Jezevec a had - 1. kapitola

***

„To si můžete říct i pozdějc!“ protočil Alec očima, když Simon pořád žvanil a odtáhl ho k mrzimorskému stolu. 

„Hej! Já jsem jí chtěl jen říct, že na ní po Zařazování a hostině počkám na chodbě,“ vytrhl se Simon Alecovi. 

„Nezájem!“

„Nebuď furt protivnej!“ ohradil se Simon. 

„Nejsem!“

„Ale seš!“ Alec místo odpovědi protočil očima a sedl si na místo. 

„Čau kluci,“ kývla jim na pozdrav jedna z jejich spolužaček. 

„Ahoj,“ odpověděli jí Alec se Simonem současně. Do Velké Síně vstoupili budoucí prváci. 

„Tak se utišíme!“ Zjednal ředitel školy ve Velké Síni ticho. Jednotlivý prváci si podle zařazení Moudrým kloboukem sedali ke stolům. 

„Lightwood Maxwell!“ vyvolala nejmladšího Lightwooda profesorka McGonagallová. 

„Vida!“ vykřikl Moudrý klobouk. „Máme tu dalšího Lightwooda!“ Simon se podíval na Aleca a ten zavrtěl hlavou. 

„Je ti to jasný, co?“

„Naprosto. Za bílou vránu rodiny jsem tu já,“ ušklíbl se Alec.

 „Nebelvír!“ vykřikl Moudrý klobouk. Nebelvírský stůl vybuchl radostí. 

„Jak nečekané!“ ušklíbl se Alec. 

„Ještě než se pustíme do hostiny mám pro vás ještě jedno prohlášení!“ zjednal si ředitel ticho. „Bradavice letos hostí Turnaj Tří kouzelnických škol.“

***

„Vsadím se, že do toho Herondale půjde,“ ušklíbl se jeden ze studentů Zmijozelu. 

„Tak se přihlaš taky, Magnusi! Ukaž mu, že i my nebudeme nečině sedět s rukama v klíně.“

„Máš pravdu, Raphaeli! Jdu do toho!“ usmál se Magnus. K Černému jezeru se mezitím došoupal i zbytek školy a čekali na příjezd dalších dvou škol, proti kterým se letos Bradavice utkají. Magnusovi v oku přistál černovlasý chlapec po boku Jace Herondalea. Až na to, že tenhle patřil k Mrzimoru. 

„Ty Raphaeli, kdo to je? Ten kluk vedle Herondalea?“ naklonil se k němu Magnus. Raphael se otočil. 

„To je Alec Lightwood,“ odpověděl Raphael. „Jace Herondale je jeho nevlastní brácha.“

„Je to fešák. Proč jsem si ho nevšiml už dřív?“ Raphael jen protočil očima. „Za prvé, protože máš svůj vlastní fan klub, za druhé protože jsme s Mrzimorem nikdy moc společných hodin neměli a když měli, tak jsme se stejně zašili dozadu, zatímco on byl někde uprostřed a za třetí Lightwood není zrovna společensky založený. Nejčastěji bys ho našel v knihovně.“

***

„Ahoj, můžem k vám?“ zeptal se Simon u stolu Nebelvíru, když se měli vítat obě školy. 

„Jo jasně,“ přikývla Clary a Simon s Alecem se mezi ně vcucli. Ředitel školy své hosty přivítal a otočil se ke svým studentům. 

„Chovejte se k našim hostům s úctou. Od toho dne se můžete hlásit do Turnaje Tří kouzelníků. Pravidla se od posledně nijak nezměnila. Stále platí, že se smí přihlásit jen studenti starší patnácti let.“ Několik mladších studentů začalo protestovat.

***

Alec se Simonem a několika dalšími lidmi z Mrzimoru seděli ve Velké síni a společně se učili na Obranu proti černé magii. Do Velké síně vstoupilo několik studentů ze Zmijozelu. 

„Magnus! Magnus!“ skandovali. Alec zvedl oči od knížky a protočil očima. 

„Naprosto tě chápu,“ přikývl Simon. 

„Aby se z toho nezbláznili,“ přidala se další. Magnusovy oči se střetly s Alecovými. Magnus se usmál, Alec ho ignoroval. V tu chvíli se dveře Velké síně rozrazily a dovnitř vešel Jace a za ním horda fanynek. Teď to byl Magnus, kdo protočil očima.

***

Alec od skleníku spěchal na školní pozemky, kde měl mít Péči o kouzelné tvory. Byl zabraný do vlastních myšlenek, že ani nekoukal na cestu, když do něj někdo vrazil. Všechny papíry a učebnice mu vypadly z rukou a rozletěly se na všechny strany. 

„Sakra!“ zaklel tiše. 

„Omlouvám se! Nekoukal jsem na cestu!“ začal se Alecovi kdosi omlouvat. 

„Nic se nestalo!“ zvedl Alec oči od svých věcí. K jeho překvapení to byl Magnus Bane, kdo do něj vrazil. 

„Pomůžu ti!“ nabídl se Magnus. 

„To je dobrý! Vážně!“ bránil se Alec. 

„Stejně je to moje chyba,“ začal Magnus sbírat Alecovy věci. 

„Vlastně i tak trochu moje. Taky jsem nedával pozor na cestu,“ přiznal Alec. 

„Tady to je,“ podal mu Magnus hromádku. 

„Um...Díky....ehm“ přijal jí Alec. 

„Jsem Magnus. Nemáš zač.“

„Al...Alexander,“ představil se Alec. 

„Ale všichni mi říkají Alecu.“

„Rád jsem tě poznal, Alexandře,“ usmál se Magnus. 

„Je to Alec. Já tebe taky,“ zčervenal Alec. 

„Taky máš Péči o Kouzelné tvory?“ zeptal se Magnus. „Jo,“ přikývl Alec. 

„Tak se tam uvidíme, Alexandře,“ převalil Magnus jméno na jazyku. Někdo na Aleca zavolal. 

„Už budu muset,“ usmál se nuceně Alec. 

„Jasně. Stejně máme společnou hodinu.“ Alec ve spěchu odešel. 

„Tak jak proběhlo seznámení?“ vybafl na Magnuse ze zadu Raphael. 

„Co?“ nechápal Magnus. 

„Celou dobu jsem tě pozoroval,“ ušklíbl se Raphael. 

„Je roztomilej!“ vydechl Magnus. 

„Ty seš marnej,“ povzdechl si Raphael.