Jiný svět - 2. kapitola

Alec ve svém pokoji vztekle nakopl skříň. Nechápal, proč by nemohl vědět, kdo opravdu je.

Alec se po boku Izzy procházel obchodním centrem, zatímco Izzy byla nadšená. Alec se k smrti nudil. Izzy odběhla do obuvy a Aleca nechala stát na chodbě. „Jako vážně?“ Povzdechl si a posadil se na nejbližší lavičku. Snažil se všechno hodit za hlavu. V podstatě nezáleželo, kdo mohl být. Záleželo na tom, co bude. Nemělo smysl se babrat v minulosti. „Alexandře,“ ozvalo se kousek od něj. Alec zvedl hlavu a spatřil Magnuse, jak k němu míří. Usmál se. „Ahoj.“

„Ahoj, co ty tady?“ Zajímalo Magnuse. „Ale sestra mě vytáhla. A co ty?“ Zajímalo Aleca. „Taky jsem si potřeboval osvěžit šatník.“

„A nestačí ti jenom mávnout rukou?“ Zajímalo pobaveně Aleca. „Kde by v tom byla zábava?“ povytáhl Magnus obočí. „Asi máme každý jinou představu o zábavě,“ pokrčil rameny Alec. „Nezajdeme někdy na kafe?“ Navrhl Magnus. „Jo proč ne,“ přikývl Alec. „Dáš mi na sebe číslo?“

„Jasně,“ přikývl Alec a vytáhl telefon. Sotva si vyměnili čísla, tak z obchodu vyšla Izzy. Alec je spolu seznámil. Izzy byla nadšená, že si Alec našel přitele a ani jednomu nevěřila, když jí svorně tvrdili, že jsou kamarádi.

Alec vešel do kavárny. Magnus na něj od stolečku zamával. Alec se usmál a zamířil k němu. Vzápětí k nim došla servírka. „Zajímalo by mě, jak je to s tím tetováním na krku,“ začal Magnus. „Proč? Co je to?“ Zeptal se Alec. „To je totiž blokovací runa,“ odpověděl Magnus. „Lovci Stínů jí používají, když nechtějí být nalezeni.“

„No já,“ upil Alec z kávy. „Viděl jsem jí ve snu. A to že si udělám tetování byla mladická nerozvážnost.“

„Takže trocha rebelie,“ ušklíbl se Magnus. „Tak nějak,“ přikývl Alec. „Ty tvoje sny, myslím, že tvoje podvědomí se snaží vyrovnat s tím faktem, že už nejsi Lovec Stínů. Ač to máš někde hluboko v sobě zakódované.“

„Rozhodl jsem se to hodit za hlavu,“ pokrčil Alec rameny. „Stejně už to nezměním.“

„To je pravda. Se zmizelými Nástroji smrti by to ani nebylo možné,“ pokrčil Magnus rameny. „Nástroje smrti?“ Zeptal se zvědavě Alec. „Kdysi dávno svěřit Anděl Raziel, tvůrce Lovců. Lovců tři předměty známé jako Nástroje smrti. Pohár, Meč a Zrcadlo. S tím, že až svět ovládnou démoni můžou ho Lovci pomocí Nástrojů přivolat a on jim splní jedno přání. Jenže Pohár kamsi zmizel, Meč je ve vlastnictví Spolku a Zrcadlo nikdo nikdy neviděl.“

Magnus s Alecem se procházeli Central Parkem. „Tak mi pověz něco o své rodině, Alexandře,“ navrhnul Magnus. „Mám sestru a bráchu. Oba jsou mladší. Izzy znáš a s Maxem vás někdy seznámím. No moji rodiče měli prvně problém přijmout mě, jako gaye ale nakonec mě začali tolerovat.“

„Tak to je fajn.“

„A co ty?“ Zeptal se Alec. Magnusovi spadl úsměv. „Moje matka umřela, když mi bylo osm.“

„To mě mrzí.“

„Už je to dávno,“ pokrčil Magnus rameny. Ano, bylo to hodně dávno. Ale bylo to čerstvé, když Magnusova matka zjistila, co kočičí oči jejího syna znamenají vzala si život. Když to zjistil jeho otčím, křičel na Magnuse, že je monstrum a Magnus zaútočil a spálil nevlastního otce na popel.

Společně došli před Alecův dům. „Děkuju Magnusi, bylo to fajn.“

„To já děkuji, Alexandře,“ usmál se Magnus. „Měj se, ozvu se ti,“ rozloučil se Alec. „Alexandře,“ zavolal na něj Magnus. „Ano?“ Otočil se Alec. „Můžu tě polibit?“ Alec vykulil oči, takže vypadal jako Bambi, pak ale roztáhl pusu do úsměvu a přikývl. Magnus k němu došel a spojil jejich rty. Alec mu nejistě začal polibek oplácet.

Osoba skrytá ve stínech, vztekle zavrčela a zvedla se k odchodu. V duchu slibovala, že to tak nenechá.

Alec vešel do domu s obrovským úsměvem na tváři. „Kdo to byl?“ Zajímalo Maxe. „Cože?“ Zeptal se Alec. „Viděl jsem tě z okna s někým klukem,“ odpověděl Max. „Ty mě šmíruješ za oknem?“ Zvedl Alec obočí. „Ne!“ Zavrtěl Max hlavou. „To ti tak budu věřit, prcku!“

„Já nejsem prcek,“ nafoukl se Max. „Jasně, že ne,“ ušklíbl se Alec. „Tak kdo to byl?“ Dožadoval se Max odpovědi. „Co kdo byl?“ Vešla do chodby Maryse. „Bože!“ Zaúpěl Alec. „Můj přítel,“ odpověděl. „Ty máš přítele? To je skvělý!“ Usmívala se Maryse. „Pozvi ho někdy na večeři.“ Alecovi poklesla brada. „Cože?“

„Rádi ho poznáme,“ ujistila Maryse Aleca. „No já,“ polkl naprázdno Alec. „Zeptám se, jestli bude mít čas.“

Alec ležel na posteli a četl si, zrovna obrátil na další stránku, když mu do pokoje vrazila Izzy. „Tady má někdo přítele a nepochlubí se!“ Skočila na postel. „Bože!“ Zaúpěl Alec. „Tady člověk nemůže mít pět minut klid. A není to můj přítel.“

„Mamka vás viděla, jak se líbáte,“ protestovala Izzy. „To nic neznamená,“ trhl Alec rameny. „Takže to jenom zkoušíš nebo co?“

„Nevím, co to je, Izzy. Jasný?! A nech mě na pokoji,“ zavrčel. „Bručoune!“ Zvedla se Izzy a odešla.

„Chceš nám říct, že randíš s civilem?“ Zeptal se Ragnor Magnuse. „Je fajn,“ pokrčil Magnus rameny. „Chytrý, vtipný a je zatraceně sexy,“ usmíval se Magnus. „Neřekl jsi mu o Světě Stínů, doufám.“

„Řekl,“ odpověděla za Magnuse Cat. „Proč?!“ Nechápal Ragnor. „To dopadne špatně.“

„Protože mě viděl se členy Kruhu a pak je to Lightwood.“

„Lightwood? Jako vyloučený Lovec Lightwood?“ Ujišťoval se Ragnor. „Přesně tak,“ přikývl Magnus. „No nazdar.“ Povzdechl si Ragnor. „Ragnor tím, chce říct, že ho rádi poznáme,“ usmívala se Cat.

Magnus vytáhl svůj telefon a vytočil Alecovo číslo. Ten hovor po třech zazvoněních přijal. Magnusi! Ozvalo se z telefonu. „Alexandře, doufám, že neruším.“

Vůbec ne. Potřeboval jsi něco?

„Kromě toho, že jsem tě chtěl slyšet. Moji kamarádi by tě rádi poznali. Mě bys večer čas?“

V kolik? Zajímal se Alec. „V osm? V Pandemoniu?“

Budu tam,“ slíbil Alec.

„Kam se chystáš?“ Zarazila Maryse Aleca, když se po večeři začal v chodbě obouvat. „Do Pandemonia. Mám schůzku s Magnusem.“

„Užij si to,“ usmála se Maryse. „A nezapomeň se mu zmínit s tou večeří.“

„Jasně,“ přikývl Alec. „Mějte se!“ Mávl jim ještě a byl ze dveří venku.

Když Magnus spatřil Aleca, jak vchází do baru usmál se a vydal se k němu. „Alexandře,“ objal ho. „Magnusi,“ oplatil mu objetí Alec. „Co si dáš?“ Vyzvídal Magnus. „Pivo,“ pokrčil Alec rameny. „Kaelie, jedno pivo, prosím tě!“ Objednal Magnus u barmanky. Alec si jí začal zvědavě prohlížet. Na tváři měla tetování a pod vlasy byly vidět špičaté uši. Magnus si Alecova pohled všiml. „Kaelie je víla,“ vysvětlil Alecovi. „Omlouvám se, fakt jsem nechtěl zírat.“

„V pohodě,“ mávla rukou. „Ač si mě moc civilové neprohlížejí, to je fakt.“

Po chvíli dorazili i Cat, Ragnor a Raphael. „Ahoj,“ zdravil je Magnus. „Ahoj, tak to je on?“ Prohlížel si ho Ragnor. „Nedivím se, že ti přistál v oku. Přesně tvůj typ.“ Alec lehce zčervenal. „Jsem Ragnor,“ představil se. „Alec,“ přijal Alec nabízenou ruku. „Jsem Raphael,“ představil se muž sedící vedle Ragnora. „Těší mě.“

„Brzy nebude,“ prohodil Raphael. „A Cat znáš.“

„Jo znám,“ přikývl Alec. „Tak na seznámení,“ pozvedla Cat pití. „Na seznámení.“

Magnus vytáhl Aleca na parket. „Ale já to moc neumím,“ protestoval. „Povedu tě,“ slíbil Magnus. Bavili se spolu, tančili, pili a smáli se.

Od baru je pozorovala osoba, které se jejich dovádění ani trochu nelíbilo. Magnus patřil jemu a ne nějakému Civilovi.

„Omluvíte mě?“ Zvedl se Alec ze židličky. „Musím na chvíli na vzduch. Moc alkoholu a je tu nějak vydýcháno.“

„Jasně,“ přikývli ti čtyři.

Alec vyšel z baru, opřel se o chladnou zeď a dýchal chladný noční vzduch. Záhy mu bylo líp. „Tak ty jsi ten Civil, co chodí s Magnusem.“ Alec zvedl hlavu, proti němu stál muž. Byl vysoký asi jako Alec, hnědé vlasy a čokoládové oči. „Drby se šíří rychle,“ ušklíbl se Alec. „To tu máte nějakou verzi Twitteru?“

„Magnus patří mě!“ Zavrčel muž. „Magnus nikomu nepatří. Je to svobodná bytost.“ Muž přistoupil k Alecovi blíž. Ve světle lampy si ho mohl lépe prohlédnout. „Chápu co na tobě Magnus vidí. Máš moc pěknou tvářičku,“ usmál se tak, že se to Alecovi vůbec nelíbilo. „Bude tě škoda!“ Díval se Alecovi zpříma do očí. „O čem to.. Kdo jste?!“ Náhle se Alec cítil lehký, nic ho netížilo. Muž se kousnul do rtu. Až mu z něj vystříkla krev. „Líbíš se mi,“ přistoupil k Alecovi a přitáhl si ho blíž. „Polib mě!“ Alec pod okouzlením začal neznámého líbat. Muž se usmál a začal jazykem mapoval Alecův krk. Vycenil zuby a zakousl se do bělostného krku. Alecovi se po tváři skutálela slza. Upír žíznivě pil.