Jezevec a had - 5. kapitola

Magnus se zvedl s tím, že dojde pro něco k pití. 

„Nebylo to tak zlý, ne?“ posadil se vedle Aleca Jace. 

„Je pravda, že jsem to čekal horší,“ přikývl Alec. „Na Izzy si taky smlsli, za to, že se odvážila vyjít si na ples s Raphaelem Santiagem.“

„Taky přemýšlím, co berou hůř jestli fakt, že jsem si vyrazil s mužem nebo fakt, že jsou oba ze Zmijozelu.“ Jace se podíval na Aleca a oba vyprskli smíchy. 

„Vidím, že se dobře bavíte,“ posadil se k nim Simon. 

„Člověku nakonec nezbude nic jinýho než se tomu zasmát,“ odpověděl Jace. 

„Uvidíme, jak nám bude do smíchu až Turnaj skončí.“

„Simone, ani mi to nepřipomínej,“ povzdechl si Jace. „Furt nevím, co s tím blbým vejcem mám dělat.“

„Nech to koňovi. Ten má větší hlavu,“ ušklíbl se Alec a vydal se za Magnusem, který se zrovna bavil s Raphaelem a Izzy.

***

„Hej, vy dva!“ zastavil něčí hlas Aleca s Magnusem. Oba se otočili a hleděli do tváře konkurenčnímu šampionovi. 

„O co jde?“ zeptal se Magnus. 

„Vy se znáte s Herondalem, že jo?“

„Je to můj brácha. Takže o co jde?“ zeptal se Alec. 

„Zajímavé, myslel jsem, že rodina by měla patřit do stejné koleje,“ zamumlal onen kluk. 

„Za prvé: Jace je adoptovanej a za druhý: do jaký koleje chodím, po tom ti nic není,“ ušklíbl se Alec. 

„Nechtěl jsem tě urazit.“

„Neurazil jsi mě. Takže co jsi chtěl?“

„Vyřiď svému bráchovi, aby se s tím vejcem šel vykoupat.“ Magnus s Alecem si vyměnili nechápavý pohledy. 

„Cože?“ zeptal se Magnus. 

„Ať se jde s tím vejcem vykoupat do koupelny prefektů.“

„Proč mu s tím pomáháš?“ zeptal se Alec. 

„Protože mě navedl na draky.“

„Zdá se, že naše procházka při měsíčku měla úspěch, Alexandře,“ ušklíbl se Magnus. 

„Taky na to koukám. Každopádně díky.“

„Není za co,“ přikývl ten kluk a odešel.

„Maio!“ odchytil jí Alec cestou z Velké Síně. „Neviděla jsi Jace?“

„Myslím, že je na koleji a láme si hlavu nad tím vejcem. Má na mále, za pár dní je tu druhý úkol,“ odpověděla mu Maia. 

„Jestli ho uvidíš, vyřiď mu, že se má jít s tím vejcem vykoupat do koupelny prefektů. Že mu to vzkazuje ten druhej šampion....Nevzpomenu si na jméno.“

„Jasně, vyřídím,“ přikývla Maia. 

„Díky,“ usmál se Alec.

***

Alec a spol. zrovna vycházeli z Velké Síně. Simon s Alecem a Jace, Clary, Izzy a Maia se řadili na školní pozemky, kde měli společně hodinu Bylinkářství.

 „Uvidíme se,“ mávli jim Raphael s Magnusem. 

„Jasně,“ přikývla Clary. 

„Pane Lightwoode!“ odchytil si Aleca profesor na Obranu proti černé magii spolu s profesorkou Prýtovou. „Na slovíčko!“

„Cos provedl?“ otočil se na něj Simon. 

„To bych teda taky rád věděl,“ pokrčil Alec rameny.

***

„Neviděl jste někdo, Aleca? Simone?“ zajímal se Jace ráno v den druhého úkolu. 

„Neviděl jsem ho,“ zavrtěl Simon hlavou. „Když jsem ráno vstával už byl pryč. Myslel jsem, že ho chytnu na snídani, ale někdo říkal, že tu byl dost brzy.“

„Poslední dny se choval dost tajemně,“ přikývla Clary. „To mi k němu moc nejde.“

„Třeba mu dal Magnus kopačky a on se s ním nechce vídat,“ nadhodila Izzy. To se k nim přidali Raphael s Magnusem. 

„Ahoj, neviděli jste Alexandera?“ zajímal se Magnus. 

„Neviděli,“ zavrtěl Jace hlavou. „Taky ho hledám. Zrovna nás zajímalo, jestli jste se nepohádali nebo něco.“

„Na koleji není,“ odpověděl Simon. „A nikdo ho od rána neviděl.“

„Nepohádali jsme se,“ zavrtěl Magnus hlavou. 

„On se najde. Přece se nepropadl do země, dvoumetrového mladého muže jde těžko přehlídnout,“ pokrčila rameny Clary. „Alec by teď prohodil něco v tom smyslu, že tebe sice jde přehlídnout, ale zase je tě dost slyšet,“ zasmál se Jace. 

„To nebylo vtipný ani vhodný!“ urazila se Clary. 

„Já se s váma taky rozloučím. Jdu se připravit na další úkol, uvidíme se pak. A jestli najdete Aleca, vyřiďte mu, že takhle jsem si podporu nepředstavoval,“ rozloučil se s nimi Jace. 

„No a my se asi taky přesuneme k jezeru, ne?“ navrhl Raphael. 

„Souhlasím,“ přikývl Simon. Jenže ani u jezera nebyl Alec k nalezení. 

Dámy a pánové, pane ministře, vážení hosté, drazí studenti, vítáme vás u druhého úkolu Turnaje tří kouzelníků. Každému ze tří šampionů bylo něco odcizineno a ukryto na dně Černého jezera. Šampioni mají hodinu na to, aby to nalezli a vrátili se sem. Až dám znamení mohou šampioni vyrazit. Připravte se, pozor! Teď!

***

Magnus, Raphael, Clary, Simon, Maia a Izzy sledovali jak Jace zmizel pod hladinou. 

„Zvládne to, že jo?“ ujišťovala se Clary. 

„Jasně. Vzhledem k tomu, že v jezeře nejsou kachny,“ zasmál se Magnus. 

„Ano. Jace a kachny. Nekonečný příběh,“ ušklíbla se Izzy. „Na dlouhé zimní večery.“

„Tak zimu už naštěstí máme za sebou,“ oklepal se Raphael. 

„To ano, jinak by to bylo v jezeře o infarkt,“ souhlasil Magnus. Na hladině se objevila něčí hlava. 

„Alec?“ vykulila Izzy oči. 

„Alexander?“ podíval se na ní Magnus. 

„Tak alespoň víme, kam nám zmizel, proč byl celou dobu tajemný jak hrad v Karpatech a co vlastně šampioni ztratili,“ rozhodil Simon rukama. Chvíli po Alecovi se vynořil Jace.

Magnus doběhl na molo. 

„Alexandře!“ Podal mu ruku a vytáhl ho nahoru. 

„Díky.“

„Jsi v pohodě?“

„Lehce zmrzlej, ale dobrý,“ přikývl Alec. Magnus ho zabalil do osušky, kterou jim profesoři podávali. 

„Jo a mě je taky fajn,“ ušklíbl se Jace. 

„Tebe se nikdo na nic neptal, blondýno,“ šlehl po něm Magnus pohledem. Alec musel skrýt pobavený úsměv v osušce. 

„Vážně jsi v pohodě? Nerad bych, abys...aby se...“ Alec Magnuse umlčel, tím, že přitiskl jeho rty na ty Magnusovi. Zbývající dva šampioni, jejich přátelé a Jace po nich jen nechápavě zírali. Magnus si přitáhl Aleca blíž k sobě a polibek mu oplatil. V tu chvíli bleskl foťák. 

„Jeden by si myslel, že hned za tepla získá rozhovor šampionů a místo toho zachytí senzaci mladé lásky,“ usmívala se spokojeně Rita Holoubková. Jace po ní šlehl naštvaným pohledem. 

„Tady není nic k vidění!“ Alec naproti tomu zrudnul jako rajče a zabořil hlavu do dlaní. 

„To bude v pohodě, Alexandře,“ sevřel ho Magnus v náručí. 

„To doufám.“

***

Nebylo. Polibek Magnuse Banea a Alexandera Gideona Lightwooda byl senzací a dostal se na titulní stránky Denního Věštce s titulkem Největší senzace Turnaje tří kouzelníků! Robert Lightwood se málem utopil v ranní kávě, když rozevřel noviny. 

„Roberte, jsi v pořádku?“ strachovala se Maryse. 

„Náš synáček je na titulní stránce,“ odpověděl. 

„Jace? Jasně, že je, když je šampionem v turnaji,“ odpověděla Maryse. 

„Ne Jace. Alec!“ Podal Robert Maryse noviny. Maryse poklesla brada, když uviděla fotku líbající se dvojice.

***

Když přišel Alec ráno na snídani všichni se za ním otáčeli a něco si špitali. Sklonil oči ke své snídani a snažil se vypadat nenápadně. Až moc dobře věděl, o čem se všichni baví. 

„Kdo by to do něj řekl, celá léta se chová nenápadně a najednou BUM!“ Procházely kolem něj holky z Havraspáru. 

„Kámo, nic si z toho nedělej! Náhodou to bylo naprosto úžasný!“ Posadil se vedle něj Simon. „Nádherný to bylo.“

„Nemůžeš alespoň chvíli mlčet!“ prskl Alec. 

„Jasně. Promiň. Už...Už budu mlčet! Jen...“ Alec po něm hodil vražedný pohled a Simon se zarazil. 

„Nebo víš co, stejně mě přešla chuť!“ Zvedl se a chtěl jít odejít, když se před něj snesla šedá sovička. 

„Kostelníku! Tys mě tu scházel!“ Alec odvázal dopis a noviny Kostelníkovi z nožičky. Denního věštce odložil stranou ani ho nemusel rozevírat, aby věděl co tam najde. Místo toho, otevřel obálku s dopisem. Nemusel ani chodit na jasnovidectví, aby věděl kdo mu píše.

Alexandře Gideone Lightwoode,

Když jsme říkali, že potřebujeme čas na zpracování, tak to neznamená, že se s tím vyrovnáme během několika měsíců. A dneska ráno otevíráme noviny a co nevidíme? Našeho syna v polibku se svým přítelem. Co to mělo sakra být?

My to s tebou myslíme dobře. Je to tohle nějaký způsob rebelie? Kterou nám oplácíš naše chování proti tobě? Oba s matkou dobře víme, že jsme na tebe byli tvrdí. A že jsme se k tobě vždycky nechovali nejlíp. Chci, abys věděl, že jsi náš syn a máme tě rádi. Stejně jako máme rádi Maxe, Isabellu a Jace. Všechny tam pozdravuj a už žádný překvapení v podobě fotek na titulních stránkách.

Táta a máma

Alec po dočtení protočil očima. 

„Ano plánoval jsem to! Plánoval jsem to celou dobu! A říkal jsem si „Ano proč ne? Proč by ušlápnutej, tichej, poslušnej prvorozený chlapeček nemohl jednou udělat něco divokýho!““ Simon se na něj nechápavě podíval. „Drazí rodičové, nic z toho jsem neplánoval! Bylo to spontánní a kdyby se k tomu nepřimotala Holoubková, tak o tom nikdo neví!“

„Seš v pohodě?“ zeptal se s obavami v hlase Simon. 

„Nejsem! Dejte mi všichni pokoj!“