Dračí princ

Princezny Maryse a Marion a princ Robert byli ode dávna nejlepší přátelé. Mezi Marion a Robertem rostlo i něco víc než jen vzájemné přátelství. Maryse je v tom podporovala a přála jim to.

***

Ovšem jejich královští rodiče byli proti. Hned po narození královských dětí se rozhodlo, že se Maryse a Robert vezmou. Když se to Maryse s Robert dozvěděli, hrozně je to naštvalo.

„Nechápu, proč by si nemohl vzít Marion,“ nechápala Maryse. „Mají se rádi!“

„Od nepaměti se ženili a vdávali nejstarší potomci,“ vysvětloval trpělivě král. „Je to tradice.“

„Tradice se můžou změnit,“ protočila Maryse očima. „Už je rozhodnuto. Nemůžu změnit své královské slovo.“

***

Marion se z královské svatby vytratila hned jakmile to šlo. Bolelo jí to. Maryse s Robertem jí našli v královské zahradě.

„Mrzí nás to, Marion. Ty víš, že jsme udělali všechno, aby k tomu nedošlo. Ale naši rodiče byly neoblomní.“

„Já vím,“ přikývla Marion. Ale v srdci cítila nenávist. K jejich rodičům i dvojici před ní. Robert měl být její ne její sestry.

„Věřím, že i ty si jednou někoho najdeš, s kým budeš šťastná,“ objala Maryse Marion.

„Doufám,“ procedila Marion mezi zuby.

***

Marion věřila a doufala, že se stane něco kvůli čemu Robert její sestru zavrhne a vrátí se k ní. Když královský pár rok po svatbě ohlásil příchod následníka trůnu. V Marion se všechno zlomilo. Nenáviděla je všechny, i to nenarozené dítě. Které ničilo její naděje.

***

Čím víc dítě v Maryse rostlo, tím víc rostla nenávist i v Marion. Proklínám tě sestřičko, tebe i to dítě, co nosíš. Přeju ti, aby se ti narodilo monstrum, které nikdo nebude milovat a kvůli, kterému tě bude celá země nenávidět. Aby tě kvůli tomu Robert zavrhnul a vrátil se ke mně.

***

V noci Marion probudil hluk. Všichni sloužící i Robert nervózně pobíhali po hradě.

„Co se děje?“ Zeptala se Marion Roberta.

„Maryse začala rodit,“ odpověděl jí Robert. Marion se v duchu ušklíbla.

„Tak to jsem zvědavá, jestli dostatnu synovce nebo neteř.“

„I já jsem zvědavý, jestli to bude malé princátko nebo malá princeznička.“ V tu chvíli se z královnina pokoje ozval strašlivý řev. Robert vběhl do pokoje a zůstal šokovaně zírat, podobně jako Maryse i všichni, kdo u ní asistovali. Porodní bába v ruce držela obří vejce.

„Co to je?!“ Nechápal Robert.

„Vejce, pane králi,“ odpověděla porodní bába.

„A kde se tu vzalo?!“

„Možná tomu nebudete chtít uvěřit, ale vyšlo z Jejího Veličenstva.“

„To je přece nesmysl! Nevoďte mě tu za nos. Maryse?!“ Přisedl si k ní a chytil jí za ruku.

„Já tomu nerozumím....Mělo to být dítě.“ Skořápka začala praskat a pak se rozletěla na kusy a ke královskému páru doletěly pištivé zvuky. V rukou porodní báby...byl malý drak.

***

„Kde je moje dítě?!“ Zahřměl Robert.

„Tohle vaše paní porodila.“

„Máte mě za blázna?!“ Třískl Robert pěstí do stolu. Dráček na stole stulil do klubíčka a přikryl se křídly.

„Vždyť se vás bojí.“ Vzala jo jedna ze služebných do dlaní.

„Vždycky jsem věděla, že s Maryse je něco jinak, ale nikdy mě nenapadlo...,“ vrtěla Marion hlavou. „Je to čarodějnice! Musíme jí upálit na hranici!“

„Zavřete jí, pane! Než nás všechny uhrane a toho draka zavřete k ní!“

***

„Ne! Ne! Prosím! To ne!“ Bránila se Maryse, když jí stráže vedli do vězení. „Nevím, co se stalo! Nerozumím tomu!“

„Jenom nelži!“ Vhodili jí do hladomorny a draka k ní. „Třeba jí ta nestvůra dřív sežere, než se dočkáš procesu!“ Smál se jeden ze strážných.

***

Maryse sledovala, jak se drak schoulil do klubíčka a na Maryse hleděly dvě smutné oči. „Pojď sem,“ natáhla k němu Maryse ruku. „Neboj se,“ usmála se. Dráček k ní přišel a očuchal jí nataženou ruku. „Neboj,“ vzala ho do dlaní. „Nevím, co se stalo,“ promluvila k drakovi. „Ale zdá se, že jsme oba v pěkný bryndě. Ať už jsi cokoliv...Asi bych ti měla dát nějaké jméno.“ Drak na ní hleděl. „S králem jsme zvažovali jméno Alexander pro kluka a Isabelle pro holčičku. Budu ti říkat, Alec.“

***

Maryse netušila kolik času uplynulo, od doby kdy je tady zavřeli. „Mohl by ses dostat ven.“ Drak tázavě zvedl hlavu. „Když se procpeš mezi mřížemi. Alespoň se zachráníš.“ Alec přikývl a procpal se mezi mřížemi. „Hlavně tiše.“ Alec byl venku a otočil se směrem k vězení. „Tak utíkej!“ Popohnala ho Maryse.

„Vrátím se pro tebe,“ promluvil Alec.

„Ty mluvíš?!“ Překvapilo to Maryse.

„Ano, draci jsou celkem učenlivý,“

„Asi nevíš, kdo má tohle na svědomí.“

„Kéž bych to věděl,“ sklonil Alec hlavu.

„Tak už jdi.“

„Vrátím se.“

***

Marion se postavila k mřížím a ušklíbla se.

„Marion,“ postavila se Maryse na nohy. „Prosím, musíš to Robertovi říct, musíš mu říct, že jsem v tom nevinně.“

„Ale to já přece vím,“ ušklíbla se Marion.

„Cože?!“ Ztuhla Maryse.

„Zbavila jsem se tě, aby Robert byl zase volný a můj...Na princátko, jsem seslala kletbu. Což mi připomíná, kde je ten drak?!“

„Pryč! Když už se nemůžu dostat ven já, tak ať si užije života on. Marion, no tak, ty přece víš, že ani já ani Robert jsme to takhle nechtěli.“

„Ne? Tak proč jste si upíchli toho spratka?!“

„Prostě se to stalo,“ pokrčila Maryse rameny.

„NEMĚLA JSI S NÍM SPÁT!! ROBERT JE MŮJ! JENOM MŮJ!!!“

„Ano byla to chyba, ale Alec je v tom nevinně.“

„Tys toho draka pojmenovala? No to je teda něco.“

„Jak se dá ta kletba zlomit?“ Změnila Maryse téma.

„To není nic co by tě mělo zajímat. Už se pro tebe staví hranice, na které tě upálí za čarodějnictví.“

„Marion, to nemůžeš!“

„Ale ano můžu,“ otočila se na patě a odešla.

***

Když stráže vyváděli Maryse ven, křičela a snažila se jim vykroutit.

„To není moje vina, ale Marion. Marion proklela naše dítě.“

„Jasně.“

„Prosím, musíte mi věřit.“ Marion k ní pří přistoupila a podívala se na stráže.

„Umlčte jí!“

„Ne, prosím to ne. To...ummm!!!“ Mumlala, když jí stráže do úst nacpali kus látky.

Po tváří jí stékaly slzy, když jí přivazovali ke kůlu. Kde jsi?! Slíbil jsi, že se vrátíš! Rozhlížela se po obloze.

V tu chvíli obloha potemněla. Na hlavami všem přeletěl obrovský stín.

„To je drak!“ Začali lidé panikařit.

„Na co čekáte?! Zabijte ho!“ Rozkázal král. A vojáci začali do Aleca pálit. Šípy se odrážely od jeho dračí kůže. Proč z toho musí být takový drama?! Protočil Alec očima a začal chrlit oheň.

„Tak na co čekáte?!“ Křičel Robert. „Draka zabijte a zapalte hranici.“ Tak to v žádným případě!Vyslal Alec proti králi a jeho strážím další ohnivou vlnu. Lidé se začali křičet a utíkat, Robert sice ještě křičel rozkazy, ale nikdo je neposlouchal. Všichni pochopili, že proti drakovi nemají šanci. Alec se snesl z hranici a pomocí zubů začal rozvazovat provazy.

„Vrátil ses,“ objala ho Maryse, když byla volná.

„Slíbil jsem to.“

„Ale jaktože...“

„Vylez si nahoru, ať už jsme pryč.“ Když byla Maryse usazená na dračím hřbetě, Alec roztáhl křídla a vznesli se do vzduchu a odlétali pryč.

***

Alec zastavil až, když byli dostatečně daleko od hradu. „Draci rostou a dospívají mnohem rychleji než lidé,“ řekl Alec Maryse, když přistáli.

„A já se těšila na miminko.“

„Třeba ještě budeš mít příležitost.“

„To všechno Marion. Proklela tě, aby se mě zbavila.“

„Takže co teď?“

„Nevím, jak je možné, že by měla kouzelnou moc. Ale vím, o někom, kdo by nám o tom mohl říct víc.“

„A víš i jak se dá kletba zlomit?“

„Neřekla mi to, prý je to jedno, když mě stejně upálí.“

„Kdo by nám mohl říct víc?“

„Můj otec.“

„Hádám, že sousední království by asi neocenilo, kdyby se tam ukázal drak.“

„To ne.“

„Počkám tu na tebe. Navíc. Bude lepší, když se rozdělíme. Přece jen, nepochybuji, že už po nás vyhlásili pátrání.“

„Asi máš pravdu.“

***

Zatímco Maryse se vydala za svým otcem. Alec se letěl porozhlédnout po nějaké jeskyni, kde by se mohl schovat, než se Maryse vrátí.

***

Princ Magnus, kterého jeho otec vyslat, aby se porozhlídl po nevěstě či ženichovi, se vracel domů s prázdnou, nenašel nikoho z urozených, kdo by se mu líbil. Obloha se zatáhla a začalo pršet. Magnus začal hledat nějaký úkryt, kde by se mohl schovat, když našel opuštěnou jeskyni. Tedy skoro opuštěnou.

***

„Maryse, dítě moje!“ Objímal jí její otec.

„Co se stalo?! A jak to vypadáš?!“ Maryse začala svému otci líčit, jak s Robertem otěhotněla, jak se jí narodilo dračí mládě, o tom, jak jí chtěli upálit za čarodějnictví, ale drak jí zachránil a o Marionině přiznání, že v tom měla prsty.

„Nevěděla, jsem, že ovládá kouzelnou moc.“

„Marion není naše vlastní,“ začal král. „Našel jsem jí jako opuštěnou dívku v lese. A ujal jsem se jí. A později jsem zjistil, že je to dcera jedné čarodějky. Chtěl jsem jí vrátit, ale ta čarodějka mi řekla, ať z ní vychovám slušné dítě bez vědomí, že má v sobě magii.“

„Nějak to musela zjistit.“

„Ano, řekla mi ale, že tomu rozumí, a že pokud by jí kdy použila, tak jenom k pomoci lidem.“

„Hezká pomoc,“ ušklíbla se Maryse. „Její matka, ještě žije?“

„Měla by,“ přikývl král.

„Možná by stálo za to, si s ní promluvit.“

***

Magnus v jeskyni ztuhnul. Hleděl do očí obrovskému drakovi. Couvl do zadu až narazil do stěny jeskyně. A pak vytasil meč.

„Neublížím ti,“ promluvil drak. „Jestli se chceš schovat před deštěm, místa je tu dost.“

„Ty mluvíš?“ Zvedl Magnus tázavě obočí.

„Jo mluvím. A pokud se nemýlím nebo se něco nezměnilo, jsem zakletý princ.“

„Čekáš až tě osvobodí nějaká princezna?“

„Třeba čekám na prince,“ ušklíbl se Alec. „Jsem Alec.“

„Magnus.“

***

Maryse se svým otcem dojeli do míst, kde se Maryse s Alecem rozloučila.

„Určitě bude poblíž.“ Rozhlížela se. „Alecu! Alecu! Alexandře!“

***

K jeskyni dolehlo volání. Alec vystrčil hlavu a Magnus ho napodobil.

„Matko!“ Ozval se burácivý hlas.

„Tady jsi! Říkala jsem si, kam ses ztratil a vy jste...?“ Všimla si Maryse Magnuse.

„Princ Magnus z Edomu.“

„Těší mě. Královna Maryse z Idrisu, momentálně na útěku, A tohle je můj otec.“

„Veličenstva,“ uklonil se Magnus.

„Takže můj děda, jo?“ Sklonil hlavu Alec.

„Ale takovej hezkej dráček,“ usmál se Marysin otec.

„Tak co jsi zjistila,“ obrátil se Alec Maryse.

„Marion je potomek čarodějnice. A co víc, ta čarodějka je ještě naživu.“

„Tak na co čekáme?“ Zeptal se Alec. „Tak jdeš?“ Otočil se ještě k Magnusovi, když Maryse i její otec seděli na jeho hřbětě.

„No já nevím..“

„Půl království a ruka prince se ti nezamlouvá?“ Zasmál se Alec.

„Tak jdeme!“ Přikývl Magnus.

„Ale co když je ten princ ošklivý?“ Provokoval Magnus.

„Ten princ by tě taky mohl spálit přímo na místě,“ vyhrožoval pobaveně Alec.

„Radši leť.“

***

Čarodějka Dorothea vyšla ze svého domu, když před jejím domem přistál drak a na hřbetě měl tři lidi.

„Král Adam?“ Zeptala se Dot překvapeně. „Co vás ke mně přivádí?“

„Marion proklela mého vnuka,“ odpověděl Adam. Dot se podívala na draka.

„To je on?“

Alec protočil očima. „Vidíte tu snad ještě někoho jinýho než nás?“

„Hezká práce.“

„Ehm,“ odkašlala si Maryse.

„Omlouvám se výsosti. S Marion vám pomůžu, ale musíte mi říct všechno od začátku. A co se týká princova zakletí, asi můžeme jenom počkat, až se najde nějaký statečný zachránce.“

„Kdo by chtěl mít něco společnýho s drakem?“ Zeptal se Alec.

„Když vím, že drak není drak, tak proč ne,“ pokrčil Magnus rameny.

„Vida máme tu i zachránce,“ usmála se Dot. „Zastavíme Marion, a ty se vrátíš do své podoby.“

„Myslíte, že Magnus vydrží čekat, nějakých dvacet let?“ Uchechtl se Alec.

„Cože?!“ Vykulil oči Magnus.

„Marion mě proklela, když jsem byl ještě u mamky v břiše. Takže už jsem se jako drak narodil.“

„Neříkal jsi sám, že draci dospívají rychleji než lidé?“ Zeptala se Maryse.

„To jsem říkal, ale nevíme do jakého věku se vrátím, až bude kletba zlomena,“ odpověděl Alec.

„To budeme řešit, až to přijde.“

***

„Vypadá to, že se chystá zásnubní hostina s králem a Marion,“ shlédl Magnus na ostatní. Vyšplhal do okna po Alecově dlouhém krku.

„Zásnuby?“ Zalapala Maryse po dechu.

„Jen klid,“ ušklíbla se Dot a vytáhla ampulku s čirou tekutinou. „Tohle je elixír pravdy, když ho Marion vypije, poví všechno po pravdě. A nemyslím si, že Robert bude chtít být se ženou, která mu proklela dítě.“

***

Dot vstoupila do hodovní síně.

„Co tu chcete?!“ Zarazili jí stráže.

„Moje dcera mě asi zapomněla pozvat na zásnubní hostinu,“ pokrčila Dot rameny. V tu chvíli vyšli Robert s Marion.

„Co se děje?“ Zajímalo Roberta.

„Tato žena tvrdí, že je matka vaší snoubenky.“

„Myslel jsem, že jsi Trueblood,“ podíval se Robert na Marion.

„Nevlastní. Moje matka se o mě nemohla starat, takže se mě ujal král Adam s královnou Marise,“ odpověděla Marion. „ Byla jsem pro ně jako vlastní. Ale nevím, proč se moje matka objevila až teď, po takových letech.“

„Doslechla jsem se, že se budeš vdávat, o takových věcech, by matka vědět měla.“

***

„Tak co se tam děje?“ Zeptala se Maryse.

„Po menší debatě pozvali Dot ke stolu,“ odpověděl Alec. „Teď zřejmě probírají, jaké bude mít Marion šaty,“ pokračoval Alec. „Marion se odvrací k otci. Dot jí do vína leje lektvar, bude to brzy.“

***

Všichni přítomní pozvedli svoje číše. „Na krále Roberta a budoucí královnu Marion,“ pronesli přípitek. Marion se usadila a upila z poháru. Zarazila se.

„Měla bych něco říct.“

„Co chceš říct, má drahá?“ Zeptal se jí Robert.

„Proklela jsem nenarozené královské dítě,“ vyletělo z Marion. Všichni zalapali po dechu a Marion si zakryla pusu, ale pokračovala. „Tento čin jsem hodila na svou sestru, abych se jí zbavila. Chtěla jsem krále Roberta pro sebe.“

„Kde je moje žena a moje dítě?!“ Zeptal se Robert.

„Nevím,“ zavrtěla Marion hlavou.

„Ale já vím,“ vstala Dot.

„Jsou na nádvoří veličenstvo.“

***

„Měl by mě otec vůbec vidět, takhle?“ Zeptal se Alec. Než Adam, Maryse nebo Magnus stačili odpovědět, vyšel z hradu Robert, Dot a stráže vedoucí Marion. Při pohledu na obrovského draka všichni ztuhli. „Chápu, že vás to děsí, ale moje teta mě holt neměla ráda,“ ušklíbl se Alec. „Rozhodně nehodlám nikomu ublížit. A doufám, že jsem nikomu neublížil tenkrát, když jsme s matkou prchali.“

***

Když stráže Marion odvedli, otočil se Robert na Maryse. „Omlouvám se.“

„Nevěděl jsi to. Ani já jsem nevěděla, kdo skutečně je.“

„Snad mě dokážeš vzít zpátky, po tom co se stalo.“

„Možná,“ pokrčila Maryse rameny. „A co vy dva? Zkusíte to, nebo máme hledat někoho jiného?“ Otočila se k Magnusovi s Alecem.

„Aby mi to nechybělo,“ zasmál se Alec a sklonil hlavu k Magnusovi. „Ale je to na tobě, Magnusi. Jestli to takhle nechceš, pochopím to.“

„Chci to,“ usmál se Magnus. Magnus políbil drakovu hlavu a oba obestřelo zlaté světlo. Když zmizelo, stál na nádvoří vysoký, černovlasý mladý muž s lískovýma očima.

***

Přihlížející propukli v jásot. „Sláva! Sláva! Sláva princi...Moment jak se vlastně jmenuje?!“ Zarazil se ceremoniál.

„Princ Magnus z Edomu,“ usmál se Alec.

„Myslím, že mysleli tvoje jméno, drahý.“

„Alexander Gideon,“ odpověděla Maryse. „Alecu, chlapečku můj.“

„Na chlapečka už to moc nevypadá. Ale jsem rád, že tě konečně poznávám.“ Maryse i Robert Aleca objali.

„Já vás taky.“

***

Na pozvání královského páru, přijel i král Asmodeus a mohla se pomalu chystat královská svatba.

***

Alec po boku s Magnusem vešli do kobek. Došel k cele, kde drželi Marion.

„Co tu chceš?!“ Zasyčela.

„Chtěl jsem se podívat na ženu, která mě tolik nenáviděla.“

„To nebylo nic proti tobě,“ odvětila Marion. „Tvůj otec měl být můj. Ne její.“

„Za to jsem ale já nemohl.“

„Chtěla jsem jí dostat od tvého otce. Když jsem se dozvěděla, že čekají dítě. Došlo mi, že můžu. Zbavit se děcka. A tím i sestry.“

„Chtěl jsem se za tebe přimluvit, ale asi to nemá cenu. Jdeme, Magnusi.“ Magnus přikývl a oba odešli.

***

A byla obrovská svatba. A jestli Alec s Magnusem nezemřeli, žíjí spolu šťastně dodnes. A pokud vás zajímá osud Marion, na přímluvu od Aleca a Magnuse byla z Idrisu vyhnána a vysazena na pustém místě bez civilizace.