Dvojčata - Epilog

O 5 let později

Alec s Magnusem vstoupili do domu. Bylo výročí Danielova úmrtí a Maryse chtěla mít obě děti doma. I Alec se domů těšil, ne že by na rodinné sešlosti bylo nad čím plesat. Za tu dobu se toho hodně změnilo. „Alecu, Magnusi,“ usmívala se Maryse. „Tohle je Luke, chodíme spolu.“

„Blahopřeju,“ usmál se Alec. „Zasloužíš si to.“

„A jeho dcera Clary,“ představila zrzku. „Místo dvou kluků, dvě holky?“ Rýpl si Alec. Clary se urazila. „On to tak nemyslel,“ obrátila se Maryse na Clary. „Alecu, ty a Daniel, vždycky budete moji malý chlapečci, bez ohledu na to co se stalo. Luka jsem si nevybrala, proto abych měla znovu velkou rodinu.“

„Promiň.“ Alec se otočil na Luka. „Moc se omlouvám, rád vás poznávám.“

„Nic se nestalo,“ mávl nad tím Luke rukou.

„Mohl bych být chvíli sám? Prosím,“ podíval se Alec na hřbitově na svou rodinu. „Jistě zlato, počkáme u auta.“ Maryse, Izzy a Luke a Clary se zvedl k odchodu. „Magnusi, ty taky. Prosím.“

„Jistě, promiň,“ přikývl Magnus. „Neomlouvej se.“ Alec počkal až budou z dohledu a otočil se na náhrobek. „Ahoj Danny,“ kousl se do rtu. „Moc mi chybíš, není den kdy bych na tebe nemyslel. A na to co mohlo být, kdybys tu teď byl,“ Zvedl hlavu k nebi. „Magnus mě požádal o ruku a já jsem to přijal. Chtěl bych, abys to mohl být ty, kdo se mnou bude stát u oltáře, až mu řeknu svoje ano.“ Alec se naposledy podíval na náhrobek. „Tak zase příště, Danny.“

Svatba byla velká a Magnus si nad plánováním strávil několik týdnů. Když mu Alec nabízel pomoc, Magnus mu řekl, že to zvládne sám. A najednou to bylo tady Den D.

Alec se nervózně kousl do rtu. „To zvládneš,“ poplácala mu Izzy po rameni. „Nebo budeš ženich na útěku? Jak tě tak pozoruju.“

„Vzít nohy na ramena fakt nehodlám, Izzy,“ ušklíbl se Alec. „Nadechni se a vydechni. A teď si běž vzít muže svého srdce.“

Magnus pochodoval po místnosti. „Sedni si!“ Tlačil ho Raphael do křesla. „A uklidni se. Všechno proběhne v pořádku.“ Když Alec uviděl Magnuse jdoucího k němu uličkou rozzářil se. Magnus byl okouzlující. Když si řekli své ano, sálem se rozezněl nadšený potlesk. „Miluji tě,“ přitiskl Alec svoje rty na ty Magnusovy. „Taky tě miluju, Alexandře.“

O 4 roky později

„Tatí, kam jdeme?“ Vyptával se Rafael, když Alec zastavil před branou hřbitova. „Podívat se za strejdou,“ otočil se na syna Alec. Před pár týdny jemu a Magnusovi vyšla adopce a oni adoptovali tříletá dvojčata Rafaela a Maxe. „Ahoj Danny,“ pousmál se Alec při pohledu na náhrobek. „Chtěl bych ti představit tvoje synovce Rafaela a Maxe. Před pár týdny nám to s Magnusem konečně vyšlo.“

„Tlejda umžel?“ Zajímalo smutně Maxe. „Ano,“ přikývl Alec. „Jak vypadal?“ Vyzvídal Rafael. „Stejně jako ty a Max jste dvojčata. Tak táta Alec a strejda Daniel byli dvojčata.“

„Takže jste stejní.“ Alec přikývl. „Tak pojďte, babička s tetou čekají.“ Alec vzal Rafaela a Magnus Maxe a společně opustili areál hřbitova.