? Tak mě zasvětil.“

„Magnusi!“ Šlehl po něm Jace pohledem. „Nechtěl jsem věř mi. A když pak byl s náma jenom posedět, tak Erik si ho vyhlídl jako svojí obět. Žárlil, že někoho mám a odnesl to Alec. Za což se omlouvám,“ otočil se k Alecovi. „Ty za nic nemůžeš,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jsem Jace Herondale a tohle je Clary Fairchild.“

„Těší mě,“ pousmál se Alec. „Za ty kecy předtím se omlouvám.“

„V pohodě,“ mávl rukou Alec.

„Ahoj Maio,“ postavila se černovláska k baru. „Ahoj Izzy,“ usmála se Maia. „Dneska tu je celkem narváno,“ okomentovala to Izzy. „Dá se to,“ pokrčila Maia rameny a naklonila se pro polibek. Izzy jí ho oplatila. Když zachytila známý smích. Překvapeně se odtáhla a podívala se tím směrem. S blonďákem, asiatem a zrzkou tam stál její bratr Alec a něčemu se smál. „Alecu?!“ Alec se otočil po hlase a brada mu poklesla. Takhle si setkání nepředstavoval. Navíc netušil, jak by měl Izzy sdělit onu novinku. „Izzy, co ty tady?“ Zeptal se překvapeně. „Já? Co ty tady děláš? Všichni doma šílí strachy!“ Praštila ho do ramene. „Máma si představuje, jak ležíš někde mrtvý v příkopě, idiote. A ty tady chlastáš.“ Mamka není daleko od pravdy,napadlo Aleca. „Izzy, prosím poslouchej mě!“

„Měl bys jí zavolat a nebo se vrátit domů.“

„Nemůžu se vrátít domů,“ vrtěl Alec hlavou. „Proč bys nemohl?“ Nechápala Izzy. „No já..um...Sakra!“ Zaklel. „Nejsem to co si myslíš,“ vyhrkl. „Teď jsi to rozsekl, Lightwoode,“ ušklíbl se Raphael. „Si jí to řekni sám, když ji tak chytrej,“ šlehl po něm Alec pohledem. Maia si od baru povzdechla. „Tohle bude ještě zajímavý večer. Tady máš něco silnějšího,“ podala Alecovi panáka. „Co to je?“ Přičuchl k tomu nedůvěřivě. „Plazma,“ pokrčila Maia rameny. „Ale bacha, je to prej hodně silný. Simon by ti mohl vyprávět.“

„Tak na kuráž,“ kopl Alec do sebe plazmu. „Kruci, ta má říz! Díky,“ podíval se na Maiu. „V pohodě.“

„Izzy, to co ti teď řeknu nesmíš nikomu říct. Ani mámě, tátovi, Maxovi. Nikomu.“

„O co jde?“ Zeptala se. „Mám vás všechny moc rád.“

„Brácha, vyklop to!“

„Jsem upír.“ V Hunter´s Moon jako by se zastavil čas, všichni čekali na reakci Isabelle Lightwood. „Netušila jsem, že máš smysl pro humor. Protože jestli to byl vtip, tak pěkně blbej.“

„Chceš důkaz, fajn,“ ušklíbl se Alec. Izzy couvla dozadu, když uviděla Alecovy špičáky. „Do prdele!“

„Líp bych to neřekl,“ protočil Raphael očima. „Sklapni, Raphaeli,“ otočil se na něj Alec. „Jak? Kdy?“ Zeptala se Izzy třesoucím se hlasem. „Když jsem se chystal s Magnusem na rande v Pandemoniu. Šel jsem jen na chvíli na vzduch, když mě jeden překvapil a zbytek ti dojde.“

„Alecu,“ natáhla ruku. „Omlouvám se, nevěděla jsem to.“

„Myslel jsem, že mě budeš nenávidět,“ sklopil oči. „Proč? Proč bych to dělala? Jsi můj brácha a já tě mám ráda.“

„Taky tě mám rád,“ objal jí. Izzy se trochu zdráhala, ale objetí mu oplatila. „Neboj, jedl jsem,“ ujistil jí. „Maia by ti asi nedarovala, kdyby se mi něco stalo.“

„Moment. Maia, co?“ Zvedl překvapeně obočí. „Maia a já spolu chodíme.“ Alecovi poklesla brada. „Ty a Maia?“ Izzy přikývla. „A ty víš, že je...že je...?“

„Vlkodlak? Jo vím,“ přikývla Izzy. Jace se rozesmál. „Zdá se, že Lightwoodovi si našli cestu zpátky do Světa Stínů. „Sice přes Podsvět, ale měli bychom je přivítat zpět.“

„Ještě máme bráchu,“ otočil se Alec na Jace a pokrčil rameny. „Takže abychom si to ujasnili,“ začal Simon. „Izzy randí s Maiou a Alec se k nám dostal, protože ho Erik proměnil v upíra.“

„Jo a jestli nesklapneš, tak tě praštím,“ ušklíbl se Alec. „Vítej v klubu!“ Usmál se Jace.

Alec s Izzy seděli před Hunter´s Moon. „Maia, jo?“ Drbl do ní a usmál se. „Stalo se,“ pokrčila rameny. „Potkaly jsme se při přijímačkách a daly jsme se do řeči. Že je něco jinýho než si myslím, mi řekla později. Vlastně nedávno,“ sklonila Izzy. „Vyšilovala jsem, že chodím s vlkodlakem. Nevěděla jsem, že se znáte.“

„Nějak jsme si sedli,“ pokrčil Alec rameny. „Podsvět je vlastně jedna velká rodina, i když se vlkodlaci a upíři moc nemusí.“

„Proč?“

„Staré záležitosti,“ pokrčil Alec rameny. „Bohužel to nezměníš, když většina nemá otevřenou mysl.“

„Vyprávěla jsem jí o tobě. Myslím, že musela vědět, co se s tebou stalo. Protože mě utěšovala, že se jednou určitě vrátíš.“

„Vždycky se vrátím, Izzy. Jen se teď musím postavit na vlastní nohy a najít si svoje místo v tomhle světě.“

„A co Magnus?“ Vyptávala se dál. „Magnus je fajn,“ pokrčil Alec rameny. „Je mezi vámi něco?“ Vyzvídala dál. „Jsme kamarádi,“ odpověděl Alec. „Ty ho máš rád nemám pravdu?“ Alec sklonil hlavu a přikývl. „Proč mu to neřekneš?“

„Mám strach Izzy, co když to necítí stejně?“

„To se nedozvíš jinak, než když mu to řekneš,“ objala ho kolem ramen. „Nechci mít zlomené srdce.“

„Nebudeš,“ hladila ho po zádech. „Magnus to cítí stejně jako ty.“

Alec chtěl něco odpověděl, když se otevřel portál a z něj vyšlo několik Lovců Stínů. „Alexandře Gideone Lightwoode, jste zatčen za napomáhání k útěku víle Meliornovi!“ Oznámila mu žena. „Cože?!“ Vyskočil Alec na nohy. „Vezměte ho!“

„Ne! Ne!“ Bránil se Alec. A pak všichni zmizeli v portálu. Izzy zůstala jako opařená stát na ulici. Otočila se a zamířila do baru. „Isabelle,“ všiml si jí Magnus. „Co se stalo?“ Všiml si jejío výrazu. „Aleca sebrali nějací lidé, za napomáhání k útěku víle...?“

„Sakra!“ Zaklel Jace. „Jasně, že si vyberou za obětního beránka Podsvěťana. Ani by je nenapadlo obvinit člověka z vlastních řad.“