Hudba v našich srdcích

Auto zastavilo před budovou Brooklynské akademie umění. Žena za volantem se odpoutala a objala své syna. „Mami,“ vykroutil se jí ze sevření. „Hodně štěstí,“ usmála se. „Děkuji,“ vysoukal se Magnus z auta a zabouchl za sebou dveře. Naposledy své matce zamával a otočil se k odchodu. Kolem něj proudili davy studentů a překřikovali jeden druhého. On to však neslyšel. Už několik let nic neslyšel. Po vážné nehodě ohluchnul. Trvalo dlouho než se nové životní situaci přizpůsobil a vrátil se k tomu, co ho naplňovalo. Jen teď tanec a hudbu vnímal jinak než ostatní. Magnus se zařadil po boku svých budoucích spolužáků a vešel do budovy.

Na moc si nevzpomínal. Najednou ho obklopilo asi pět kluků a začali do něj strkat. „Měl by ses vrátit odkud jsi přišel,“ říkal mu ten jeden. „Tancujou holky, ne chlapi.“

„Mužský balet ti asi nic neříká, co?“ Ušklíbl se Magnus. „Tanec je pro buzny!“ Strčil do Magnuse další. „Nechte mě!“ Snažil se odejít Magnus. Někdo z nich mu podrazil nohy a Magnus spadl a uhodil se do hlavy. Druhý den si uvědomil, že špatně slyší. Začalo lítání po doktorech. A doktoři jemu a jeho rodině sdělili poranění ucha a že s největší pravděpodobností ohluchne. Jeho svět se zbořil. Trvalo několik let, než opět objevil lásku k tanci. Jeho učitelka znakové řeči mu řekla, že hudbu nemusí slyšet, ale cítit.

Magnus se tak vrátil k tanci. Asmara s Asmodeem byli rádi, že se Magnus postupně vracel k tomu co ho bavilo. I když věděli, že bude poznamenaný celý život.

Alec zaparkoval, otočil se a láskyplně pohladil futrál položený na sedadle vedle něj. Jeho otec vyhrožoval, že ho vydědí, jestli se bude věnovat hudbě, že kariéra právníka je pro něj to pravé. A ne, nějaké fidlání. Hudbě se může věnovat jako koníčku a kdyby jeho matka nezasáhla, mohlo se to strhnout v pořádkou hádku. Alec hru na housle miloval. Vzal futrál do ruky a vystoupil z auta. Přes rameno si přehodil tašku a vydal se do budovy.

Alec po návratu ze školy vytáhl housle a začal cvičit. Ponořil se do hry natolik, že přestal vnímal okolí. Jenom takhle mohl být sám sebou. Ze hry ho vytrhly až zvýšené hlasy. Uklidil housle a šel zjistit, co se děje. „Fidlá, pořád jenom fidlá,“ rozčiloval se Robert. „Kdyby radši dělal něco pořádného.“ Alec jen protočil očima. „Žádnou konzervatoř jsem mu neschválil.“

„To není na tobě, Roberte! Je to Alecovo rozhodnutí,“ bránila Aleca Maryse. „Takovej právník by mu sedl víc.“

„Já na práva nechci!“ Ozval se konečně Alec. „Cos to řekl?!“ Zbystřil Robert. „Že nechci jít na práva. Navíc bych řekl, že je to bezpředmětný, konzervatoř už mám v kapse,“ trhl Alec rameny. „Je ti 18 nemůžeš vědět, co chceš.“

„Tohle je to co chci!“

„Alexandře!“ Zvýšil Robert hlas. „Tak jsi mně neměl dávat jako dítě do houslí,“ pokrčil Alec rameny. „Myslel sis, že mě vytrestáš a já si hru zatím zamiloval a chci v tom pokračovat.“ Robert se nadechl k argumentu. Pak jen mávl rukou, zamumlal něco ve smyslu, že si Alec jen zničí život a odešel.

Magnus si našel místo vedle zrzky a hnědovlasého kluka. Dvojice se zrovna něčemu smála a nevěnovala mu pozornost. Magnus se rozhlížel, aby vstřebal všechny vjemy. Pak si všiml, jak do auly vstoupil vysoký černovlasý mladý muž a pousmál se. Stál by za hřích. A pak posmutněl. Proč by měl mít zájem o někoho jako jsem já?

V aule školy byl celkem nácvak. Alec se snažil v davu najít volné místo. Jeho obvyklé místo vedle Clary a Simona bylo zabrané. Alec pokrčil rameny a vydal se ke Clary se Simonem. „Nazdar, vy dva!“ Vytrhl Clary se Simonem z hovoru zatímco se soukal na místo. „Ahoj Alecu,“ usmála se Clary. „Nazdar, chlape,“ plácl si s ním Simon. Magnus se zabořil do sedadla, aby trojici nepřekážel. „Promiň,“ omluvil se Alec. „Neviděli jsme se celý léto. Hádám, že jsme jen trochu nadšení,“ pokrčil rameny. Magnus povytáhl tázavě obočí a něco zaznakoval a ukázal na ucho. Alecovi svitlo. Asiat naznačoval, že je neslyšící. Začal se přehrabovat v tašce až vytáhl blok a tužku. Něco napsal a podal blok Magnusovi. Omlouvám se, jen jsme se neviděli celý léto. Chtěli jsme se pozdravit.

To je v pořádku vážně. Nic se nestalo. Odpověděl Magnus a vrátil blok Alecovi. Mimochodem. Jsem Alec.

Magnus.

Rád tě poznávám, Magnusi.

Nápodobně.

„Alecu,“ naklonil se Simon přes Magnuse. „Zajdeme po škole někam?“ Navrhl. Alec přikývl. „Zavolám Jaceovi a Izzy. Něco podnikneme.“

„To bude super,“ přidala se Clary.