I want tell you the truth - 5. kapitola

Dva muži vešli do areálu nemocnice a přešli k informacím. „Kde najdeme Isabelle Lightwood?“ Zeptal se ten vyšší. Sestra zvedla oči od monitoru. „K té nikdo kromě rodiny nesmí. Pokud nejste rodina, nemohu vám tuhle informaci sdělit.“ Oznámila muži. „Jsem její otec.“ Sestra podezíravě zvedla obočí. „Pokoj 215. Třetí patro,“ odpověděla. A sotva jí zmizeli z dohledu zvedla telefon. „Isabelle Lightwood má tady návštěvu. Tvrdí, že je její otec, ale mě se to nezdá. Dejte si pozor.“ Luke přešel k policistům. „Budeme mít společnost, pánové!“ A otočil se k Maryse. „Je to tady!“ Ta zbledla. „Všechno bude v pořádku, uvidíš.“ Objal jí. „Nedovolíme, aby se někomu něco stalo.“

Alec se probudil. A první co ucítil, bylo teplo cizího těla. Otočil hlavu a spatřil Magnuse, který se k němu tisknul a ze spánku se usmíval. Alec potichu vyklouzl z postele a pustil se do přípravy snídaně. Po chvíli se s tácem a dvěma kávami vrátil do ložnice. Magnus už byl vzhůru. „Dobré ráno,“ usmál se, když uviděl Aleca. „Dobré ráno, co byste řekl snídani, pane Bane?“ Usmál se Alec. „Výborný nápad, pane Archere!“ Přikývl Magnus.

Jeden ze dvou mužů zaklepali na pokoj 215 a vstoupili dovnitř. Ani si nevšimli hordy policistů za nimi. Izzy a Simon při pohledu na dvojici mužů ztuhli. Simon se postavil před Izzy, aby jí ochránil. „Kdo jste? Co chcete?“ Zeptal se Simon. „Neublížíme vám,“ ušklíbl se vyšší muž. „Máme na slečnu Lightwoodovou otázku.“

„Co chcete?!“ Zeptala se Izzy a hlas se jí třásl. „Kde je Alexander Lightwood?!“ Izzy se Simonem naprázdno polkli a doufali, že sem brzy vpadne policie a Luke a ty dva odvedou, kam patří. „Nikoho takovýho neznáme!“ Odpověděla Izzy současně se Simonem. „Na nás ty vaše hry neplatí. Kde je?!“ Zahřměl muž znovu. „Řekla jsem vám, že žádnýho Alexandera Lightwooda neznám!“ Odpověděla Izzy. Ten menši po ní chňapnul a surově jí přitáhl k sobě, dřív než stačil Simon zareagovat a přitiskl jí hlaveň ke spánku. „Už mi odpovíš holčičko? Kde je Alexander Lightwood?“

„Už jsem vám řekla, že nevím o kom mluvíte.“ Zavřela Izzy bolestivě oči. Mučte si mě jak chcete, klidně mě zabijte. Ale svého bratra vám nikdy nevydám!

„Kdo by řekl, že umíš tak skvělý snídaně!“ Usmál se Magnus na Aleca. „Jsem muž mnoha tváří,“ pokrčil Alec rameny. Spíš mnoha identit,ušklíbl se v duchu. „A od majitele restaurace to budu brát jak poklonu.“ Magnus se na Aleca zadíval. „Co je?“ Zeptal se na nechápavě Alec. „Mám něco tváři ne...“ V tu chvíli po Magnus políbil. „Magnusi, co....Mmmmmm“ Alec zůstal, jako opařený. Magnus se odtáhl. „Já...“ Než se nadál, byl to Alec, kdo mu přitiskl svoje rty na jeho. Magnus chviličku zaváhal, než začal Alecovi polibky oplácet.

Do pokoje vpadl Luke v doprovodu třech policistů. „Pusťte jí!“ Rozkázal Luke. „Policajti, mohlo nás napadnout, že se to tu bude hemžit chlupatýma!“ Ušklíbl se ten menší. „Necháme jí jít!“ Kývl hlavou k Izzy. „Ale vy nám řeknete, kde je Alexander Lightwood!“

„Nic mu neříkej, Luku!“ Vykřikla Izzy. Za Lukem se objevila Maryse a Jace. „Izzy!“ Vykřikl Jace zděšeně. „Isabelle!“ Vykřikla současně s Jacem Maryse. „Nevím, kde je Alec Lightwood!“ Odpověděl Luke. A ten, co držel Izzy, jí pod krk přitiskl nůž. „Nám je to jedno, klidně zabijeme celou jeho rodinu. Nám to opravdu problém nedělá,“ ušklíbl se ten menší. „Luku, nic mu neříkej!“ Vrtěla hlavou Izzy. „Luku, prosím tě! Udělej něco!“ Prosila ho Maryse. Nemohla ztratit další dítě. „Nemůžu. Drží Izzy až přílíš blízko u sebe, kulka by jí zasáhla.“

„Návrh. Řeknete nám, kde je Alexander Lightwood. A my vás necháme jít!“ Pokračoval mafián. „Nebo jí ustřelíme palici!“ Maryse zalapala po dechu. „Tak dobře, fajn. Jenom klid.“

„No vidíte, že se můžeme dohodnout! Tak kde je?“

„Luku, to nemůžeš!“ Zaznělo od Jace, Izzy i Maryse. „Alec Lightwood, žije v Evropě! Ve Španělsku. Pod jménem. Gabriel Penhallow.“

„Luku, cos to udělal?!“ Vykřikli šokovaně Simon, Izzy, Jace a Maryse. Věděli, že blafuje a museli to hrát s ním. „No vidíte, že to jde!“ Strčil do Izzy, kdyby jí Simon nechytil skončila by na zemi.

„Jak dlouho?“ Zeptal se Magnus, když se od sebe odtáhli. „Od začátku. Od prvního dne, kdy jsem tě před rokem uviděl,“ odpověděl Alec. „Proč jsi nic neřekl?“ Nechápal Magnus. „Bál jsem se,“ pokrčil Alec rameny. Pořád mám strach! Jednoho dne se dozvíš pravdu a mohl bys odejít! Za rok, za pět let, za dvacet let. Proto jsem si to nechtěl přiznat, Magnusi! Mám ve skříni obrovského kostlivce! „Nemusíš mít strach,“ pohladil Magnus Aleca po tváři. „Já nikam nepůjdu. Nikdy!“

„To neříkej, prosím!“ Zavrtěl Alec hlavou. „Ty mi nevěříš?!“

„Nejde o to, jestli ti věřím. Nic o mě nevíš,“ odpověděl Alec. „Vím, toho dost. Abych věděl, že jsem konečně narazil na toho pravého,“ odpověděl Magnus. Alec zčervenal. „Jsi roztomilý, když se červenáš.“

„Nejsem!“ Oponoval Alec. „Ale jsi. Jsi hrozně roztomilý, Gideone Archere!“

„A co teď?“ Zeptala se Maryse, když mafiáni opustili nemocnici. „Před nemocnicí na ně čeká překvapení v podobě několika policejních jednotek,“ odpověděl Luke. „Přece sis vážně nemyslela, že bych jim Aleca vyzradil.“

„Byl jsi dost přesvědčivý,“ přidal se k nim Jace. „U Evropy jsem měl strach, že mu řekneš Velkou Británii.“ Luke jen zavrtěl hlavou. „Nikdy.“ Z venku se začala ozývat střelba. Po několika minutách se rozeznělo ticho. A z Lukovi vysílačky ze ozval mužský hlas. Oba muži byli zastřeleni! Jsou mrtvý! Jaceovi, Lukovi, Maryse, Izzy a Simonovi se ulevilo. Bylo po všem!