Chanuka

Becky se otáčela v Simonově bytě a smažila koblihy, na druhé pánvi připravovala tradiční latkes. „Na co ses vůbec vymluvila mamce?“ Zajímalo Simona. „Řekla jsem mamce, že mě rabín požádal, jestli bych mu nešla pomoci s přípravou charitativní akce,“ otočila k Simonovi Becky. „Stejně by mě zajímalo, kdo to bude jíst, když jsem na tekuté stravě,“ zazubil se Simon, až mu vyjeli špičáky. „Kdo říká, že to jídlo nakonec nemůžeme věnovat charitě?“ Pokrčila rameny Becky. Ozvalo se zaklepání na dveře. „Ty někoho čekáš?“ Zeptala se Becky Simona překvapeně. „Ne,“ zavrtěl hlavou.

Za dveřmi stála Izzy. „Ahoj,“ líbl jí Simon na tvář. „Doufám, že neruším,“ usmála se Izzy. „Pojď dál. Ale máme tu trochu na pilno.“ Pustil jí Simon. „Ahoj Isabelle,“ vykoukla z kuchyně Becky. „Becky,“ oplatila jí pozdrav Izzy. „To krásně voní, co to je?“ Nasála Izzy. „To je tradiční židovský pokrm latkes s jablečnou dření,“ odpověděla Becky. „Jídlo počká, je akorát tak čas zapálit Chanukiu.“

„Máš pravdu. Přidáš se?“ Obrátil se Simon k Izzy. „Ale já o chanuce nic nevím. Asi bych měla jít,“ protestovala Izzy. „Nesmysl. Můžeš se něco dozvědět,“ zarazila jí Becky. „Budeme rádi, když s námi zůstaneš.“

„Becky má pravdu,“ chytil jí Simon za ruku. „Kam bys chodila? Stejně nemáš nic jinýho na práci, ne?“

„Divil by ses,“ ušklíbla se. „Ač je pravda, že když jsem byla naposled v Alicante, tak u Magnuse a Aleca v bytě to vypadalo jako kdyby u nich bytě řádil Santa Claus,“ zasmála se.

„Prosím,“ podal Simon Izzy zapálenou svíci. „Vážně můžu?“ Zeptal se překvapeně. „Proč ne.“ Izzy podle instrukcí sourozenců Lewisových zapálila svíci na svícnu. A oni dva odříkali tradiční modlitbu.

„To jídlo je výborný, mám pocit, že prasknu,“ chválila si Izzy. „Děkuju,“ usmála se Becky. „Z čeho to vlastně vzniklo? Myslím Chanuka?“ Zeptal se Izzy po jídle. „Oslavujeme tenhle svátek jako připomenutí znovu získání svobody. Našim předkům byla zakázaná židovská víra, zneuctili náš chrám a nutili je uctívat jiné bohy.“

Simon doprovázel Izzy zpátky do Institutu. „Děkuju za dnešek. Hodně jsem se toho dozvěděla I když jsem narušila tvůj čas s tvou sestrou.“

„Vůbec nemáš zač. To se neomlouvej se, jsme rádi, že jsi byla s námi.“ Ujišťoval jí Simon.