Hurts like hell

Dveře se opatrně otevřely. "Alecu!" Přispěchala k němu Izzy a objala ho. "No tak, ššš. Ššš," konejšila ho. Alec ho zabořil hlavu do ramena a nechal jí, aby ho konejšivě hladila po zádech. Nemluvili. Nebylo třeba. Izzy moc dobře věděla, co její bratr právě prožívá. Pomohla mu zpátky na nohy a dostrkala ho k posteli. Pomohla mu z kalhot, bundy. Uložila ho, přehodila přes něj peřinu a přilehla si k němu. Objala ho a ucítila, jak se celý třese a jak se jeho slzy vpíjejí do polštáře.


Dveře Alecova pokoje se otevřely a stál v nich Jace. "Co se stalo?" Izzy zvedla hlavu. "Tiše! Jsem ráda, že usnul!" Smutně se podívala na Aleca, který se ve spánku třásl a čas od času mu po tváři stekla slza. Jace si vlezl do postele k nim a objal Aleca z druhé strany. "Tak co se stalo?" Izzy jen zavrtěla hlavou. "Teď ne.""Vím,že se něco stalo. Ta bolest, co prožívá je nesnesitelná.""Je mi to jasné. Ale tohle musí sám," odpověděla Izzy. "Dobře," přikývl Jace.


Magnus bloudil ulicemi New Yorku. Netušil kam jít, nezůstal nikdo. Dveře Institutu pro něj byly nadobro zavřené. Možná to nebyl domov, ale cítil se tam po boku Aleca bezpečně i přes nenávistné pohledy jiných Lovců. Ztratil všechno. A teď přišel i o to nejdražší. Ještě před pár dny ho Alec ujišťoval, že ho miluje a teď odešel. Jako všichni ostatní.Cat otevřela dveře. "Magnusi?!" Vydechla překvapeně. "Nevěděl jsem, kam jinam jít." Hlas se mu zlomil. "Pojď dovnitř."

Cat ho usadila na gauč. "Co se stalo?!" Její kamarád, vypadal příšerně, zarudlé oči a na tvářích stopy po zasychajících slzách. "Alex...Alexa...Alec se.....Rozešel se mnou.""Oh můj Bože Magnusi, to je mi hrozně líto!""Nemám kam jít!""Zůstaneš tu s námi. S Madzie rády uvítáme společnost." Magnus se smutně pousmál. "Asi nebudu skvělá společnost." Cat nic neřekla a jen ho objala. "Už je dost pozdě.""Nemůžu spát Cat," zavrtěl Magnus hlavou. "Když zavřu oči....Vidím...Vidím ho....Vidím ho, jak se na mě dívá těma lískovýma očima a říká mi, že si chce dát pauzu....Prosím ho, aby zůstal...A on.....Odešel.""Magnusi, ššš. Šššš," objala ho Cat.


"Tohle by ti mělo pomoct usnout," podávala Cat Magnusovi lektvar. "Na co to je?""Na zklidnění. Líp se po tom spí.""Děkuju," pousmál se Magnus. "Od toho jsou přátelé, Magnusi."


Když Cat s Madzie ráno vstaly Magnus tam nebyl. Našly jen vzkaz, že si musel jít pročistit hlavu a že se vrátí.


Magnus stál na Brooklynském mostě a hleděl na hladinu řeky. Když ucítil jak mu známá energie proudí tělem. "Zdravím můj synu!" Magnusovi se zježily vlasy na zátylku. "Otče!" Otočil se. Před ním stál Asmodeus. "Smrtelní nám vždycky dokáží zlomit srdce, nemám pravdu?" Ušklíbl se Asmodeus. "Co o tom můžeš vědět?" Zeptal se Magnus. "Vím, spoustu věcí.""Jo a najednou jsi tak štědrý, že mi vracíš magii?" Zeptal se Magnus se zdviženým obočím. "Vracím ti, co je tvoje.""Co za to chceš?!" Zeptal se pochybovačně Magnus. "U tebe nic není zadarmo.""Řekněme, že jsem velmi ochotný vrátit svému synovi jeho magii," odpověděl Asmodeus. "Zeptám se znovu," protočil Magnus očima. "Co za to chceš?""Nic," odpověděl Asmodeus. "Něco chtít musíš....Ne! To ne!" Podíval se Magnus na Asmodea. "To ty! Kvůli tobě mě opustil. To kvůli tobě odešel!""Chtěl, abych ti vrátil magii a nesmrtenost. A jak jsi sám řekl u mě je vždycky cena.""Alec by tohle nikdy neudělal! Kdyby nebylo tebe!""Kdyby nebylo mě byl by ten tvůj přítel mrtvý. Jeho parabatai byl připravený ho zabít nebo ne?" Ušklíbl se Asmodeus. "Dal jsem vám jen trochu víc času. Pojď se mnou synu, společně budeme vládnout Edomu.""Nikdy! Možná nemám Aleca. Ale teď když znám pravdu, tak nikdy!" Zavrtěl Magnus hlavou. "Smrtelní se nám vždycky dokáží dostat pod kůži, nemám pravdu?" Ušklíbl se Asmodeus. "Jestli si myslíš, že za těch pár hodin jsem ho přestal milovat, tak jsi na omylu!""Znovu už to nabízet nebudu!" Zavrčel Asmodeus. "To je dobře. Pozdravuj, Lilith.""Nikdy jsem neřekl, že odejdu sám!" Usmál se Asmodeus a všechno zčernalo.