Jezevec a had - 7. kapitola

Jace kvůli tomu vyslýchal celý učitelský sbor. Alec, Magnus, Maia, Clary, Izzy, Simon a Raphael nemohli nic jiného než čekat, co bude. 

„Co budeme dělat?“ rozsekl mlčení Simon. 

„Bojovat, co jinýho,“ odpověděl Magnus. „Jde tu o náš svět!“

„Správně!“ Souhlasila Maia. „Ukážeme mu, že nás bez boje nedostane!“

***

Válka byla. Na jedné straně barikády současní i bývalý studenti Bradavic se svými rodinami, na druhé straně Valentine se členy Kruhu, kteří mu po povstání zůstali. 

„Asmodeus Bane, jaké to milé překvapení!“ ušklíbl se Robert Lightwood. 

„Řekl bych, že teď stojíme na stejné straně barikády. To za prvé a za druhé, řekl bych, že máme něco společnýho, ne?“ Hodil hlavou k dvojici mladých mužů, kteří pomáhali dostat mladší ročníky do bezpečí. 

„Máte pravdu!“ přikývl Robert.

***

„Pozor!“ Stočil se Alec nad dívkou z prvního ročníku, když se kousek od nich probořila zeď. „V pořádku?“ Strachoval se. 

„Děkuju.“

„Jaká je tvoje kolej?“ vyptával se dál, zatímco Magnus s Raphaelem pomáhali několika dětem z Havraspáru. 

„Mrzimor,“ pípla a Alec se usmál. 

„To je úžasný! Tam jsem chodil taky!“

***

Celá parta se sešla na nádvoří. 

„Všichni v pořádku?“ Staral se Jace. 

„Jo, myslím, že jo. Mladší žáci už jsou v bezpečí na kolejích. Ale víš, jak to je? Nebude to dlouho trvat a dostane se přes obranu.“

***

Válka trvala několik dlouhých dní. 

„A co když ho prostě zabiju?“ Vystartovala Clary. 

„Zbláznila ses?!“ vyjekl Simon. 

„Clary, to nemůžeš!“ přidal se Jace. 

„Jsem jeho dcera, co mi může udělat?“

„Mám pocit, že teď už mu na tom, kdo je a není rodina nesejde. Když neuspěla tvoje matka,“ pokrčil rameny Alec. 

„To tam chce jít někdo z vás?“ zeptala se Clary. „Alecu? Jacei? Izzy?“

„Všichni tři,“ odpověděl Jace. „Může za to, že je Max mrtvý. Myslíš, že chceme, aby žil?“ Ano ve válce přišel o život, nejmladší člen rodiny Lightwoodových. 

„Alexandře?“ Chytil ho za ruku Magnus. „Vrátím se, lásko. Slibuju!“

„Já tě samotnýho nepustím!“ Nahrnuly se Magnusovi slzy do očí. 

„Nebudu sám! Izzy, Jacei, můžeme?“ Oba přikývli. 

„Oni se vrátí!“ zašeptal Simon a Clary s Magnusem doufali, že je to pravda.

***

Valentine se potěšeně usmál, když uviděl trojici mířící k němu. 

„Isabello, Jacei, Alecu, ne! Vraťte se!“ vykřikli Robert s Marysou. 

„Vaše děti, jsou odvážné. Jen co je pravda,“ zasmál se Valentine. 

„Přišli jsme o Maxe, nemůžeme přijít ještě o někoho z vás.“ To se k Maryse a Robertovi přidali Magnus, Simon, Clary, Raphael a Maia a zbytek školy.

***

„Necháme to na Mrzimoru. Co říkáš, Izzy?“ otočil se na ní Jace. 

„Najednou jsem vám dobrej, co?“ ušklíbl se Alec. 

„Ono se říká, že slova jsou to nejmocnější kouzlo!“ pokrčila Izzy rameny. 

„Nevím, jestli jste si toho někdy všimli. Ale já toho moc nenamluvil. Ale pokusím se!“ Přikývl Alec a vystoupil dopředu. 

„A vida nejstarší Lightwood, kdo by řekl, že bude mít největší odvahu se mi postavit a nebo se snad přidat?“ Usmíval se šíleně Valentine. 

„A vy si myslíte, že bych se přidal k někomu, kdo je zodpovědný za smrt mého malého brášky?“ ušklíbl se Alec. 

„Ve válce jsou potřeba oběti.“

„Tou obětí myslíte nevinného jedenáctiletého kluka?“

„I ty si oběť, Alexandře Gideone Lightwoode! Oběť vlastních rodičů, kteří tě nikdy nemilovali tak jako milovali tvé sourozence.“

„Alecu! To není pravda! Neposlouchej ho!!“ vykřikla Maryse. „My s tátou tě milujeme úplně stejně jako milujeme Isabellu, Jace a Maxe.“ 

Alec se ušklíbl a otočil se na rodiče. „Já ho taky neposlouchám. Myslím si, cosi o prdeli!“

„Cos to řekl?! Ty....Ty...Ty.....!“

„Že jste mi naprosto u prdele!“ Zopakoval Alec. Valentine pozvedl hůlku. 

„Vážně si myslíš Jacei, že nasrat Valentina Alecovýma ironickýma poznámkama byl dobrej nápad?“ zeptala se Izzy. 

„Jo, proč ne!“ pokrčil Jace rameny. 

„Jestli mě zabije! Budu vás chodit strašit!“ ušklíbl se Alec.

***

"Já se na to nemůžu koukat!“ zabořil Magnus hlavu do Raphaelova ramena. 

„Oni to zvládnou!“ konejšil ho Raphael. 

„Avada....,“ začal Valentine. 

„Hej tati!“ ozvalo se Valentinovi za zády. Alec úlevně vydechl a otevřel oči. Valentine se otočil a hleděl na dívku za svými zády. 

„Clarisso?“

„Ano,“ přikývla Clary. 

„Přidejte se ke mně. Ty i tvoje matka, budeme zase rodina.“

„Nebudu rodina s nikým, kdo vraždí nevinné děti!“ zavrtěla Clary hlavou.

***

Jocelyn, Luke, Maryse a Robert to sledovali z povzdálí. 

„Vážně si myslíte, že dobrej nápad nechat to vyřídit naše děti?“ zeptal se Luke. 

„Taky se mi to nelíbí,“ vrtěl Robert hlavou. 

„No je to můj manžel. Měla bych to ukončit!“ rozhodla Jocelyn. 

„Sama do toho nepůjdeš!“ Chytil jí Luke za ruku. 

„Souhlasím s Lukem,“ přidal se Robert. 

„Jdu s vámi! Jsou to naše děti!“ přidala se Maryse.

„Hej Valentine, co kdyby ses postavil nám a ne malý holce!“ křikl Robert. 

„Tati?“ vydechli Alec s Izzy. „Mami?“

„My si to převezmeme, běžte do bezpečí!“

„Nemyslím si, že je někde bezpečno!“ poznamenal tiše Alec, tak že to slyšel jen Jace, Clary a Izzy. 

„Na tom něco bude,“ přikývl Jace.

***

Celá škola a všichni ostatní se postavili proti členům Kruhu a Clary s Jocelyn se postavily proti Valentinovi.

***

„Takový dva fešáci. Škoda, že je budeme muset zabít!“ ušklíbl se člen Kruhu při pohledu na Aleca s Magnusem.

 „Líbíme se jim,“ usmíval se Magnus. 

„Kdyby tak věděli, že jsme skutečně pár,“ ušklíbl se Alec. 

„Právě jsi jim to řekl,“ protočil Magnus očima. 

„Sakra já si pustil pusu na špacír a to nejsem ani Simon. Ale kdo by se divil, strávil jsem s ním šest let na jedný koleji.“

„Nejradši bych tě zulíbal ale máme jinou práci.“

„Nech si to jako odměnu!“ Členové Kruhu po nich nechápavě hleděli. 

„Teď?“ zeptal se Alec s úšklebkem. 

„Teď!“ přikývl Magnus. „Můžete! Simone, Raphaeli!“ Než se dva členové Kruhu stačili nadát odletěli několik metrů daleko. 

„Tohle mi chybělo! Jo!“ Radoval se Simon. 

„Na high five to nevypadá, hoši! Zdrhal bych!“ polkl naprázdno Raphael. 

„Souhlasím!“ přikývl Simon.

***

„Co je? Kam se ženete?“ nechápal Jace, když kolem něj proběhla čtveřice přátel. 

„Jestli chceš, aby ti nakopalo zadek několik členů Kruhu, tak si tu zůstaň!“ křikl přes rameno Magnus. 

„Sakra!“ zaklel tiše Jace a rozběhl se za nimi. „Už by ho fakt měly Jocelyn s Clary zabít!“

***

„Nezdá se vám, venku nějak moc klid?“ zeptala se Maia. 

„Má pravdu!“ přikývl Magnus. Alec se zvedl a vykoukl z okna. 

„Všichni dospělí, plus Clary se nad něčím sklánějí. Teď se rozestupují.....Lidi, je mrtvý! Je po všem!“

***

Všichni se vyhrnuli na nádvoří a pomáhali s úklidem po bitvě, choulili se pod dekami ve Velké Síni a oplakávali mrtvé. Magnus sevřel Aleca v náručí a šeptal mu do ucha povzbudivá slovíčka.

„Jsem tady! Cokoliv budeš potřebovat, řekni si.“

„Jenom mě drž!“ V tichosti seděli v objetí na několika málo lavičkách. Raphael objímal a konejšil Izzy. „Miluji tě!“ zamumlal Alec do Magnusova hábitu. 

„Alexandře,“ políbil ho Magnus do vlasů. 

„Taky tě miluji.“ To už k nim ale došla Maryse a podávali jim oběma hrnky s čajem. 

„Udělá vám dobře,“ usmála se povzbudivě na svého syna. I když její úsměv byl smutný. 

„Nechávám vás o samotě!“ zvedl se Magnus.

„Chci ti jen říct, jak moc jsem na tebe hrdá! To co jsi dneska udělal...Mám tě moc ráda, zlatíčko!“ přivinula si Maryse Aleca k sobě. „A všechno mě to moc mrzí! Omlouvám se ti, broučku!“ Alec se smutně pousmál a přikývl.