Jezevec a had - 6. kapitola

Magnus našel Aleca v sovinci. „Vím, co se ti honí hlavou,“ postavil se vedle něj. 

„Nechci o tom mluvit,“ zavrtěl Alec hlavou. 

„Jestli toho lituješ, můžeme to skončit.“ Alec se na Magnuse nevěřícně podíval.

„Nelituju toho. Nikdy jsem nelitoval.“

„Ani toho, že teď z nás jsou hvězdy?“ zeptal se Magnus pobaveně. 

„Tak to mi vyloženě leze na nervy!“ odpověděl Alec. 

„Ale co jsem čekal? Můžu nám za to sám,“ trhnul rameny. 

„Řekl bych, že jsme v tom oba stejně,“ odporoval Magnus. „Můj táta asi nevyvádí jako tvoji rodiče, ale stejně.“

„Prej už jim nemám připravovat další překvápka.“

„No já myslím, že bude bohatě stačit, když to necháme po Turnaji, abychom nezastiňovali šampiony. Navíc, ber to s té lepší stránky, za měsíc a něco je tu poslední úkol. Lidi na to do té doby zapomenou. Jak se jmenuje?“ Změnil Magnus téma a ukázal na šedou sovičku, která se s radostí cpala mrtvou myškou.

„Máš pravdu,“přikývl Alec. „Kostelník.“

„Hezké jméno.“

***

Alec s Magnusem se vraceli do školy, když narazili na partu lidiček z Nebelvíru. 

„No a slyšel jsem, že je docela naštvanej, protože ten jeho nevlastní brácha teď stáhl veškerou pozornost na sebe...“ Alecovi poklesla brada a vyměnil si pohled s Magnusem. 

„Já ho přetrhnu jako hada!“ procedil Alec skrz zuby a vyrazil na nádvoří, kde pod velkým stromem seděl Jace, Izzy, Clary a Simon. 

„Alexandře! Alexandře! Alecu!“ Snažil se ho zastavit Magnus. „Sakra!“ Zaklel.

***

Než se Jace Herondale stačil rozkoukat, kdosi ve žluto-černé ho narazil na kmen stromu. 

„Alecu?“ zasípal překvapeně. „Co blbneš?“

„Alecu? Co to má znamenat?“ vyjekla Izzy. 

„Pusť ho!“ pípla Clary. 

„Kámo, co blbneš?“ nechápal Simon. 

„Chci slyšet pravdu!“ zavrčel Alec Jaceovi do tváře. 

„Nevím, o čem mluvíš!“ Snažil se Jace vykroutit z Alecova sevření. Studenti ze zbývajících ročníků jen sledovali potyčku Nebelvíra s Mrzimorem. Nebo spíš obráceně. 

„Ty chodíš po škole a všem vykládáš, že jsem tě zastínil?“ Jace naprázdno polkl. „Za prvé Jacei Herondale, jsem starší! Za druhý mysli si co chceš, ale já nebudu stát ve tvým stínu! A za třetí mám toho plný zuby!“ Alec sevření povolil a Jace se mohl nadechnout, než se nadál přistála mu v obličeji Alecova pěst. 

„Alexandře!“ Chytil ho za ruku Magnus. „Z toho budeš mít problémy.“

„Jo! Já vím!“ odpověděl Alec a zamířil do hradu. 

„Měl by sis zajít na ošetřovnu,“ otočil se Magnus na Jace.

***

Studenti Mrzimoru zírali z počítadla bodů na Aleca a nazpátek. 

„Omlouvám se.“ Zkusil to. 

„Jdi do háje!“ Doporučil mu jeden šesťák. Alecovou zásluhou přišel Mrzimor o padesát bodů. Od Nebelvírského stolu se nesl pobavený smích. Maiin smích. 

„Kdo udělal Herondaleovi tu krásnou ozdobu?“ Tlemila se. 

„Když to není polibek, tak teď se bude celá škola bavit tím, že má Herondale krásnou ozdobu na oku a že je Mrzimor o padesát bodů lehčí,“ ušklíbl se Raphael. „A všemu dominuje jedno jméno. Alexander Gideon Lightwood.“

„Sklapni, Raphaeli!“ Doporučil mu Alec. 

"Maio, to byl Alec kdo dal Jaceovi pěstí!“ Odpověděl jí Simon. 

„Gratuluju!“ Zvedla Maia Alecovým směrem palce. Alec jen protočil očima a odešel. 

„Dostal jsi školní trest?“ Dohonil ho Magnus. 

„Jo. Budu s profesorkou Prýtovou přesazovat ve skleníku kytky,“ odpověděl Alec. 

„To není tak zlý.“

„Ne, to není,“ zavrtěl Alec hlavou. „Mnohem horší jsou ty nenávistný pohledy spolužáků.“

„Těch padesát bodů máte zpátky cobydup,“ položil mu Magnus ruku na rameno. 

„Tebe by to mělo spíš těšit, ne? Kolej bez bodů, máte blíž k vítězství školního poháru.“

„To možná ano,“ přikývl Magnus. „Ale mě to netěší kvůli tobě.“

„Budu v pohodě. Řekl jsi to sám, těch padesát bodů získáme zpátky cobydup a mé drahé spolužáky to taky za chvíli přejde. Ale myslím, že už bych se projevovat neměl. Radši,“ ušklíbl se Alec. „A naši mě asi zabijou. Prej nepřiprav nám další překvápko a já rozbiju hubu nevlastnímu bratrovi.“

„Milé,“ zasmál se Magnus. 

„No, že jo?“ vyprskl Alec smíchy.

***

Nebelvír s Mrzimorem měli společné lektvary. Alec s Jacem vzájemně ignorovali přítomnost toho druhého. Izzy, Clary, Maia a Simon mezi nima jen stříleli pohledama. Netušili, co se může semlít, když jsou vztahy mezi nima napjatý jak struna. 

„To napětí by se tu dalo krájet,“ prohodil kdosi. 

„Zmlkni!“ otočili se po něm jak Jace tak Alec. 

„Vítám vás na dnešní hodině,“ přívital obě koleje na hodině profesor Křiklan. „Pro začátek tu máme jako vždycky menší testík, kdo uhádne jaké lektvary jsou zde nachystané, toho kolej získá dvacet bodů. Tak kdo si troufá.“

„Dvacet bodů by bylo fajn, ale kdo si to má všechno pamatovat a ještě se připravovat na Turnaj,“ pošeptal Jace Clary. Profesor Křiklan viděl odhodlání ve všech tvářích, ale nikdo se neměl k tomu, aby vykročil jako první. 

„Ale no tak, to si vás mám volat jednoho po druhém?“

„Já to zkusím!“ Procpal se davem Alec. 

„Výborně, pane Lightwoode!“ Studenti Mrzimoru natahovali krky, stejně jako Nebelvír, i když Jace od svého bratra odvrátil pohled. „Tak prosím, pane Lightwoode, jen do toho.“ Alec se naklonil nad kotlík a povytáhl obočí. 

„Tenhle první to je celkem silný uspávací lektvar. Druhej je...no řekl bych, podle barvy, vůně Mnoholičný lektvar?“ Zkusil a s obavami se podíval na Křiklana. 

„Pokračujte, pane Lightwoode.“

„A tenhle poslední. To je Amorův šíp, silný nápoj lásky. Každému voní jinak podle toho, co ho přitahuje. Já třeba cítím kočku, drahou kolínskou a vlahý podzimní večer.“

„Výborně pane Lightwoode, dvacet bodů pro Mrzimor.“ Alec se s dobrým pocitem vrátil ke své koleji. 

„Skvěle Lightwoode!“ poplácávali mu mrzimorští po rameni. 

„Já vím, musel jsem si to vyžrat a taky se to budu snažit napravit.“

„Daří se ti to skvěle, ještě 30 bodů a jsme zpátky.“

***

Když opustili sklepení, Clary doběhla Aleca. 

„Alecu, počkej!“ Ten se po ní otočil. 

„Co potřebuješ? Musím chvátat, máme jasnovidectví se Zmijozelem než se vyškrábu na věž to taky chvilku trvá.“

„Já vím, nezdržím tě. Jen chci, abyste si promluvili. Prospěje to vám oběma.“

„Ne Clary, neprospěje. A já si vážně po všech letech nehodlám srát na hlavu! Už toho mám dost!“ A odcházel. Clary za ním hleděla, dokud jí nezmizel z dohledu a dlouze si povzdechla. Tenhle vztah se bude slepovat hůř, než si mysleli.

***

„Ahoj lásko,“ usmál se Magnus na Aleca. 

„Ahoj,“ usmál se Alec. 

„Děje se něco, vypadáš naštvaně?“ Všiml si Magnus. 

„Clary po mě chtěla, abych si promluvil s Jacem. Proč? Proč bych měl chodit já první? On o mě roznáší nepravdivý věci a já za ním mám jít první? Ani náhodou! Jestli si chce promluvit, fajn! Já to beru! Ale ať přijde on. Já nejsem jeho cvičenej pejsek!“

„To mě mrzí, Alexandře.“

„Celej život v jeho stínu. A oni se najednou hrozně diví, že toho mám dost,“ protočil očima. 

„Jo hned Simone,“ odmávl Simona, který zrovna vešel do učebny. 

„Chce to klid, Alexandře.“

„Já jsem v klidu. Simon mě přesvědčovat nebude, nemá Jace v lásce. A kdyby náhodou ano, hodím mu křišťálovou kouli na hlavu.“ Magnusův smích doprovázel Aleca na jeho místo.

***

Jace s Alecem vlastně ani nedostali příležitost si promluvit. Čím víc se blížil závěrečný úkol, tím míň měl Jace času. Alec řekl jasně, že on za ním nepůjde. A pak to bylo tu, poslední úkol. Magnus s Raphaelem se usadili vedle Aleca a Izzy. 

„Sázky! Přijímáme sázky!“ křičel kdosi z Nebelvíru. 

„Tak co vsadíme si, že to blondýna nedá?“ Drcnul Raphael do Magnuse. 

„Nevsadíme!“ Zavrtěl Magnus hlavou. „Jsi v pořádku?“ otočil se na Aleca. 

„Jo, jen....“

„On to zvládne, vrátí se a pak si promluvíte,“ objal Magnus Aleca kolem ramen. 

„Pravda! Je to Herondale!“

„Zvládl předchozí dva úkoly. Ten poslední bude brnkačka.“

***

Když se po několika hodinách vynořil Jace z bludiště s pohárem. Bradavičtí začali jásat. 

„Mě se to nelíbí!“ poznamenala Maia, která si všimla, že byl Jace celý bledý a třásl se. 

„Jdu tam!“ zvedl se Alec. A rozběhl se z tribuny za svým bratrem. 

„Jacei! Jacei! Podívej se na mě!“ Vzal jeho tvář do svých rukou. 

„Alecu?“ zašeptal tichým zděšeným hlasem. 

„Jo! Jsem tady! Jsem tady!“ Sevřel ho v náručí. Studenti všech tří škol i profesoři sledovali dvojici na hřišti. 

„Odpusť mi, prosím!“

„Jaci, co se tam stalo?“ Doběhl k nim zbytek party. 

„On se vrátí! Povstal,“ polkl Jace. „Bude válka!“

„Kdo se vrátil?“ Nechápala Clary. 

„Valentine!“