Jezevec a had - 4. kapitola

Jace odchytil Aleca až při společné hodině lektvarů. 

„Díky za tip na procházku,“ otočil se dozadu na Aleca. 

„Co?“ zvedl Alec hlavu. „Že ti děkuju za ten typ, jít se projít s Clary při měsíčku do lesa.“ 

Alec se usmál. „Nemáš zač.“

***

Nastal Den D. První úkol. 

„Hodně štěstí,“ popřála Clary Jaceovi, když se spolu s Alecem, Magnusem, Izzy, Raphaelem a Maxem nenápadně propašovali do stanu šampionů. 

„Děkuji, lidi,“ přikývl Jace. 

„Nakopej jim zadky,“ ušklíbl se Magnus. 

„Myslel jsem, že mě nemáš rád,“ ušklíbl se Jace. 

„Taky nemám, blondýno. Ale řekl bych, že teď jsme na jedný lodi.“

„Ehm lidi,“ otočil se Max od vstupu. „Jdou sem lidi z Denního Věštce, měli bychom zmizet!“

„Jsem všema deseti pro,“ otočil se Alec na patě a byl první, kdo stan opustil.

***

„Kdyby mi někdo před sedmi lety řekl, že tu budu sedět s lidma s koleje, co nenávidím a budu se dívat, jak drak masakruje blondýnu. Tak se mu vysměju do obličeje,“ uchechtl se Magnus. 

„To bylo fakt vtipný,“ ušklíbla se Izzy. „Zapomněl jsi dodat po boku člověka z jiný koleje do kterýho jsem blázen,“ rozesmál se Raphael.

 „A já vás fakt nesnáším!“ zavrčel Alec. 

„Alexandera z toho vynech, buď tak laskav!“ švihl Magnus po Raphaelovi pohledem. 

„Říkal jsi něco o masakrování?“ polkl naprázdno Simon a ukázal před sebe. Magnus, Raphael, Clary, Izzy a Alec se podívali před sebe. Jace úspěšně unikal drakovi chrlícímu oheň, ale i tak to byl strašlivej pohled. 

„Já se na to nemůžu koukat!“ zabořila Clary hlavu do Simonova ramena. 

„To bude dobrý, Clary! On to zvládne!“ chlácholil jí Simon. 

„Má ho!“ vyjekla Izzy. „Jace! Získal to vejce! Jo!“ Bradavičtí studenti propukli v jásot. Alec padl Magnusovi do náruče, když si uvědomil, co se stalo. Odtáhl se a zčervenal. 

„Jsi roztomilý, když se červenáš!“ pošeptal mu Magnus do ucha a Alec zrudnul ještě víc. 

„Přestaň!“ ohnal se a Magnus se rozesmál.

***

Raphael, Magnus, Jace, Clary, Simon, Maia, Izzy a Alec seděli v knihovně a snažili se přijít na to, jak otevřít to vejce. 

„Hledal jsem snad všude i v Oddělení s omezeným přístupem a nic,“ rozhodil rukama Jace. „To nedává smysl. Má to být klíč k dalšímu úkolu.“

„Tak já to projdu znova,“ zvedl se Alec. „Pravda. Knihomol by mohl zašťourat víc do hloubky,“ uchechtl se Raphael. 

„A číst mezi řádky,“ odpověděl mu s úšklebkem Alec. Alec vytáhl jednu z knih z police a začal v ní listovat, nic však nenacházel, když v tom ucítil na svém rameni nějaký dotek. „Co....“ Natočil hlavu, naprázdno polkl a zděšeně vykřikl.

***

Jace a spol. mezitím dál zkoumali vejce, když v tom je vyrušil Alecův výkřik. 

„To ho tam ty knížky vraždí nebo co?“ zeptal se Jace. 

„Tady je možný všechno,“ pokrčil Raphael rameny. Magnus si povzdechl a zvedl se. Vydal se podívat, co se stalo. Zašel za police a našel Aleca, jak stojí ztuhlý hrůzou s knihou v ruce. 

„Alexandře, jsi v pořádku?“ zeptal se Magnus. 

„Pa....Pa....Pa....Pavouk,“ polkl Alec naprázdno. „Sundej ho, Magnusi! Sundej ho!“ začínal Alec pomalu šílet. „Sundej ho! Sundej ho! Sundej ho!“ hysterčil Alec. 

„Dobře, dobře, dobře. Jenom klid!“ rozhlédl se Magnus a našel na polici kousek pergamenu. „Tak pojď, maličký!“ nechal Magnus přelézt pavouka na pergamen a pak ho opatrně pustil z okna. „Už je pryč, Alexandře!“

„Díky,“ zavřel Alec s úlevou oči. „Ty se bojíš pavouků?“ zeptal se Magnus. Alec nevypadal, že by se s tímhle hodlal svěřovat. „Hej, to je v pohodě! Není se za co stydět,“ ujistil ho Magnus. 

„Dobře no....Ano, bojím se pavouků,“ přikývl Alec. 

„Tak pojď, ty hrdino. Vrátíme se,“ usmál se Magnus.

***

Když se Alec s Magnusem vrátili ke skupince, všichni se po nich podívali jako by čekali nejnovější drby. 

„Co jako chcete slyšet?“ švihnul po nich Alec pohledem. „O nic nešlo.“

„Zkusím hádat,“ ušklíbla se Izzy. „Bylo to maličký a mělo to osm nožiček.“

„Sklapni, Izzy! Buď tak hodná!“

„Kouzelník, co se bojí pavouků. To je dobrý tohle to,“ rozesmál se Simon. 

„Taky tě miluju, Simone!“ ušklíbl se Alec. 

„Kašlu na to! Jdu ten blbej krám otevřít!“ změnil Jace téma a otevřel vejce. Knihovnou se roznesl strašlivý řev. Jace rychle vejce zavřel. 

„Tak proti tomuhle byl Alecův křik nic,“ poznamenal Raphael. 

„Jděte všichni do hajzlu!“ protočil očima Alec. 

„Nemohl by Nebelvír s Mrzimorem a Zmijozelem pracovat na řešení úkolu do Turnaje potišejc. My havraspárští se snažíme se učit,“ ozvalo se nepříjemně za jejich zády. 

„Příště si přines špunty do uší, když ti to tak vadí,“ doporučil mu Jace a všech sedm se zvedlo k odchodu.

***

Bradavičtí studenti i jejich hosté se shromáždili ve Velké Síni. 

„O co jde?“ zajímala se Maia. 

„To bych taky rád věděl,“ pokrčil Jace rameny. 

„Jak pokračuješ s luštěním toho vejce?“ zeptal se Simon mimo téma. 

„Je to těžší než jsem si myslel,“ trhnul rameny. 

„Tak se utišíme,“ zjednal si ředitel klid. „U příležitosti Turnaje tří kouzelníků se tradičně pořádá vánoční ples. Jako hostitelská škola, od vás očekávám, že budete Bradavice řádně reprezentovat.“ Ples? No skvěle! Kam se můžu jít zahrabat? Zaúpěl zoufale Alec. 

„Už víš koho pozveš?“ Drbnul do něj Simon. 

„To je snad jasný, ne?“ ušklíbl se Alec a kývl ke Zmijozelskému stolu. 

„Jasně jak jinak,“ zasmál se Simon. 

„A ty padej, aby ti někdo nevyfoukl Maiu,“ popohnal ho Alec.

***

„Magnusi?“ oslovil ho Alec. 

„Alexandře?“

„Já...Um....Nešel by jsi se mnou na ten ples?“ Magnus se usmál a přikývl. 

„Velmi rád, Alexandře.“ Než stačil Alec odpovědět připletl se k nim Raphael. 

„Alecu, můžu se na něco zeptat?“

„Ano, požádal jsem ho, aby se mnou šel,“ odpověděl Alec s protočením očí. 

„Ne to ne,“ zasmál se Raphael. „Jde tvoje sestra s někým?“ Alec se na Raphaela nedůvěřivě podíval. 

„Tak pozvat jí můžeš, za to nic nedáš. Ale nevím teda.“

„Díky.“

***

Alec s Magnusem, Simon s Maiou, Raphael s Izzy a Jace s Clary postávali před Velkou Síní. A sledovali dav studentů proudící dovnitř, to už se k nim ale procpala profesorka McGonagallová. 

„Pane Herondale a slečno Frayová, běžte se připravit šampioni a jejich doprovod zahajují ples.“

„Tak se tu mějte,“ rozloučili se Jace s Clary. Sotva Clary s Jacem zmizeli ve Velké Síni, Izzy ztuhla. 

„Alecu! Alecu!“

„Co je?“ snažil se setřást její ruku, když si jich všiml taky. „No nazdar!“ Dovnitř právě vstoupili jejich rodiče s Maxem, doprovázení Jocelyn Frayovou a Lukem Garrowayem. 

„Chápu, že tu chtějí bejt kvůli Jaceovi, ale tohle mi nehraje do karet.“

„Tvůj doprovod jim asi opravdu vonět nebude,“ kývla hlavou k Magnusovi. 

„Kašlu na to! Musí se holt smířit s tím, že jim domů krásnou blondýnku s ďolíčky ve tvářích nepřivedu!“

„Tak se mi líbíš, velkej brácho.“

***

„Jacei, Clary, moc vám to oběma sluší!“ Chválily je Maryse i Jocelyn. 

„Děkujeme,“ usmívala se Clary. 

„A kdepak mám dceru a druhého syna?“ rozhlížela se Maryse. 

„Budou tu každou chvíli,“ odpověděl Jace a otočil se ke Clary. 

„Alec nejspíš rozdejchává fakt, že tu naši jsou. Naši neví, že je gay.“

„A on pozval na ples Magnuse,“ přikývla chápavě Clary.

***

„Alexandře, nemusíme....,“ začal Magnus. 

„Jdeme!“ rozhodl pevně Alec a nabídl Magnusovi rámě. 

„Mámu s tátou trefí,“ zasmála se Izzy a nechala se odvést Raphaelem do sálu. 

„Simone, jděte taky. Přece jen dámy mají přednost,“ pokynul jim Alec. 

„Gentleman,“ usmála se Maia a společně se Simonem vešli do sálu. 

„Vážně jsi v pohodě?“ strachoval se Magnus. 

„Jsem,“ přikývl Alec.

***

Robert Lightwood si všiml, jak Isabella s Raphaelem vstoupili do sálu. 

„Tak dceru už tu máme,“ otočil se na manželku. „Naše dcera a kluk ze Zmijozelu? Vážně?“

„Maryse, dneska už to není jako to bývalo za nás. Koleje se snaží se mezi s sebou sblížit.“ V tu chvíli vešli do sálu Alec s Magnusem. 

„A tohle je co?! Alexandře Gideone Lightwoode!“ Maryse poklesla brada. „To je Magnus Bane? Syn Asmodea Banea? A s naším synem?“

***

„Nelíbí se mi, jak se po vás koukají,“ přitočil se Simon k Alecovi. 

„Ani mě se to nelíbí,“ přikývl Alec. „Ale vydal jsem se na bitvu, tak jdeme bojovat.“

„To je řeč!“ usmál se Magnus. 

„Zatančíme si?“ navrhl Alec. 

„Bojíš se čelit vlastní rodině?“

„Možná a nebo tě chci mít ještě chvilku jenom pro sebe než nás roztrhají supi.“

***

„Na druhou stranu, musíte uznat, že jim to spolu sluší,“ naklonila se Jocelyn k Maryse, když Alec s Magnusem spolu tančili. 

„No já nevím. Čekala jsem něco trochu jinýho.“ Hudba skončila a Alec s nervózním úsměvem po boku s Magnusem zamířil ke stolu. 

„Ahoj.“

„Ahoj,“ odpověděli sborově Maryse s Robertem. 

„Slušelo vám to,“ rozhodla se uvolnit napětí Jocelyn. 

„Děkujeme, paní Frayová,“ usmál se Magnus. 

„Vy spolu vážně chodíte?“ rozsekl zásadní otázku Max. 

„Maxi!“ okřikl ho Jace, který s Clary taky dorazil. 

„Nemůžu se zeptat?“ zeptal se Max. 

„Jacei, Max jen položil otázku, která zajímá nás všechny.“ Alec měl chuť začít bouchat hlavou do stolu, ucítil jak mu Magnus povzbudivě stisknul ruku. 

„Ano, chodíme spolu. Pokud s tím má někdo z vás problém, tak hádám, že se s tím budete muset smířit.“

„Možná nám dej jen čas, se s tím vyrovnat!“ odpověděl Robert.