Hudba v našich srdcích - 5. kapitola

Na oslavu Alecova úspěchu se obě rodiny sešli u Takiho, alespoň se konečně pořádně seznámili. „Já věděl, že něčeho dosáhne,“ poplácal Robert Alecovi po rameni. Alec po něm hodil nevěřícný pohled. Jako vážně? Ještě před pár týdny se tu někdo rozčiloval, že jsem měl jít radši na práva.

Magnus vstoupil s rodiči, Lightwoodovými, Simonem a Clary do sálu a našli si svoje místa. Magnus to sice v duchu proklínal, protože pro něj byla komunikace v příšeří a ve tmě problémová, nemohl ani odezírat ani používat znakovku, protože na ruce souseda neviděl. Ale na druhou stranu přišel si užít Alecův úspěch a ne se bavit. V sále se setmělo a na jeviště začali přicházet hudebníci. A za nimi v závěsu profesor Hodge Starkweather. Někdo poklepal Magnusovi na rameno. Magnus zvedl hlavu. Byla to Izzy a podávala mu štos papírů. „Co to je?“ Nechápal Magnus. Na okraji bylo napsáno. Tohle hrajeme, abys z toho taky něco měl. A. Magnus se usmál a otočil se na Izzy. „Díky.“ Izzy přikývla a vrátila se na místo.

Když dohráli propukl v sále obrovský jásot. Sebastian, Helen a Aline v zákulisí poplácali Alecovi po zádech. „Paráda kámo, jsi fakt skvělej.“

„Nevím, co na to říct,“ vrtěl Alec nevěřícně hlavou. „To přijde,“ ujistila ho Aline. „Za chvíli ti to nepřijde.“

„To asi ne,“ pokrčil rameny. „Navrhl bych, abychom to šli někam zapít,“ navrhl Sebastian. „Ale máme tu nezletilýho, tak ho nebudeme kazit.“ Alec jen protočil očima. „Leda bychom mu koupili rum s colou. Tam se to schová.“

„Já stejně nepiju, takže si se mnou nedělejte starosti a jděte sami.“

„Za pár let tě budeme kazit, Lightwoode,“ ušklíbl se Sebastian. „Za pár let budu kazit jiný talenty.“

„Má recht,“ přikývla Aline. „Přijdou jiní a naše kvarteto se bude měnit.“

„Proč jste si mě vlastně zvolili?“ Nedalo to Alecovi. „Náš třetí houslista se musel odstěhovat a my jsme jaksi zůstali ve třech a nikdo, kdo se přihlásil se nám nezdál dost dobrej. Pak jsme se doslechli, že někdo z prváků je talent na rozdávání a vyzvídali jsme. Tak jsi tady.“

„Díky za příležitost.“

Alec se vrátil ke své rodině. „Zlato, byl jsi perfektní!“ Objala ho Maryse. „Brácha, já věděla, že na to máš,“ přidala se do objětí Izzy. Za chvíli všichni Lightwoodovi skončili v jednom chumlu. „Dobrá práce,“ poplácal mu Robert po zádech. Jasně, nikdy se s tím nesmíří. „Alexandře,“ objal Aleca Magnus. „Děkuju za noty, užil jsem si to.“

´To jsem rád.´ Odpověděl Alec. ´Jsem na tebe hrdý, Alexandře.´ Magnus se díval Alecovi zpříma do očí. „Miluji tě.“ Alec vykulil oči, rozhlédl se, jestli je nikdo neposlouchá. ´Já tě taky....´ Magnus ho chytil za ruce a stáhl je dolů. „Chci to vidět.“ Alec se usmál. „Já tě taky miluji.“ Na důkaz svých slov přitiskl svoje rty na ty Magnusovy. Izzy, která si toho všimla začala nadšeně skákat a pištět. Čímž na dvojici přivábila pozornost. Alec si jen v duchu povzdechl a ignoroval pohledy, které na nich ulpěly. Měl na starosti něco důležitějšího.