Jiný svět - 3. kapitola

„Neviděl někdo Aleca?“ Rozhlížel se Magnus po baru. „Říkal, že jde ven. Ale je pravda, že se dlouho nevrací,“ přikývla Cat. „Jdu se po něm podívat,“ zvedl se Magnus. „Jdu s tebou,“ přidal se k němu Raphael. Oba vyšli z baru. Když spatřili vysokou postavu, jak někoho drží v náručí. „Alexandře!“ Vykřikl Magnus.

Alecovi ztěžka víčka a ruce, kterýma se snažil bránit mu bezvládně sklouzly podél těla. Nevnímal nic. Všechno se ponořilo do černoty.

Upír po výkřiku zvedl hlavu. „Eriku!“ Zalapal Magnus po dechu. Erik se dal na útěk. „Ne! Ne! Ne!“ Klesl Magnus vedle Aleca. „Prosím!“ Dotkl se Alecovy studené tváře. Magnusovi se do očí nahrnuly slzy. Z baru vyšli Cat s Ragnorem. „Proboha!“ Zakryla si Cat pusu rukama. „Cat! Prosím! Prosím!“ Prosil jí zoufale Magnus. Cat aktivovala svojí magii. „Je mi líto, Magnusi! Je mrtvý!“

„Ne! Ne! Prosím!“ Díval se Magnus na Aleca. „Je mi to líto!“

„Je tu možnost,“ ozval se konečně Raphael. „A ty to víš!“ Magnus zvedl k Raphaelovi hlavu. „Mám ho pohřbít a doufat? To mu nemůžu udělat.“

„Nebo mu můžeš probít srdce kůlem rovnou,“ pokrčil Raphael rameny. „S rozhodováním si pospěš. Za nějaký čtyři hodiny bude svítat.“ Magnus se znovu podíval na Alecovu nehybnou tvář. „Bude mě nenávidět.“

„Tohle je volba, kterou musíš učinit za něj,“ připomněl mu Raphael. „Magnusi, rozmysli si to!“ Zrazovala ho Cat. „Co? To mám přijít k jeho mámě a říct jí. Dobrý den, jsem Alecův přítel a jen tak mimochodem Alec je mrtvý?“ Rozhostilo se ticho. „To jí místo toho chceš říct, že je upír?“ Magnus neodpověděl a otočil se na Raphaela. „Udělám to.“

„Dobře,“ přikývl Raphael.

Magnus, Cat a Ragnor sledovali Raphaela, který ukládal Aleca do vykopaného hrobu. „Teď počkáme,“ došel Raphael ke svým přátelům. „Magnusi, neodpověděl jsi mi,“ otočila se na něj Cat. „Teď už je pozdě,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Věř mi, že jsem nečekal, že se s Alecovými rodiči setkám za téhle situace. Erik nás musel sledovat už dlouho. Musel to plánovat.“

„Erika předáme Lovcům. Zabil Civila,“ trhl Raphael rameny. Země se zachvěla. „Je to tady!“ Otočil se na Cat, Ragnora a Magnuse. „Ustupte! Povstane hladový a bude se chtít krmit.“

Alec vylezl z hrobu a začal se hladově rozhlížet. Raphael z tašky, kterou nesl s sebou vytáhl sáčky s krví. „Tu máš!“ Hodil je Alecovi. Alec začal hladově pít. Magnusovi se do očí tlačily slzy. Tohle byla jeho vina, kdyby Aleca nezatáhl do Světa Stínů, tohle by se nikdy nestalo. „Magnusi?!“ Vytrhl Magnuse z přemýšlení Alecův hlas. „Co se stalo?“ Rozhlížel se zmateně Alec. „Proč jsme na hřbitově?“ Magnus nemohl odpovědět. Nevěděl, jak to mladému muži říct. Jak mu říct, že jeho život se právě navždy změnil. „To je hrob!“ Vyjekl Alec a začal couvat, když si všiml prázdných sáčků od krve. „To je...Ne! Ne!“ V ústech nahmatal špičáky. „Ne! Ne! To není pravda!“

„Moc mě to mrzí, Alexandře!“ Našel konečně Magnus řeč. Natáhl k němu ruku. „Nešahej na mě!“ Vytrhl se mu Alec. „Jsem...Jsem....Zrůda!“

„To neříkej!“ Zarazil ho Magnus. „To není pravda.“ Alecovi se do očí nahrnuly slzy, schoulil se do klubíčka a rozbrečel se. „Alexandře,“ přistoupil k němu Magnus ještě blíž. „Můžu?...Můžu..? Můžu se tě dotknout?“ Zeptal se opatrně Magnus, nechtěl aby mladý muž začal vyšilovat. Už teď to bylo těžké. „Magnusi, opatrně!“ Varovala ho Cat. „Teď už by se po vás neměl hladově vrhnout,“ zavrtěl Raphael hlavou.

Alec zvedl hlavu. „Magnusi,“ vzlykl. „No tak ššš,“ objal ho opatrně Magnus. „Pomůžeme ti.“ Alec oplatil Magnusovi objetí. A Magnus mu pomohl na nohy. Alec se ho nepouštěl. „Postarej se o něj, Magnusi,“ oslovil čaroděje Raphael. „Až zesílí, sejdeme se v hotelu DuMort.“

Magnus s Alecem prošli portálem do Magnusova bytu. Magnus se podíval na mladšího muže. Na tvářích mu zasychaly zbytky slz, výraz v obličeji měl prázdný. „Umyju tě a najdu ti něco na sebe.“ Alec nereagoval. Celkově působil apatickým dojmem. „Posaď se,“ usadil ho Magnus do jednoho z křesel. „Připravím zatím tu vanu.“ Odpovědí mu bylo ticho.

Magnus Aleca umyl a zabalil ho do osušky. V ložnici pak sledoval, jak se automatickými pohyby obléká. Mezitím nachystal jídlo pro sebe i Aleca. Alec vešel do jídelny a usadil se ke stolu. Ve tváři stále ten stejný prázdný výraz. Magnus jenom doufal, že se Alec ze své apatie dostane, že je to jenom způsob, jak se vyrovnává se změnou. Vtiskl mu do ruky skleničku. Alec jí postavil na stůl. „Nechceš?“ Alec zavrtěl hlavou. Alespoň něco, ulevilo se Magnusovi. „Já tě rozhodně nebudu do ničeho nutit,“ ujistil Magnus Aleca. „Ale věř mi, že umřít hlady není příjemná smrt pro nikoho. A už vůbec ne pro upíra.“ Magnus se sklonil ke své večeři. „Alespoň trošku.“ Po chvíli přemlouvání to Magnus vzdal, když šel odnést svůj prázdný talíř. Záhy se vedle něj objevil Alec a podával mu prázdnou sklenici. Magnus si jí vzal a usmál se.

Magnus odvedl Aleca do ložnice. Nechtěl, aby si mladý muž myslel, že ho nechává samotného. Sám se pak převlékl a pak našel Alecovi staré tričko a teplákové kalhoty podal mu je. Alec se převlékl a pak si stydlivě začal kousat spodní ret. „Co je?“ Otočil se na něj Magnus. Alec ukázal na postel a Magnuse. „Ano,“ přikývl Magnus. „Budeš spát se mnou. Jestli se bojíš, můžeme mezi naskládat polštáře. Ale neudělám nic, co bys nechtěl.“ Došel k vyděšenému upírovi. „Nechci tě nechávat samotného.“ Na Alecově tváři se objevil stydlivý úsměv. „Pojďme spát,“ navrhl Magnus.

Magnus se ráno vzbudil a protáhl se. Místo vedle něj bylo prázdné. Magnus vyletěl do sedu. To snad ne! Srdce mu divoce bušilo. Dostal strach, že se Alecovi něco stalo. Nevěděl, co se mladému muži honilo hlavou. Vstal a chystal se obléct a Aleca najít. Vyšel z ložnice, když si všiml pohybu. Otočil hlavu. Alec stál v kuchyni a připravoval snídani. „Dobré ráno,“ ulevilo se Magnusovi. „Dobré ráno,“ zvedl Alec hlavu od přípravy snídaně. „Tos nemusel.“ Magnus byl, rád, že Alec mluví. „Já..Um...Chtěl jsem ti nějak poděkovat za včerejšek,“ sklonil Alec oči. „Vzal jsi mě sem, i když jsi nemusel.“

„Bylo mi jasné, že budeš radši za známou tvář. Než za upírský klan.“ Alec pokrčil rameny. „Když jsem zjistil, co moje oči a moje síla znamenají. Byl jsem sám, musel jsem na všechno přijít sám. Přísahal jsem sám sobě, že když se někdo ocitne ve stejné situaci, že mu pomůžu, jak jen budu moct,“ vysvětlil Magnus. „Děkuju.“

„V pohodě,“ usmál se Magnus. „Kafe je hotový, vajíčka taky. U mně to vypadá na B negativní,“ otevřel Alec ledničku.

Oba muži se usadili ke snídani. Mlčeli. „Co se mnou bude?“ Prolomil Alec ticho. „Raphael tě v hotelu DuMort bude učit, jak se kontrolovat. Ač se zdá, že to zvládáš, obával jsem se, že ráno zjistím, že mám rozervané hrdlo.“

„Neublížil bych ti,“ zvedl Alec oči od své sklenky.

Alec svůj čas dělil mezi Magnuse a výcviku v DuMortu. Raphael s ním byl spokojený. „Našli se dva bručouni,“ smál se jim díky tomu Magnus. Ač se oba ohrazovali, že nejsou žádní bručouni. „Jak mu to jde jinak?“ Zajímalo Magnuse. Nebyl s Alecem pořád, sem tam měl schůzku s klientem. „Je šikovnej,“ ujistil ho Raphael. „Učenlivej a trpělivej. Rozhodně lepší, jak Lewis.“

„Kdo?“ Zeptal se Alec. „Simon Lewis. Toho poznáš,“ mávl Raphael rukou. „Je šíleně aktivní a neuvěřitelně ukecanej.“

„Slyšel jsem svoje jméno?“ Ozvalo se z chodby. A do místnosti vešel brunet, zrzka a blonďák. „Tohle není hotel!“ Ohradil se Raphael. „Je,“ odporoval mu Simon. „O co jde? Mám tu práci,“ protočil Raphael očima. „Potřebujeme pomoct,“ ozvala se zrzka. „Upíři nemají zájem pomáhat Lovcům Stínů,“ ušklíbl se Raphael. „Co jste si nadrobili, to si snězte.“ Alec měl stochutí Raphaelovi gratulovat. „A co když je v sázce život Podvěťana a válka?“ Pokračovala zrzka. „O co jde?“ Zeptal se otráveně Raphael. „Spolek zatkl Meliorna a chce ho vyslýchat ve Městě z Kostí,“ odpověděl blonďák. „Cože?!“ Vložil se do toho Magnus. „Chceme ho vysvobodit, ale sami na to nestačíme,“ pokrčila rameny zrzka. „Vlkodlaci jsou pro,“ přidala. „Prašivý psi,“ zavrčel Raphael. „Nemůžeme riskovat válku s Nephilim,“ souhlasil Magnus. „Zasvětí mě někdo?“ Ozval se zmatený Alec. „Mládě bych z toho vynechal,“ ušklíbl se Raphael. „Může pomoct,“ pokrčil Magnus rameny. „Jako rozptýlení.“

„Dobře,“ souhlasil Raphael. „Tak to vyklopte.“

„Po zatčení mého otce,“ začala zrzka. „Pohár zmizel. Meliorn prohlásil, že ho máme stále ve vlastnictví a tajíme to před Spolkem. Což je pravda.“

„Víly nemůžou lhát,“ otočil se Magnus na Aleca. „Ale často pravdu překrucují.“

„To je radost,“ ušklíbl se Alec. „V čem je teda problém, proč jim teda Pohár nevydáte?“

„To není tak jednoduchý. Ale o to nejde,“ vrtěla hlavou zrzka. „Spolek si myslí, že Meliorn ví víc než říká,“ pokrčil rameny blonďák. „Souhlasil bych s Raphaelem, že nově vytvořený upír by měl jít z cesty. Nechceme nikomu ublížit a pokud se neumí kontrolovat....“

„Moje kontrola je naprosto v pořádku,“ zavrčel Alec. „Kdyby nebyla už by ses válel na podlaze s vyraženýma zubama.“ Magnus se musel odvrátit, aby zakryl smích. „Nikomu neublíží,“ podívala se na Aleca zrzka. „Neublížil by ani mouše. Vždyť se na něj podívej.“

„Nemám tě rád,“ ušklíbl se Alec. „A jeho taky ne,“ ukázal na blonďáka.