Jezevec a had - 2. kapitola

Studenti Bradavic i jejich hosté se tísnili ve Velké Síni. Nastal Den D, dneska se losovali šampioni pro Turnaj Tří Kouzelníků. Magnus po boku s Raphaelem vešli do Velké síně a Magnus začal pohledem hledat Aleca. Našel ho u nebelvírského stolu spolu s Herondalem a ostatními. Alec jeho pohled zachytil a podíval se tím směrem. Magnus se usmál a kývl mu na pozdrav, Alec mu pozdrav oplatil. 

„Jestli po sobě budete s Lightwoodem celou dobu házet kukuče. Tak tě něčím praštím, Bane!“ zavrčel Raphael a odtáhl Magnuse na druhou stranu. 

„Ticho!“ zjednal si ředitel školy ticho ve Velké Síni. „Je tu okamžik, na který nejvíc čekáte. Budeme losovat tři šampiony.“ dva šampioni byli známy, zbýval poslední bradavický. „Bradavickým šampionem se stává.....,“ ředitel udělal dlouhou pauzu. Ve Velké Síni bylo takový ticho, že by byl slyšet špendlík, kdyby spadl na zem. „Jace Herondale.“ Nebelvír, Mrzimor i Havraspár propukli v jásot, Zmijozel doufal v trochu někoho jiného. 

„Nic si z toho nedělej,“ poplácal Raphael Magnuse po zádech. „Alespoň budeš mít spoustu času na balení Lightwooda!“

***

Alec měl pocit, že mu z toho švitoření kolem něj praskne hlava. Všichni kolem něj mluvili jen a jen o Jaceovi. Alec se omluvně usmál a doslova z knihovny utekl. Už to prostě nemohl dýl vydržet. Pomalu se procházel kolem Černého jezera. Jediný zvuk kolem něj byl zpěv ptáků a vlny tříštící se o skálu. Naprostá paráda. 

„Taky ses rozhodl jít si vyčistit hlavu?“ ozval se za Alecem hlas. Alec se otočil a uviděl Magnuse, mířícího k němu. 

„Ahoj, tak nějak,“ přikývl. „Seděli jsme s Clary, Simonem, Maiou, Izzy a Jacem v knihovně. A prostě jsme se bavili jako normální kámoši bez zmínky o Turnaji a přišly tam ty Jaceovi slípky alias jeho fan klub a už to jelo. Tak jsem vzal nohy na ramena.“ Magnus přikývl. 

„Chápu tě.“

„A ty?“ zeptal se Alec. 

„Přece nebudu v dusném hradě, když je tak krásně.“

„Na tom něco bude,“ přikývl Alec. „Víš, co je na tom nejhorší?“ zeptal se Alec a Magnus zavrtěl hlavou. „Že se upnula pozornost i na mě. Jak jsem Jaceův brácha. Nenávidím to! Nenávidím bejt středem pozornosti!“ Sedl si Alec do trávy a vložil si hlavu do dlaní. 

„Jestli se chceš svěřit, jsem tady,“ posadil se Magnus vedle něj. 

„Každou chvíli mě oslovuje nějaká holka s dotazem Když seš ten Jaceův brácha....Je volnej? Víš, hrozně se mi líbí. Jak to mám udělat, aby si mě všiml?Atd. Atd. Myslel jsem, že je zabiju!“

„Chápu. Myslel jsem, že Jace chodí s Clary.“

„Taky chodí,“ přikývl Alec. „Takže Jaceův fan klub má smůlu. Ale jemu se to líbí. Líbí se mu na sebe strhávat pozornost a být středem pozornosti.“

„Pravý opak,“ usmál se pro sebe Magnus. 

„Cos říkal?“ natočil se k němu Alec. 

„Že jsi pravý opak.“

„Jo,“ přikývl Alec. 

„Máš někoho?“ změnil Magnus téma. Alec vykulil oči a podíval se na Magnuse. 

„Promiň! Nic mi do toho není,“ omluvil se Magnus.

 „Neomlouvej se,“ zavrtěl Alec hlavou. 

„A ne. Nikoho nemám. Pro každýho na týhle škole, jsem ten divnej Lightwood. Co se moc nevyvedl.“ Pro každého ne, Alexandře! „A co ty? Vzpomínám si, že jsi byl s tou....“

„Camille,“ odpověděl Magnus a sklonil hlavu. 

„Jo s tou. Co se stalo? Teda nemusíš mi to říkat, jestli nechceš.“

„S Camille to nebyl zrovna nejšťastnější vztah. Já ji miloval a ona mě jen využila. Užila si a odkopla mě jak špinavýho psa.“

„To je mi líto. To sis nezasloužil.“

„Už je to za mnou. Ale pořád to bolí. Zařekl jsem se, že už se nikdy nezamiluju. A pak se objeví osoba, která všechno převrátí vzhůru nohama a něco ve mně odemkne. A přinutí mě zase něco cítit. Chci věřit, že by to mohlo být jiné. Lepší.“

„Proč jí to neřekneš? Té osobě, myslím,“ zeptal se Alec. Magnus se na Aleca dlouze podíval a rozhostilo se ticho. 

„Právě se stalo,“ zašeptal Magnus. Alecovi to trvalo hodnou chvíli, než si dal jedna a jedna dohromady. 

„Já?“ zeptal se a podíval se na Magnuse vykulenýma očima. 

„Ano ty, Alexandře,“ přikývl Magnus. 

„Asi....Asi...Bych měl jít,“ zvedl se Alec.

***

„Nebudu ti lhát,“ řekl Raphael, když se Magnus doploužil na kolej. „Vypadáš příšerně!“

„To budu brát jako lichotku,“ ušklíbl se Magnus. Raphael zbystřil. 

„Co se stalo?“ zeptal se. „Byl jsem se projít a narazil jsem na Aleca....“

„Pokračuj!“ vyzval ho Raphael, když se Magnus zadrhnul.

 „Chvíli jsme si povídali. O něm, o mě, o Camille.“ Magnus svěsil hlavu. 

„Camille byla svině, co si tě nezasloužila,“ rozohnil se Raphael. 

„Řekl jsem Alecovi, že ona ve mně ušlapala schopnost znovu se zamilovat. A že on je ten, kvůli komu bych byl ochotný se zamilovat znovu.“

„Co on?“ zeptal se Raphael. 

„Utekl!“ odpověděl s povzdechem Magnus. 

„Na tohle jsem nikdy nebyl! Magnusi,“ objal ho Raphael. „To bude dobré, všechno bude zase dobrý. Jednou si najdeš někoho, kdo tě bude milovat takového jaký jsi.“

***

Alec vešel na kolej. Simon uviděl jeho výraz v obličeji a nadechoval se, že něco řekne. 

„Ani to nezkoušej!“ zarazil ho Alec se zvednutou rukou. 

„Kdybys o tom mluvil, ulevilo by se ti,“ odpověděl Simon. 

„Nechci o tom mluvit!“ padl Alec na postel. 

„Vím, že nejsme zrovna nejlepší kamarádi, ale chci abys věděl, že jsem tady.“ Alec se posadil do tureckého sedu a povzdechl si. 

„I kdyby, tak tohle je věc, kterou si musím vyřešit sám.“

***

„Jdu na večeři! Jdeš taky?“ zeptal se Simon, po hodinách mlčení, které bylo přerušované švitořením jejich spolužáků. 

„Nemám hlad!“ odpověděl Alec. 

„Dobře,“ pokrčil Simon rameny a Alec na koleji osaměl. 

Objeví se osoba, která všechno převrátí vzhůru nohama a něco ve mně odemkne. Přinutí mě zase něco cítit. Chci věřit, že by to mohlo být jiné. Lepší.

Já ji miloval a ona mě využila. Užila si a odkopla mě, jak špinavého psa.

Proč jí to neřekneš? Té osobě myslím.....Právě se stalo....Já? Honily se Alecovi hlavou myšlenky jako šílené. Magnus Bane, který by mohl mít na každém prstě deset chlapů nebo v jeho případě i ženských. Chce jeho....JEHO. Aleca Lightwooda. Tu nicku! To zklamání celé rodiny.