Hudba v našich srdcích - 4. kapitola

Alec se opřel o futra Izzyina pokoje a pozoroval Magnuse a Izzy, jak se spolu pokouší tančit. Musel se pousmát. „Sluší jim to spolu,“ postavila se vedle Aleca Maryse. „Mami,“ podíval se na ní nevěřícně Alec. „Je to můj přítel.“

„Já vím zlato, promiň.“

„V pohodě.“ Izzy se po nich podívala. „Magnus možná neslyší, ale já slyším každé vaše slovo.“ Alec s Maryse pokrčili rameny. „Chci vidět tebe!“ Ušklíbla se. „Zapomeň!“ Zhrozil se Alec. „Ale pojď!“Lákala ho, Alec zavrtěl hlavou. „Ale nekecej!“ Chňapla po něm a strčila ho Magnusovi do náruče. „Ahoj,“ usmál se nervózně Alec. „Ahoj,“ oplatil mu Magnus. „Sice nevím, o čem jste se bavili. Ale asi to tuším.“

„Nesnáším je,“ postěžoval si Alec a Izzy s Maryse se rozesmály.

Když do sálu vstoupili Jace s Clary, Magnus s Alecem a Maryse s Robertem. Izzy se rozzářila a zamířila k nim. „Tenhle maturák bude pecka.“

„To nepochybně,“ protočil Alec očima. „Pojďte tancovat,“ tahala Izzy se Simonem zbytek na parket.

´Teď jsi mě viděl tančit,´ prohlásil druhý den v menze Magnus. ´Dokonce jsme tančili i spolu. Teď bych tě zas chtěl vidět, jednou hrát. Prosím.´ Alec se pousmál. ´Ty nemusíš prosit. Stačí říct.´

„Lightwoode!“ Křikl někdo přes celou menzu. „Co je?“ Otočil se Alec. Kluk z třeťáku se usadil vedle něj. „Jsem Sebastian Verlac. Máme na tebe prosbu.“

„Kdo my?“ Zvedl Alec zvědavě obočí. „Univerzitní orchestr.“ Alec si vyměnil pohled s Magnusem. „O co jde?“

„Vypadl nám jeden houslista. Tak jsme tě chtěli poprosit, jestli bys nezaskočil.“ Do univerzitního orchestru se člověk mohl přihlásit až od druháku. Takže Aleca překvapilo, že jdou za ním, když byl prvák. „To myslíš vážně?“ Sebastian přikývl. „Profesor Starkweather, nám tě dokonce doporučil. Že jsi jeden z nejlepších.“

„Já to beru,“ přikývl Alec. „Super! Pošlu ti noty.“

´O co šlo?´ Zajímalo Magnuse, když se k němu Alec vrátil. ´Vypadá to, že budu náhrada ve smyčcovým kvartetu.´

´Alexandře, gratuluji! To je úžasný!“ Rozzářil se Magnus. ´Pořád tomu nemůžu uvěřit. Takže pokud mě chceš vidět. Máš možnost.´

´Budu tam,´ slíbil Magnus.

Alec s nervózním úsměvem vstoupil do zkušebny. „Lidi, přivítejte mezi námi náš záskok. Aleca Lightwooda.“

„Ahoj,“ pousmál se Alec. „My nekoušeme, pojď a posaď se,“ uvolnila mu židli blondýnka. „Jsem Helen, hraju na cello.“

„Alec. Taky jsem ho chvíli zvažoval a pak jsem si vybral housle.“

„Tak nám něco zahraj,“ pobídla ho. „Ať vidíme, jestli profesor Starkweather nekecal.“ Alec vytáhl housle a noty. Všichni na něm viseli pohledem. „Nekecal,“ otočila se Helen na ostatní. „Vítej na palubě.“

„Díky,“ usmál se Alec.

Nastali týdny a měsíce dřiny a zkoušení. „Necháme si ho?“ Podívala se Helen na Sebastiana. „Haha,“ protočil Alec očima. „Pokud bude chtít,“ přikývl Sebastian. Alec se zarazil. „To myslíte vážně?!“ Vykulil oči. „Jsem ale prvák.“

„Ale talentu máš na rozdávání. Takže, pokud jde o tvou otázku Helen, necháme si ho. Pokud bude chtít.“

„Páni!“ Poklesla Alecovi brada. „Chci, tedy pokud mě vezmete.“

„Vítej mezi námi.“