I want tell you the truth - 3. kapitola

Magnus vstoupil do obchodu a našel Maiu s Alecem s plnýma rukama práce. „Ahoj Magnusi,“ kývl mu na pozdrav Alec, když si ho všiml. „Gideone, Maio,“ kývl jim Magnus na pozdrav. „Ahoj,“ usmála se Maia. „Tak co to bude?“ Zajímala se. „Já vlastně nevím,“ pokrčil Magnus rameny. „Jen se blíží narozeniny Tessy a já nevím, co jí mám dát. Tak courám od obchodu k obchodu,“ rozhodil rukama. „Což mi připomíná. Děkuju za to, jak jsi se jí zastal,“ otočil se směrem k Alecovi. „To nic nebylo,“ mávl Alec rukou. „Udělal bych to pro každýho.“ Magnus se usmál a pokračoval. „Nešel bys někdy na kafe?“ Alec vykulil oči překvapením. „Já?“ Zeptal se. „No je tu snad jiná osoba mužského pohlaví, Gideone?“ Zeptal se Magnus a usmíval se přitom. „Ne..To ne...Já...um....Půjdu rád,“ vypáčil ze sebe Alec po chvíli. „Tady má někdo rande!“ Vyjekla Maia nadšením. „To není rande!“ Otočili se po ní oba současně.

Magnus s Alecem vešli do kavárny. „Vlastně jsem ti chtěl, znovu poděkovat za Tessu,“ zvedl oči Magnus, když servírka odešla. „Tos nemusel,“ zavrtěl Alec hlavou. „Jak jsem řekl, udělal bych to po každýho. A pak neměla by to být ona, kdo by mě měl někam zvát?“ Zasmál se Alec. „To asi jo, ale ona by si s sebou přivedla ty dva ocásky,“ pokrčil Magnus rameny. „Dva ocásky?“ Zvedl Alec překvapeně obočí. „Willa s Jemem,“ vysvětlil Magnus. „Moment,“ zarazil se Alec. „Ona chodí s oběma? To funguje?!“

„Tak nějak ta jejich zajímavá trojka funguje,“ přikývl Magnus. „Nedokážu to vysvětlit. Ale dost o mých zaměstnancích. Pověz mi něco o sobě, Gideone.“ No nazdar!Napadlo Aleca a kousl se nervózně do rtu. „Tak jak jsi asi zjistil, pocházím z New Yorku. Potřeboval jsem si od ruchu Ameriky odpočinout...“ A nenechat si hlavou prohnat kulku. „A tak jsem si sbalil svých pět švestek a odletěl jsem sem. Jsem z rozvedený rodiny, ale to je jiný příběh. Mám tři sourozence, dva vlastní, jednoho nevlastního. Izzy píše pro Vogue,Max teď nastoupil na střední a Jace...Jace dělá trenéra fotbalového týmu. A já...Já jsem se vykašlal na práva a teď jsem tady v útulném, malém knihkupectví.“

„Tak to máš početnou rodinu. Já jsem jedináček. Jak víš, vlastním restauraci. Jsem celkem společenský. Mám rád párty a lidi kolem sebe. Utekl jsem z Indonésie kvůli pokaženýmu vztahu, ale to taky můžeme probrat jindy,“ pokrčil Magnus rameny. „Jasně,“ přikývl Alec. Nehodlal z Magnuse nic dolovat. Chtěl, aby z sobě byli otevření protože chtějí. No je pravda, že u Aleca je ta pravda uzavřená na kdo ví jak dlouho. I kdyby jí chtěl říct, tak nesmí. „Já zas nesnáším davy, zrovna dobře. Takže nejradši doma, v posteli s knihou.“

Magnus s Alecem opustili kavárnu a vydali se k řece. Náhle Magnuse osvítil nápad. „Jdeme na kolo!“ Navrhnul. Alec zblednul jako stěna. To nebyl dobrý nápad! Před Jacem si sice hrál na hrdinu, ale Izzy měla pravdu. Bál se výšek. „To..To...Já....“

„Co, Gideone?“ Otočil se po něm Magnus. „Mám strach z výšek,“ odpověděl Alec. A z pavouků. Dodal pro sebe. Magnus se na něj podíval. „Vážně?“ Zeptal se a Alec přikývl. „A kdybych tě držel za ruku? Bylo by to lepší?“ Zeptal se Magnus a doufal v kladnou odpověď. „Mohl bych to zkusit,“ pokrčil Alec rameny. „Ale jestli se něco semele, máš mě na svědomí.“

„Budu s tím počítat,“ smál se Magnus.

Alec seděl uprostřed kabinky na lavičce a křečovitě se jí držel. Magnusovi věnoval drobný nervózní úsměv. Magnus si sednul vedle něj a objal ho kolem ramen. „To zvládneš.“ Alec prudce vrtěl hlavou. „Ne ani náhodou. Nepohnu se ani o milimetr.“

„Nic se ti nemůže stát,“ přesvědčoval ho Magnus. „Ale nepustíš mě?“ Ujišťoval se Alec. „Jako, že se Magnus Bane jmenuju,“ mrknul na Aleca. „D...Dobře,“ zavřel Alec oči a postavil se a s Magnusem, který ho objímal kolem pasu, došel až zábradlí podél kabinky. „Paráda, ne?“ Pochvaloval si Magnus. „Asi..Asi jo,“ přikývl Alec.

Alec s Magnusem se začali pomalu sbližovat a po každé po práci se sešli na odpolední kávu a Alec pak doprovodil Magnuse zpátky k restauraci. Čím víc času spolu trávili tím, víc si uvědomovali, že to co jeden k druhému cítí, není jen obyčejné přátelství. Alec si to odmítal přiznat, bál se, že když si s Magnusem něco začne, že mu jen ublíží, až o něm pravda vypluje napovrch. I Maia si všimla, že její dva kamarádi se k sobě mají. Slušelo jim to spolu. Vlastně jim to přála a doufala, že spolu budou šťastní. „Ty a Magnus?“ Usmívala se, když Alec přišel do práce. „Je to skvělý kamarád,“ pokrčil Alec rameny. „Jenom kamarád?“ Provokovala dál. „Ano, jenom kamarád,“ odpověděl Alec s protočením očí. Maia mávla rukou a věnovala Alecovi pohled říkající To ti tak budu věřit!