I want tell you the truth - 2. kapitola

Maia s Alecem seděli u Magnuse v restauraci na obědě a do toho řešili nové objednávky. Do restaurace vešel muž a usadil se poblíž stolu, kde seděli Alec s Maiou a prohlížel si jídelní lístek. Nevěnovali mu moc pozornosti a věnovali se jídlu a práci. Když je vyrušily hlasité stížnosti. „Tohle jsem si neobjednal!“ Rozkřikl se muž na Tessu. Alec s Maiou zvedli hlavu. „Omlouvám se. Spletla jsem se,“ omlouvala se Tessa. „Budu si na vás stěžovat! Chci mluvit s majitelem. To jsou poměry!“ Brblal muž dál. Když utrousil poznámku o neschopnosti číšníku, Alec to nevydržel. „To by stačilo!“ Zvýšil hlas. „Udělala chybu. Nemusíte jí hned ztrapňovat před celou restaurací! Každej se splete! Vám se to snad nikdo nestalo?!“

„Co se do toho pleteš?!“ Obořil se muž na Aleca. „Omluvila se a vy tu vyšilujete!“

„Gideone, nech to být!“ Stahovala ho Maia zpátky, i když by tomu hulvátovi taky nejradší řekla něco pořádně od plic. „Starej se o sebe!“ Doporučil mu muž. „Rád bych, ale řvete tu přes celou restauraci!“

Magnus vstoupil do restaurace a spatřil čtveřici, jak se hádá. Maiu, která se snažila Gideona usměrnit a usadit a prosila ho, aby se do toho nemíchal. Tessu, která se tvářila jak boží umučení a rozčileného zákazníka. „Co je zde za problém?“ Zeptal se. „Ta vaše číšnice je úplně neschopná! Donesla mi jídlo, které jsme si neobjednal!“ Alec protočil očima. „To je pravda. Ale omluvila jsem se a chystala jsem se mu donést správnou objednávku. V té rychlosti jsem vzala špatnej talíř.“ Magnus si povzdechl. Jasně, že by se to stávat nemělo ale stane se. „Doneste pánovi, správnou objednávku slečno Grayová.“

„Jistě, šéfe!“ Přikývla a odešla. „A vy,“ otočil se na muže. „Ještě jednou budete řvát po mých zaměstnancích, tak vás odsud nechám vyhodit!“ Chlap se usadil a stejně švihal naštvanýma pohledema po všem co se pohnulo. „A co vy dva?“ Otočil se Magnus na Maiu s Alecem. „Všechno v pořádku?“

„V nejlepším,“ přikývli oba.

V knihkupectví i v restauraci vládla vánoční nálada. Vánoce pomalu, ale jistě klepali na dveře. Lidé se courali jeden za druhým a kupovali knihy svým blízkým. Protože co si budeme povídat, kniha je dárek, který by neměl chybět pod žádným stromkem. „Máš plány?“ Zeptala se Maia Aleca, když se v obchodě vylidnilo. „Měla by přiletět rodina ze Států, tak budeme slavit spolu.“

„To je fajn,“ usmála se Maia. „Co ty?“ Zeptal se Alec na oplátku. „Vzhledem k tomu, že mě moje rodina po bratrově smrti odřízla, tak se budu válet doma a koukat na vánoční filmy, který jsem viděla už milonkrát.“ Alecův úsměv povadl. „To je mi líto.“

„To nic. Hádám, že každá rodina má kostlivce ve skříni,“ pokrčila rameny. Ani nevíš, jakou máš pravdu! Ušklíbl se v duchu Alec. Kdyby nebylo Maryse skončil by Alec na ulici. I tak se mu jeho otec rozhodl dělat ze života peklo. Což bylo v jistém ohledu horší, než když po vás jde new yorská mafie. Protože ti, o kterých si myslíme, že se na ně můžeme spolehnout. Jsou nakonec ti, kteří nám ublíží nejvíc.

Magnus, Catarina a Ragnor seděli u Magnuse v obýváku popíjeli punč a užívali si vánoční pohody. Jako kulisa jim běžel jakýsi film, ale oni mu stejně nevěnovali moc pozornosti. „Jak se má Gideon?“ Zeptal se Ragnor. „Kdo?“ Zeptala se zmateně Catarina. „Magnusův crush,“ ušklíbl se Ragnor. „To není pravda!“ Ohradil se Magnus. „Ne vůbec. Gideon tohle, Gideon tamto. Dneska měl košili, co mu šla k očím.“

„O kom to mluvíte?!“ Přerušila Catarina Ragnorovi ódy. „Vysoký, černovlasý, lískové oči. Pracuje s Maiou v knihkupectví,“ odpověděl Ragnor. „Že bych ho šla omrknout,“ zasmála se Cat. „Opovaž se!“ Zhrozil se Magnus. „Prozradil se!“ Rozesmál se Ragnor. „A proč ne? Musím zhodnotit vkus svýho nejlepšího kamaráda,“ mrkla Cat na Magnuse. „Řeknu ti, Cat. Je to fešák. Já bych mu ho schválil.“

„Tak to ho tuplem musím vidět.“

„Vás mi byl čert dlužnej!“ Zaúpěl Magnus.

Alec otevřel dveře a okamžitě se po něm vrhla parta sedmi lidí. „Alecu!“ Objímali ho. „No nečekal jsem, že vás bude tolik. Clary, Simone,“ kývl hlavou k dvojici. „Luku, co tady....?“ Otočil se na policistu. „Chůvu v podobně policajta nepotřebuju. Jsem v pohodě.“ Luke se podíval na Maryse a ta přikývla. „Nejsem tu kvůli tobě. I když možná trochu jo...Mám se začít bát?“ Otočil se Luke na Maryse. „Určitě nemusíš,“ zavrtěla Maryse hlavou. „Chodím s tvou matkou,“ odpověděl Luke. Alec zůstal několik vteřin zírat s otevřenou pusou. „Cože?!“ Zeptal se zmateně. A pak se otočil na Jace a Izzy. „Proč jste mi o tom neřekli? A vynechte detail, že jste mě chtěli udržet v bezpečí. Protože není to tak dávno, co jsme spolu mluvili.“

„Oni ti to chtěli říct osobně,“ ozvala se Clary. „No...Hádám, že...Gratuluji!“ Usmál se Alec. „Ale varuju tě...Ublížíš jí a neručím za sebe.“ Šlehnul pohledem po Lukovi. „Nikdy bych Maryse neublížil.“

„To je jenom dobře.“

Po obědě vyrazila celá rodinka do města. Simona nadchnul obchod věnovaný Beatles. „Pojďme na kolo!“ Tahala je Izzy nadšeně k Temži. „Na to zapomeň!“ Zhrozil se Alec. „Izzy, ty jsi zapomněla, že Alec se bojí výšek?“ Rozesmál se Jace a schytal od Aleca ránu do ramene. „Za prvé nebojím se výšek a za druhý...Tady jsi na veřejnosti Ježiši Kriste....Říkej mi Gideone! Nebo bys mi rovnou na záda mohl nakreslit ohromej terč.“

„Promiň,“ sklonil Jace hlavou. „Uteklo mi to.“ Alec si povzechl. „To je v pohodě. Ale pozor na to.“ A otočil se na Luka. „Gideon má pravdu, nemělo by se ti to stát. A neboj,“ obrátil se zpátky k Alecovi. „Jsi náš případ priorita číslo jedna.“

„Děkuju,“ usmál se Alec.

Vánoce a Nový rok utekli rychleji, než by si Alec přál. Stál na letišti a loučil se svou rodinou. Nikomu z nich se nechtělo loučit. Nevěděli, kdy se zase uvidí. „Opatruj se,“ objal ho Luke jako první. „Budu,“ slíbil Alec. „Mám tě ráda, zlatíčko.“ Objala ho Maryse a po tváři jí tekly slzy. „Já tebe taky, mami,“ sevřel jí Alec v náručí. „A neplač, prosím. Všechno bude v pořádku, uvidíš.“

„Já vím,“ odtáhla se Maryse. „Jen...Prostě mi můj chlapeček chybí.“

„Mami!“