I want tell you the truth - 9. kapitola

"Vyklop to, Izzy!" Vyzval jí Alec. "To se teď nehodí," vrtěla Izzy hlavou. "Simone?" Otočil se Alec na Simona. "Požádal jsem jí o ruku," odpověděl Simon. Alecovi zůstala ruka viset ve vzduchu a zůstal na dvojici zírat s otevřenou pusou. Pak roztáhl rty do širokého úsměvu. "Gratuluji!"



Maia se vrátila do obchodu a našla Aleca jak nadšeně objímá svojí sestru a jejího přítele. Chápala, že je šťastný, že si konečně může oddechnout. Avšak tahle radost byla způsobena něčím jiným. Během rozhovoru zaslechla cosi o jití za svědka. Z čehož usoudila, že se jedná o něčí svatbu. Přesněji o svatbu Izzy a Simona, jak vyplynulo z hovoru. Maia nechtěla poslouchat, tohle byl jejich soukromý rozhovor. Počkala až ti dva odejdou a teprve pak došla k Alecovi. "Tohle ti posílá Magnus," podávala Alecovi tašku. Ten si jí převzal a nakoukl dovnitř. "Ten miluju," zvedl Alec hlavu od tašky. "Co jsem dostala to nesu," pokrčila Maia rameny. Pak si Alec všiml vzkazu a otevřel ho. Cat mi to řekla. Moc mě mrzí, jak jsem se zachoval. Pokud si chceš promluvit, budu čekat. Magnus. "Tak co?" Vytrhla Maia Aleca z myšlenek. "Chce si promluvit," odpověděl Alec. "Tak vidíš," usmála se. "Bude to dobrý. Všechno bude v pořádku.""Jo," usmál se Alec. "Asi poobědvám Magnusův dezert. U Izzy aby se člověk bál, že se otráví," ušklíbl se Alec a Maia se rozesmála.


Bylo asi deset minut před zavíračkou, když se u Magnuse v kanceláři objevila svatá trojice...teda Will, Jem a Tessa. "Co se děje?" Zeptal se Magnus. "V lokále je zákazník, který nechce odejít. Několikrát jsme ho upozornili, že budem zavírat. A on tvrdí, že neodejde dřív, než si promluví s majitelem," odpověděl Will. "To bych se na to podíval," zvedl se Magnus. Když odešel Will, Tessa a Jem si vyměnili pobavené pohledy. Moc dobře věděli, že na Magnuse v lokále čeká Gideon Archer.


Alec stál k Magnusovi zády. "Pane, budeme zavírat!" Vešel Magnus do lokálu. "Myslel jsem, že si chceš promluvit," otočil se Alec. "To chci. Pojď se mnou," kývl Magnus hlavou ke dveřím. "V kanceláři budeme mít větší klid." Společně vešli do Magnusovi kanceláře. "Posaď se," ukázal Magnus na pohovku. "Co ti Cat všechno řekla?" Zeptal se Alec. "Jen, že jsi byl v Programu na ochranu svědků," odpověděl Magnus. "V tom nelhala. Opravdu jsem byl v Programu na ochranu svědků. Před rokem a půl jsem se vracel z práce a omylem jsem se přimotal k přestřelce newyorské mafie. Postřelili mě. Probral jsem se až v nemocnici. Tahali mě po policii. Nemám rád, když je kolem mě moc lidí, takže jsem odmítl permanentní dozor. Nesnesl bych, kdybych měl 24 hodin za zadkem cizího člověka. Tak jsem si vybral Program na ochranu svědků. Pod jménem Gideon Archer mě poslali do Londýna. A zbytek znáš." Alec se odmlčel a čekal na Magnusovu reakci. "Mrzí mě to," začal Magnus. "Ne. Neomlouvej se," zavrtěl Alec hlavou. "Nevěděl jsi to.""Jak se vlastně jmenuješ?" Zeptal se Magnus. "Alexander Gideon Lightwood. Ale všichni mi říkají Alec.""Těší mě, Alexandře. Já jsem Magnus," usmíval se Magnus. "Je to Alec. A taky mě těší, Magnusi.""Alexander ti sluší víc," pokrčil Magnus s úsměvem rameny.


O několik dní později našel Magnus Aleca, jak sedí v kuchyni s hrnkem kávy a nad něčím se usmívá. "Dobré ráno," vytrhnul Magnus Aleca z myšlenek. "Dobré ráno," usmál se Alec. "Kafe?" zajímal se hned. "Udělám si ho. Jen mě zajímalo nad čím se tak usmíváš?" Zeptal se Magnus a nakouknul Alecovi přes rameno. "Přišlo svatební oznámení," odpověděl Alec. "Ou," vydechl Magnus. "Takže se vracíš domů?" V Magnusově hlase byl náznak bolesti. Bylo to od něj sobecké, ale nechtěl, aby se Alec vrátil do New Yorku. "Vracím se do New Yorku na svatbu. Můj domov je tady," odpověděl Alec. Na Magnusově tváři se objevil drobný úsměv. Naděje zůstává. "Ty sis vážně myslel, že bych odešel nadobro?" Zeptal se Alec s povytaženým obočím. "Já nevím," pokrčil Magnus rameny. "Nemohl bych. Zlomilo by mi to srdce. Když jsem do Londýna přijel poprvé nechtěl jsem nic jinýho, než z něj vypadnout. Pak se to změnilo, někoho jsem potkal. Někoho, kdo obrátil můj život vzhůru nohama, ne že by už nebyl, ale ten dotyčný změnil můj názor. Nemohl bych bez toho dotyčného odejít, protože jsem se zamiloval jak puberťák. Na první pohled." Rozhostilo se ticho, přerušované zvuky z ulice. "Ty mě miluješ?" Zeptal se Magnus s širokým úsměvem na tváři. "Miluji tě, Magnusi Bane," přitiskl svoje rty na ty Magnusovy Alec. Magnus vzal Alecovu tvář do svých dlaní a začal mu polibek oplácet. "Taky tě miluji, Alexandře Lightwoode!""Chtěl jsem tě požádal, jestli bys nechtěl jít na tu svatbu se mnou," kousl se Alec do rtu. "Bude mi potěšením," přikývl Magnus.


Clary s Maryse chystaly Izzy na její velký den. A nemohly jí udržet chvíli v klidu, vyskakovala jim a nervózně přecházela po pokoji. "Jestli se opozdí tak ho zabiju!" Rozčilovala se. "Simon tam bude včas uvidíš," utěšovala jí Maryse. "Jo. Nemůže se dočkat, stejně jako ty," přikývla Clary. "Nemyslím Simona," klesla Izzy zpátky na židli. "Myslím Aleca." V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vklouzl Alec po boku s Magnusem. "Někdo mě tu sháněl?""Alecu!" Vrhla se mu kolem krku. "To je dost! Jak se můžu vdávat bez svědka? Ahoj Magnusi, ráda tě vidím!" Objala druhého muže. "Znáš tu newyorkskou dopravu, samý zácpy. Strašný!" Protočil Alec očima. "Zlatej Londýn!"


"A kdy do toho praštíte vy s Jacem?" Naklonil se Alec ke Clary, která šla za svědka Simonovi. "Jace se pořád nemůže rozhoupat, takže nevím," pokrčila rameny. "Co ty a Magnus? Už je všechno v pořádku? Vypadá, že se s tím smířil celkem rychle.""Všechno je v naprostém pořádku," přikývl Alec a věnoval Magnusovi, sedícímu ve druhé řadě, úsměv. Ten mu úsměv oplatil. "Jsme připraveni." Došel k Alecovi s Clary Jace. "A o čem jste se tu bavili?" Zeptal se Jace. "Ptal jsem se, kdy si vezmeš Clary," ušklíbl se Alec. "Já k tomu, abychom byli šťastní nepotřebuju kroužek." Clary se uraženě nafoukla. "Myslím, že sis to teď posral," rozesmál se Alec. "Budeš mít co žehlit.""Taky tě miluju," zavrčel Jace.


Svatební hostina probíhala poklidně, hosté se skvěle bavili mezi sebou. "Bývá zvykem, že proslov má otec nevěsty," zvedl se Alec. "Ale vzhledem k tomu, že Robert Lightwood se nenamáhal ani ukázat. Jdi k čertu!" Několik lidí se zasmálo, další si mezi sebou něco rozhořčeně špitali. "Se ujmu proslovu já," ušklíbl se. "Pro ty co mě dobře znají, tak víte, že toho obykle moc nenamluvím, takže to vezmu rychle. Simone, když jsem tě poprvé poznal, neměl jsem tě rád.""Tak ti dík," povzdechl si Simon. "A když jsi začal chodit s mojí malou sestřičkou, myslel jsem, že tě zaškrtím. Ale teď tu společně stojíme a chceme oba totéž, aby byla Izzy šťastná. Můžu jenom doufat, že bude. Takže hodně štěstí vám oběma."


"Zatančíme si?" Naklonil se Magnus k Alecovi. "Dobře, ale nestěžuj si, že jsem ti pošlapal nohy," zvedl se Alec. "Sluší jim to spolu," naklonil se Luke k Maryse. "To ano," souhlasila. "Abychom nechystali za chvíli další svatbu," kývl k Alecovi s Magnusem. "Nechme se překvapit," souhlasila Maryse.


"Co kdybychom se vypařili?" Navrhnul Alec Magnusovi. "Nejsem proti," přikývl Magnus a oba se chystali odejít. V tu chvíli se rozrazily dveře a dovnitř vstoupili dva muži. Alec při pohledu na ně viditelně zbledl a nebyl jediný. "Nenechte se rušit!" Ušklíbl se ten vyšší. "Máme tu nevyřízené účty!" Alec couvl o několik kroků dozadu. Věděl, že je v pasti a nemůže utéct. "Vy...Vy...Myslel jsem, že ….." Polkl naprázdno. "Že jsme mrtvý?!" Zasmál se chladně ten menší. "Jo policie nás sice střelila, ale už si nezkontrolovali, jestli jsme skutečně mrtvý! Na tuhle chvíli jsem se celý rok a půl těšil. Takže Lightwoode, rozluč se s životem!"


Alec hleděl na hlaveň zbraně, která na něj mířila. Naprázdno polkl. Tohle byl konec. Koutkem oka viděl, jak Simon k sobě tiskne plačící Isabelle, Maryse, která prosila Luka, ať něco udělá. A pak tu byl Magnus. Magnus, se kterým strávil tak málo času. Čas, jako by se zastavil. Zděšené výkřiky rodiny a přátel, slyšel jako by byl pod vodou. Jeho matka prosila, ať ho ušetří. A pak zazněl výstřel.