Dvojčata - 4. kapitola

Maryse ze šoku ze ztráty syna, vytrhl Isabellin výkřik Alecova jména. Otočila hlavu ke schodišti. Izzy podpírala Aleca. „Alecu?“ Strachovala se. „Omdlel,“ odpověděla Izzy. „Postarejte se o něj. Jedu s policií,“ rozloučil se s nimi Robert a vyšel za Lukem.

Maryse s Izzy seděly u Alecovy postele a vzájemně se objímaly. „Mami,“ zabořila jí hlavu do ramene Izzy. „Já vím, holčičko,“ přitiskla si jí k sobě blíž Maryse. „To přece nemůže být pravda! Dan nemůže...nemůže...nemůže být....“ Nemohla to Izzy vyslovit.

„Mami?“ Vytrhl dámy ze vzájemného objetí Alecův hlas. „Co se stalo?“ Zamrkal Alec zmateně. „Proč brečíte?“ Vzpomínka ho zasáhla jako blesk. „Ne! Ne! Ne! To nemůže být pravda!“

„Alecu,“ objaly ho Maryse s Izzy. Takhle je našel Robert ve společném objetí se slzami v očích. „Tohle jsou Danovy věci,“ postavil Robert tašku na stůl. Alec střílel pohledem z tašky na Roberta a zpátky. „Chci ho vidět!“

„Alecu, to není dobrý nápad,“ zrazovala ho Maryse. „Chci ho vidět.“

„Tvoje matka má pravdu,“ souhlasil s Maryse Robert. „To mě nezajímá. Je to můj bratr a já ho chci vidět.“

„Dobře,“ přikývl Robert.

Magnus se usadil vedle Ragnora. Chvíli na to zazvonilo na hodinu. „Neviděl jsi Lightwoodovi?“ Zajímalo Magnuse. „Lightwoodovic trojici jsem fakt dneska neviděl,“ zavrtěl hlavou Ragnor. Do třídy vešel profesor Starkweather. Postavil se ke stolku a chvíli mlčel. „Než dnes začneme,“ začal po chvíli ticha. „Mám pro vás jednu špatnou zprávu. O víkendu nás navždy opustil jeden z vás....“ Třída se po sobě začala šokovaně dívat. „Daniel Gabriel Lightwood zemřel při dopravní nehodě.“ Magnus zalapal po dechu a do očí se mu nahrnuly slzy. „Tady máš důvod, proč tu Lightwoodovi dneska nejsou,“ otočil se Ragnor na Magnuse. „Nemůžu tomu uvěřit.“ Musel Aleca vidět, ujistit ho, že je tam s ním. A že mu bude oporou.

Alec s Robertem vešli do budovy márnice. „Opravdu si seš jistý, že to chceš?“ Ujišťoval se Robert. Alec mlčky přikývl. „Pane Lightwoode,“ oslovil ho Luke. „Chce vidět Daniela,“ pokrčil Robert rameny. Luke se podíval na Aleca a zarazil se. „Ne, nevidíte ducha,“ protočil Alec očima. „Jsme dvojčata.“

„Je mi líto ztráty tvého bratra.“ Vyjádřil soustrast Luke. „Můžu ho vidět?“ Zeptal se Alec. „Pojď se mnou,“ přikývl Luke. Vešli společně do místnosti. Luke pokynul zaměstnanci a ten otevřel úložný prostor. Alec váhavě přistoupil blíž. Najednou si nebyl jistý svým rozhodnutím. Oči mu padly na Danielovo tělo. „Danny,“ zašeptal a třesoucí se rukou ho pohladil po vlasech. „Danny,“ zopakoval tichým zlomeným hlasem. „Danieli, slíbil jsi to. Slíbil jsi, že se mnou zůstaneš.“ Robert objal syna kolem ramen. Alec se otočil a zabořil hlavu do jeho ramene. „Půjdeme!“ Vystrčil Robert Aleca ven.

Magnus přešlapoval před domem Lightwoodových. Po chvilce váhání stiskl zvonek. Chvíli se nic nedělo a pak se otevřely dveře a v nich stála Maryse. „Dobrý den, paní Lightwoodová,“ pozdravil Magnus. „Ahoj.“

„Já jsem...Jen chtěl vyjádřit upřímnou soustrast,“ kousl se do rtu Magnus. „Děkuji. Jestli chceš vidět Aleca, je u sebe.“ Magnus přikývl. „Ale prosím zkrať to. Respektuj naše soukromí a že chceme truchlit o samotě.“ Magnus přikývl.

Alec ležel na posteli a zíral do prázdna. Po tváři mu čas od času stekla osamělá slza. Ucítil, jak ho někdo vzal za ruku. Natočil hlavu. Na posteli vedle něj seděl Magnus. Alec se vyšvihl do sedu. „Co tu děláš?“ Znělo to prázdně bez emocí. „Slyšel jsem,co se stalo. Chtěl jsem tě vidět.“

„Chci být sám.“

„Kdybys cokoliv....“

„Odejdi. Prosím,“ přerušil Magnuse Alec.

Lightwoodovi vešli do areálu hřbitova. Zraky přítomních se stočily na Aleca. „Nechci, aby na mně kdokoliv z mluvil.“

„Neboj, nenechám je,“ slíbila mu Izzy. Alec stál nad hrobem, zavřel oči, pustil růži a odvrátil se. Nedokázal to, prostě tam nemohl zůstat déle. Danny! Zvedl oči k obloze.

Alec stál u švédských stolů na pohřební hostině. Nechápal, jak se ostatní mohli v klidu cpát, když on sám neměl na jídlo ani pomyšlení. Z jeho myšlenek ho vytrhl dotek. Vedle něj stál Magnus a sledoval ho soucitným pohledem. „Chtěl jsem se zeptat, jak to zvládáš?“ Začal Magnus. „Nezvládám,“ zavrtěl Alec hlavou. „Vypadneme odsud, co ty na to?“ Navrhnul Magnus. „Jdeme,“ přikývl Alec.

Usadili se na lavičku v nejbližším parku. „Děkuju, Magnusi.“

„Za co?“ Nechápal Magnus. „Že tu jsi a prostě za všechno.“

„Kde jinde bych měl být? Když ne po boku svého přítele v jeho nejtěžších chvílích?“ Alec se pousmál. Magnus ho objal kolem ramen a přitáhl si ho k sobě.