Jezevec a had - 3. kapitola

Magnus s Raphaelem vešli do Velké Síně. Všichni tu žvanili o tom, že už za pár dní proběhne první úkol Turnaje Tří Kouzelníků. Magnus se podíval k mrzimorskému stolu. Uviděl jenom Simona. 

„Není tady, Raphaeli!“

„Zapoměň na něj!“ odtáhl Raphael Magnuse ke zmijozelskému stolu.

***

Magnus vyšel z Velké Síně sám, protože Raphael se u stolu zakecal. K jeho překvapení před Velkou Síní přešlapoval Alec. Stejně čeká na svoje přátele, nedělej si naděje! Napadlo Magnuse. 

„Ahoj,“ pozdravil ho a chtěl zmizet. 

„Počkej!“ zarazil ho Alec. „Chci si promluvit.“ Magnus přikývl a zařadil se po Alecově boku. Vyšli z hradu. 

„Budeme mít průšvih, nemyslíš? Jestli někdo zjistí, že jsme se vyplížili z hradu.“

„Zmijozel se bojí? To je novinka,“ pousmál se Alec. „Na hradě je moc lidí. A znáš mě, když je kolem mě moc lidí, tak to nesnáším dobře.“

„Mrzimor se snad nebojí?“ zeptal se Magnus se smíchem v hlase. 

„Možná. Ale tohodle ne,“ zavrtěl Alec hlavou. 

„Tak čeho?“ zeptal se Magnus. 

„Toho, co bylo důvodem proč jsem utekl,“ odpověděl. 

„Omlouvám se, jestli jsem tě uvedl do nějaký nepříjemný.....“

„To nemá s tebou nic společnýho,“ přerušil ho Alec. „Já...Já...jen...Ještě jsem to nikomu neřekl. A hádám, že kdybych s tím vyšel ven, naši by to nevzali zrovna nejlíp. Jestli mi rozumíš.“ Magnus mlčky přikývl. „Nechci se schovávat. Mohli bychom na to jít pomalu?“ Magnusovi poklesla brada. Čekal cokoliv, ale že Alec dá tomu vztahu šanci. To nečekal. 

„Samozřejmě, Alexandře!“ přikývl Magnus. 

„Dobře,“ objevil se na Alecově tváři drobný úsměv. „Teď bychom se vážně měli vrátit, než ten průšvih vážně budeme mít,“ kývl Alec hlavou k hradu. 

„Mrzimor se začíná bát?“ zasmál se Magnus. 

„Zmijozel začíná provokovat?“ oplatil mu Alec. Společně se otočili k odchodu, když je zarazil řev. 

„Co to bylo?“ otočil se Magnus. 

„Znělo to jako....!“ polkl naprázdno Alec. 

„Jdeme se podívat!“ popadl Magnus Aleca za ruku. 

„Zbláznil ses?“ Společně doběhli na okraj lesa. 

„To jsou...,“ začal Magnus. 

„Draci!“ doplnil Alec. 

„Myslíš, na to na co já?“ otočil se Magnus na Aleca. 

„První úkol,“ přikývl Alec. 

„Řekneš mu to?“ položil Magnus Alecovi otázku. 

„Já nevím.“

„Je to tvůj brácha, ne můj,“ rozhodil Magnus rukama.

 „Mohl bych mu to nenápadně naznačit,“ pokrčil Alec rameny. 

„Seš si jistej?“ zeptal se pochybovačně Magnus. „Je blonďatej.“ Alec se na Magnuse nevěřícně podíval a po chvilce oba vybuchli smíchy.

***

Oba se vrátili do hradu. Rozloučili a chtěli se vydat zpět na svou kolej, když Aleca i Magnuse zastavil Raphael.. Do toho se přidali i Clary, Jace, Izzy, Simon a Maia. 

„Ty!“ ukázal Raphael na Aleca. „Na slovíčko.“ Z Raphaelova výrazu bylo jasné, že to „slovíčko“ by skončilo pěstí. 

„Raphaeli,“ položil mu Magnus ruku na rameno, aby to zastavil. „To nebude nutné. Už jsme si to s Alexanderem vyjasnili.“

„To jsem rád,“ ušklíbl se Raphael. „Ale varuju tě!“ otočil se na Aleca. „Ublížíš mu a já si tě najdu!“

„Tak to můžeš být klidný. Neublížím mu,“ ujistil Alec Raphaela. 

„To doufám!“ otočil se Raphael k odchodu. 

„Ehm...Tohle bylo jako co?“ zeptal se Simon. 

„To jako, že já a Magnus..Spolu...Tak trochu...“

„Vy spolu chodíte?“ zeptala se Izzy. 

„No asi tak deset minut,“ zasmál se Magnus. 

„Brácha....To je....To je naprosto úžasný!“ vykřikla Izzy. 

„Děkuju, Izzy,“ usmál se Alec. 

„Přejeme vám to,“ přikývla Clary. 

„Na týhle škole se dlouho nic neutají, co?“ zeptal se Magnus. 

„Pochybuju o tom. Do zejtra do večera to bude vědět celá škola,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jo, abych nezapomněl. Jaci, měl by sis udělat vycházku do lesa.“

„Pravda,“ přikývl Magnus. 

„Chcete, abych měl průšvih?“ zeptal se Jace. „Jsem místní šampion, nemůžu si to dovolit.“

„My s Magnusem jsme se taky toulali po setmění. Tak popadni Clary, vezmi jí na romantickou procházku při měsíčku do lesa.“

„Hrabe ti?“ zeptal se Jace Aleca. Alec se místo odpovědi otočil na Magnuse. 

„Měl jsi pravdu. Je blonďatej.“

„Snaha byla, Alexandře!“ pokrčil Magnus rameny. 

„No když nic, tak dobrou noc vážení a milý,“ rozloučil se Alec. 

„Dobrou noc a krásné sny, Alexandře!“

„Tobě taky, Magnusi!“ Izzy, Jace, Clary, Simon a Maia na chodbě osaměli. 

„Co to mělo bejt? A co do háje myslel tou procházkou při měsíčku?“ zeptal se Jace.

***

Jace odchytil Aleca až při společné hodině lektvarů. 

„Díky za tip na procházku,“ otočil se dozadu na Aleca. 

„Co?“ zvedl Alec hlavu. 

„Že ti děkuju za ten typ, jít se projít s Clary při měsíčku do lesa.“

 Alec se usmál. „Nemáš zač.“