Jiný svět - 1. kapitola

Alec s přáteli z univerzity vyrazili do klubu Pandemonium oslavit úspěšné zkouškové období. Zatímco se spolužáci rozptýlili do skupinek a vyrazili na parket. Alec zůstal u baru sám, povzdechl si a upil ze svého piva.

Alec právě dokončil druhý ročník studia archeologie. Historie ho vždycky bavila, legendy a pověsti. A ta piplavá práce navíc uklidňovala. Když odkryjete štětečkem kus střepu a dýchne na vás kus historie, říkáte, že to za tu námahu stojí. „Pojď za náma,“ tahala ho Lydia na parket. „Tak na chvíli,“ souhlasil Alec.

Magnus procházel klubem a pozoroval ruch. Sešlo se tu snad všechno od Lovců po Civily. Několika lidem kývl na pozdrav a ti mu pozdrav oplatili. A pak si u baru všiml osamělého mladého muže, tak devatenáct let. Usmál se a zamířil k němu. „Co takový fešák tady dělá tak sám?“ Posadil se Magnus vedle Aleca. Alec se na něj otočil a poklesla mu brada. Muž sedící vedle něj byl okouzlující, o něco starší než on sám. Ale nádherný. „Kamarádi mě tu nechali, baví se sami.“

„Proč se nebavíš s nimi?“ Zajímalo Magnuse. „Nejsem moc společenský typ. Spíš knížky. Baví mě historie a tak,“ pokrčil rameny. „To zní zajímavě,“ usmál se Magnus. Alec chtěl odpovědět, když se k baru přesunuli dva muži. Byli pokryti zvláštním tetováním. Alec zvědavě zvedl obočí. „Ale Magnus Bane, dlouho jsme se neviděli,“ ušklíbl se ten jeden. „Blackwell a Pangborn, Valentinovi poskoci, co tu chcete? V mém klubu nejste vítáni.“

„Všechno je to už historie, čaroději.“ Čaroději?! Prohnalo se Alecovi hlavou. „Pro mě je to jako mrknutí okem,“ ušklíbl se Magnus a pozvedl ruku. Z ní stoupaly modré jiskry a začal oba muže dusit. Alec na to zíral s vykulenýma vyděšenýma očima. A rozhlížel se po baru, zdálo se, že si toho nikdo jiný nevšiml. Co se to tu děje? Blázním?! Neměl jsem tolik pít.Blackwell a Pangborn odešli a Magnus se otočil zpátky k Alecovi. „Kde jsme to skončili?“ Usmál se Magnus. „Co jsi zač?!“ Vyjekl Alec. „To jsi mě něčím nadrogoval a já vidím, něco co neexistuje?“ Magnusovi poklesla brada. Civil! Tetování na Alecově krku, Magnuse zmátlo. „Všechno co jsi viděl, má logické vysvětlení!“ Odpověděl Magnus. „Právě jsem viděl, jak ty muže dusíš a z ruky ti šel modrý kouř. Nic z toho není logický!“ Vrtěl Alec hlavou. „Zkus se uklidnit! Odpovím ti na všechno, co tě bude zajímat,“ snažil se Magnus zachovat klidný tón. Právě dovolil civilovi, aby viděl kus Světa Stínů. „Do..Dobře,“ přikývl Alec. „Začal jsem se s tebou bavit, protože mě zmátlo to tetování,“ začal Magnus. „Co je s ním?“ Nechápal Alec. „Připomíná totiž něco co nosí muži a ženy, jako byli ti dva co jsi viděl.“

„Aha.“

„Pojď se mnou. Vysvětlím ti to v klidu.“

Vešli do místnosti, co vypadala jako kancelář. „Vlastním to tu, takže tu mám i svoje zázemí,“ vysvětlil Magnus, když viděl Alecův výraz. „Jak se vlastně jmenuješ?“ Zajímalo Magnuse. „Alec.“

„Jako Alexander?“ Alec přikývl. „Já jsem Magnus.“

„Těší mě,“ pousmál se Alec. „Dobře, takže jsi říkal ,že tě baví historie,“ začal Magnus. Alec přikývl. „Co legendy a báchorky?“ Položil Magnus další otázku. „Taky,“ přikývl Alec. „Všechno je to pravda.“ Alec nechápavě zvedl obočí. „Jak jako?“

„Všechno, co jsi kdy slyšel a četl je pravda.“ Magnus nalil sobě a Alecovi whiskey a druhou skleničku mladému muži podal. „Kromě lidí jako jsi ty, žijí v New Yorku a po celém světě ještě další. Čarodějové, víly, vlkodlaci, upíři, Lovci Stínů a další. Obyčejní lidé je nevidí, nemají Zrak.“

„Proč já je vidím?“ Zeptal se Alec. „Vypadá to, že máš Zrak,“ odpověděl Magnus. „Nemám nejmenší tušení, proč a nebo kdo jsi. Většina civilů Zrak nemá.“ Alec naprázdno polkl. „Co se mnou uděláš? Někam mě zavřeš a budeš studovat?“ Magnus se rozesmál. „To opravdu neděláme. Necháváme Civily žít, když nechávají oni nás.“

„Ten s tím tetováním na krku, říkal, že jsi čaroděj.“ Zvedl Alec oči k Magnusovi. „Pangborn. Patří k Lovcům Stínů...“

„To je co?“ Zeptal se Alec. „Lovce bych přirovnal k policii pro Svět Stínů, ale jinak to jsou arogantní a namyšlení pitomci. Myslí si, že když mají andělskou krev, že jsou něco víc.“

„Andělskou krev?“ Vykulil Alec oči. „Ano. Andělé stejně jako démoni taky existují,“ přikývl Magnus. „Podsvěťané, to jsou vlkodlaci, čarodějové, upíři a víly mají krev démonů. Vlkodlaci, upíři a čarodějové jsou napůl lidé a napůl démoni. Víly jsou napůl démoni a napůl Andělé. Víla se narodí pouze víle. Čaroděj se narodí díky spojení člověka a démona. Vlkodlakem a upírem se staneš, když tě někdo z nich kousne. A Lovec Stínů je napůl člověk a napůl Anděl.“

„Jde mi z toho hlava kolem,“ vrtěl s ní Alec. „To se ti nedivím,“ pousmál se Magnus. „Můžu ti od toho pomoct.“

„Jak?“ Zeptal se Alec. „Vezmu ti vzpomínky. Vědět o Světě Stínů je nebezpečné.“

„Jak by to pomohlo, když už Zrak mám? Mohl bych se Světem stínů setkat i jinak, ne?“ Nadhodil Alec. „Je to na tobě. Jen tu možnost navrhuji, protože jedna moje svěřenkyně mi vyndala, když jsem někomu, kdo viděl co neměl, chtěl vymazat paměť bez dovolení a jí jsem jí mazal několik let. Tak byla naštvaná.“

„To se nedivím.“

„Tak chceš nebo ne?“ Zeptal se znovu Magnus. Alec zavrtěl hlavou. „Nechci. Budu se snažit problémům vyhnout.“

„Super,“ usmál se Magnus. „Zvu tě na drink.“

„Beru.“

Když se Alec setkal s Magnusem podruhé, vracel se zrovna z univerzity a potkal Magnuse na ulici. Šel po boku se ženou. Co Aleca zarazilo bylo to, že ta žena měla modrou kůži. „Alexandře!“ Usmíval se Magnus. „Ahoj,“ oplatil mu Alec pozdrav a stejně mu oči ujížděli k té ženě. Magnus si pohledu všiml. „To je Catarina, moje kamarádka.“

„Je modrá,“ vydechl Alec ohromeně. „Ty máš Zrak?“ Zeptala se Cat překvapeně. „Podle toho co mi říkal Magnus tak ano,“ přikývl Alec. „Co jsem se nezmínil, že každý čaroděj má svoje znamení. Cat má modrou kůži, můj kamarád Ragnor má rohy.“

„Ty máš co?“ Zeptal se Alec. Magnus se zarazil, nechtěl Aleca vyděsit, hned ze začátku. Cat se na Magnuse podívala, napadlo jí na co její kamarád myslí. Kvůli jeho znamení jich spoustu odešlo. „Ukážu ti ho,“ rozhodl se Magnus. „Pochopím, když odejdeš,“ dodal smutně. „Proč bych měl odcházet?“ Nechápal Alec. „Až uvidíš, pochopíš,“ posmutněl Magnus. Vzápětí na Aleca hleděly dvě zlaté kočičí oči. Alecova brada poklesla a zíral na Magnuse s pusou dokořán. „Wau!“ Vydechl ohromeně. „Jsou...Jsou...Nádherné!“

„Myslíš to vážně?“ Zeptal se překvapený Magnus. „Jistě,“ přikývl Alec. „Nikdy jsem neviděl krásnější oči.“ Magnusovi se na tváři objevil úsměv. Tohle mu ještě nikdo neřekl. A teď se objeví civil a považuje jeho oči za krásné. Jejich okouzlení jeden druhým přerušila Cat. „To že má Zrak je fajn Magnusi, ale nepřemýšlel jsi, proč ho má?“ Magnus s Alecem se po ní podívali. „Přemýšlel. Ale nic mě nenapadlo. Občas se takový věci dějí, když je někdo z předků ze Světa Stínů ale nikdo o tom neví. Nedědí to na každýho,“ pokrčil Magnus rameny. „Jak se jmenuješ?“ Zeptala se Cat a podívala se na Aleca. „Alec.“

„Celým jménem.“

„Alexander Gideon Lightwood.“ Magnus s Cat se po sobě podívali a vyměnili si překvapené pohledy. „Co..Co je?“ Nechápal Alec. „Lovec Stínů,“ podívala se na něj Cat. „Má Lightwoodovské rysy to je pravda,“ přikývl Magnus. „O co jde?“ Dožadoval se Alec odpovědi. „Lightwoodovi byly starobylá rodina Lovců Stínů,“ vysvětlil Magnus. „Byly? Proč už nejsou?“ Zeptal se Alec. „Tvůj prapředek se spustil s démony, onemocněl a v poslední fázi své nemoci se proměnil v obrovského červa a sežral svého zetě.“

„To je nechutný,“ ušklíbl se Alec. „To bylo. Vidět to na vlastní oči bylo něco strašnýho,“ souhlasil Magnus. „Tys to viděl?“

„Ano,“ přikývl Magnus. „Čarodějové jsou nesmrtelní. Ale zpátky. Spolku, což je nejvyšší orgán Lovců Stínů, se tohle nelíbilo. A rozkázali vyškrtnout Lightwoodovi z rodu Lovců Stínů. Proto teď žiješ jako civil a máš Zrak. Ty a tvoje rodina patříte do dávno zapomenutého rodu Lovců Stínů. Nebo jste spíš patřili.“

Vzhledem ke studiu archeologie, začal po svých předcích pátrat. Téma vytáhl u večeře. „Chtěl jsem se zeptat na naše předky. Nemůžu o nich nic najít....Našel jsem jenom babi a dědu, ale po dalších Lightwoodových jako by se slehla zem.“

„Na co to potřebuješ vědět?“ Zvedl Robert hlavu od novin. „Máme ve škole za úkol sestavit náš rodokmen. Truebloodovi mám všechny, ale o Lightwoodových nemůžu nic najít.“

„Tak ve škole řekni, že jsi o větvi svého otce nemohl nic najít a tečka. Že máš jenom matčinu stranu.“ On ví kdo jsme! Kdo jsme byli! „Ale proč?“ Nechápal Alec. „Protože jsem ti to řekl! A už o tom nebudeme mluvit.“