I want tell you the truth - 1. kapitola

Nikdy ho nenapadlo, že ho pošlou ze Států pryč. Ale asi to bylo to nejlepší, co mohli udělat. Anglie nevypadala, tak zle. Jak si původně myslel. Ani ty co po něm šli, by nemuselo napadnout, že ho pošlou ze států pryč. Londýn byl přijatelná alternativa. Myšlenkami se vrátil k loučení s rodinou. Luke je i pro jejich bezpečí odstěhoval z New Yorku pryč. Na bezpečnější místo. Tady to máme. Alec se na domek podíval a usmál se. Takže nový domov, na kdo ví jak dlouho. Gideon Archerstálo na schránce. Nová identita je nová identita. Pořád lepší než mít někoho za zadkem. Jasně, tohle taky nebylo zrovna jednoduché. Dalo by se říct i složitější. Ale zvolil si to sám.

Magnus Bane vlastnil v Londýně Indonéskou restauraci. Jako připomínku na jeho původní domov, ze kterého utekl po nevydařeném vztahu. A v Londýně se rozhodl začít na novo. Celkem se mu dařilo. Jeho restaurace byla vyhlášená a lidé jí doporučovali dál. Takže měl vždycky narváno.

Alec stál před malým knihkupectvím a znovu si překontroloval, jestli je na správné adrese. Podle všeho, mu tady Luke domluvil práci. S prací jako právík se mohl rozloučit. Stejně jím nikdy nechtěl být. A pak knihy miloval. Vzal za kliku a vešel dovnitř. V zadní části obchodu rovnala černoška knihy do polic. Když jí jedna těžší kniha vypadla z rukou a s žuchnutím dopadla na zem tiše zaklela. Alec se pro knihu sehnul a podal jí ji. „Díky,“ usmála se černoška. „Budete si přát?“ Zeptala se s úsměvem. „No já,“ kousnul se Alec do rtu. „Posílá mě Luke Garroway.“

„Ty jsi Gideon?“ Zeptala se s povytaženým obočím. Asi čekala obtloustlýho ňoumu s brejličkama a ne vysokýho fešáka. „To budu já,“ usmál se Alec. „Gideon Archer,“ nabídl Maie ruku. „Maia Roberts,“ přijala jí. „Pojď se mnou dozadu. Dohodneme si detaily.“ Odvedla ho do zadní kanceláře. „Kdy bys mohl nastoupit?“ Zeptala se Maia. „Klidně hned,“ pokrčil Alec rameny. Stejně neměl nic jinýho na práci. Vybalit a zabydlet se stačil den před tím. „Skvělý,“ usmála se Maia. „Pomůžeš mi vybalovat knihy.“

Magnus vyrazil doplnit zásoby pro restauraci. Klepl na dveře kanceláře. „Ahoj Raphaeli,“ nakoukl dovnitř. „Ahoj Magnusi,“ přivítal ho Raphael. „Pro zásoby?“

„Jo už nám něco dochází,“ přikývl Magnus. „Tak mi dej seznam. S chlapama ti to nanosíme a naložíme.“

„Děkuju,“ přikývl Magnus. S Raphaelem se Magnus znal snad od té doby co skončil v Londýně. Vždycky mu firma Santiago s.r.o. Dodávala ty nejčerstvější suroviny, ze kterých pak v restauraci vařili.

Maia se rozhlédla po obchodě a usmála se. „Tak jdeme na oběd, co ty na to?“ Otočila se na Aleca. „Dobrej nápad,“ přikývl. „Ale já to tu moc neznám ještě,“ trhnul rameny. „Nevadí,“ mávla nad tím Maia rukou. „Doufám, že ti nevadí indonéská kuchyně.“ Alec pokrčil rameny. „Já vlastně nevím.“

„No tak to zjistíme,“ rozesmála se. „Kamarád vlastní indonéskou restauraci. Je v Londýně vyhlášená.“

„Tak to jsem zvědavý,“ pousmál se Alec.

Oba vešli do restaurace a usadili se. „Dobrý den,“ postavil se k jejich stolu číšník. „Jmenuji se James Carstairs a budu vás dnes obsluhovat. Ahoj Maio,“ kývl hlavou k dívce. „Dneska máš společnost?“

„Ahoj Jeme, tohle je Gideon. Je to můj kolega z práce. Nedávno se přistěhoval a nevěděl kam.“

„Tak to jste dorazili na správné místo. Tady máte jídelníčky a co si dáte na pití?“

„Vodu,“ objednala si Maia. „Jo pro mě taky,“ přikývl Alec. Jem se vzdálil a Alec s Maiou si otevřeli jídelní lístky. Po chvíli se Jem vrátil s nápoji. „Vybrali jste si?“ Usmál se a vytáhl bloček a tužku. Maia přikývla. Jem odešel vyřídit objednávky. „Co tě vlastně přivedlo do Londýna?“ Zeptala se Maia. „New York mi začal padat na hlavu a řekl jsem si, že potřebuju změnu. A tak jsem tady.“Zlý chlapi se rozhodli, že mě odprásknou, ušklíbl se v duchu. Stále vyděšený k smrti. „Tak doufám, že to bude změna k lepšímu,“ mrkla na něj Maia. „V to doufám taky.“Chyťte je někdo brzy. Rád bych se vrátil do normálu.

Ubíhaly dny, týdny. Alec se s životem v Londýně začal pomalu sžívat. S Maiou se za ten čas celkem spřátelili. A říkali si snad všechno. No skoro všechno. Alec moc dobře věděl, že pravdu jí říct nemůže.

Blížili se Ragnorovi narozeniny a Magnus nevěděl, co svému šéfkuchaři a nejlepšímu příteli v jedné osobě koupit. Nakonec si vzpomněl, že Ragnor se zmiňoval, že vyšla další kniha z jeho oblíbené série. A bylo rozhodnuto.

Nade dveřmi zacinkal zvoneček a do obchodu vešel vysoký asiat, oblečený do nejnovějšího módního stylu, vlasy měl pečlivě upravené. Alec na zákazníka zíral, div že mu po tváři netekly sliny. Byl nádherný! Alec nenacházel slov, kterými by ho popsal. Měl dojem, že mu srdce vynechalo pár úderů a nedostávalo se mu vzduchu. Z myšlenek ho vytrhla až Maia, která zákazníka oslovila. „Ahoj Magnusi, tak co to bude?“ Alec několikrát zamrkal. „Ragnor má narozeniny, tak jsem si říkal, že se kouknu sem, jestli mi něco nepřistane v oku. Co by se mu mohlo líbit.“ Magnus se zarazil a zadíval se na vysokého, černovlasého muže s lískovýma očima po boku Maii. „Copak to tu máme za krasavce?“ zeptal se Magnus a Alec zrudnul jako rajče. Tohle je trapas. „To je Gideon. Můj nový kolega. Přistěhoval se z New Yorku,“ odpověděla Maia. „Já si říkal, že jsem ho tu ještě nikdy neviděl. Takového krasavce, bych si musel jinak všimnout.“ Alec měl pocit, že by se nejradši zahrabal někam pod zem. „Těší mě Gideone, já jsem Magnus,“ usmál se Magnus. „Al...Gideon...“ Opravil se Alec rychle a doufal, že to nikdo nepostřehl.Co to kruci? Proč jsem měl nutkání mu říct svý skutečný jméno?! Nesmím! Prostě nemůžu! Je to nebezpečný!

Alec se coural po Londýně, neměl do čeho píchnout. A když nepočítal Maiu a teď i Magnuse, se kterýma se stačil spřátelit. Tu nikoho neznal. Posadil se na lavičku na břehu Temže a zahleděl se přes vodu. Co z toho života měl? Jeho vlastní otec ho nenáviděl kvůli sexuální orientaci a byl na mušce členů new yorské mafie. Vložil si hlavu do dlaní a zhluboka si povzdechl. „Jsi v pořádku?“ Ozvalo se za ním. Alec zvedl hlavu a chtěl dotyčného seřvat, ať se laskavě stará o sebe. Ale veškerá slova mu uvízla v krku, když spatřil za sebou stát Magnuse. „Ahoj,“ usmál se místo toho. „Ahoj,“ posadil se vedle něj Magnus. „Nepracuješ?“ Zeptal se se smíchem Alec. „Výhoda toho být šéf,“ pokrčil Magnus rameny. „A co ty? Tedy kromě toho, že vím, že o víkendu neděláte.“

„Za to lidi budou hladový pořád,“ ušklíbl se Alec. „Já jsem spíš na tu duševní stravu,“ pokrčil Magnus rameny. „Já oboje. Pokud nevaří moje sestra!“ Rozesmál se Alec. „Mizerná kuchařka?“ Zeptal se Magnus se zájmem. „Mizerná?“ Uchechtl se Alec. „To je slabý slovo. Jinak jsi se ptal jestli jsem v pořádku. To bych taky rád věděl,“ zasmál se hořce Alec. „Asi jo.“

„Nevypadal jsi tak,“ poznačil Magnus. „Jen se mi v hlavě honí moc věcí,“ odpověděl Alec s povzdechem. „Jestli si chceš promluvit, jsem tady.“ To právě nemůžu, povzdechl si v duchu Alec. Jsem tu pod jinou indetitou. Gideon Archer s tebou hlavní problém Aleca Lightwooda opravdu probírat nemůže.„Děkuju.“ Usmál se jako odpověď Alec.