Boj za nás 2/2

O pět let později

Magnus s Alecem spolu chodili už pět let. Nebylo to snadné. Když byl Alec pryč, Magnus se denně strachoval, jestli se vrátí. Spoustu věcí se změnilo. Maryse si našla nového přítele Luka a byla s ním šťastná. I Izzy začala randit.

Jako každý pátek se celá rodina sešla u Maryse a Luka na společné večeři. Když Alec s Magnusem dorazili, všichni už tam byli. Zatímco ženské osazenstvo obsadilo kuchyň a vařily. Pánové sledovali jakýsi zápas. Když si jich Simon všiml, nastalo hromadné vítání. „Tak pojďte ke stolu,“ vyháněla všechny Izzy. „Alecu!“ Objala ho. „Ahoj Izzy,“ sevřel jí v náručí. To už se do objímacího klubka přidal i Max. „Alecu!“

„Mami!“ Izzy s Maxem ustoupili, aby nechali Maryse a Alecovi prostor. „Magnusi, taky tě ráda vidím.“ Objala i druhého muže. „Mě asi ne. Asi bych zas měl odjet,“ ušklíbl se Alec směrem k Lukovi. „Ale no tak,“ zavrtěl hlavou Luke. „Mami, no tak,“ zaúpěl Alec. „Magnuse máš doma pořád.“

„Simon mi nabídl. Ať se k němu nastěhuju,“ nadhodila Izzy při večeři. „Ale to je úžasný. Konečně budeme mít s Lukem klid.“ Izzy se uraženě nafoukla nad komentářem své matky. „Jako chceš říct, že vám tu překážím?!“ Zeptala se dotčeně Izzy. „Nepřekážíš. Jen bychom taky rádi svoje soukromí. Alec s Magnusem spolu začali žít po dvou letech chození. A mají to složitější,“ usmála se Maryse. . „Zvládáme to, Maryse. Nic jiného nám nezbývá,“ ujistil jí Magnus. „No. Když jsme u těch novinek a složitých životních situací,“ začal Alec. „S Magnusem jsme se zasnoubili.“ V jídelně se rozhostilo ticho. „To je báječné!“ Vyjekla Maryse. „Gratuluji!“ K Maryse přidávali další. „Kdo požádal koho?“ Zeptala se Izzy. „Magnus mě. Než jsem mu odpověděl. Musel jsem se znovu ujistit, že opravdu chce zbytek svého života strávit s mužem v uniformě. Že opravdu chce žít ve strachu. Řekl jsem ano.“

„Vím, že to nebude nikdy jednoduché. Ale co je jednoduchý?“ Zeptal se Magnus. „Máš pravdu. V životě není jednoduché nic,“ souhlasil Luke. „A kdy bude svatba?“ Zajímal se Max. „To nevíme. Termín nemáme stanovený,“ zavrtěl Alec hlavou.

Všichni si vychutnávali tiramisu, jako dezert. Když se Alecovi rozezvonil telefon. „Kapitán Lightwood,“ představil se Alec do telefonu a opustil místnost. „Zábava končí, vážení!“ Okomentoval to Luke. Po chvíli se Alec vrátil a s povzdechem se podíval na svojí rodinu. „Vážení, moc jsem si to užil. Ale povinnost volá. Tak se tu mějte.“ Magnus ho objal. „Ale no tak,“ políbil ho Alec do vlasů. „Vrátím se dřív než se naděješ, snoubenče.“

„V to všichni doufáme. Jinak ti nakopu ten tvůj vojenskej zadek,“ ušklíbla se Izzy. „Mám tě ráda.“

„Já tebe taky. Mami.“ Maryse zesílila objetí.

„Tak jdeme na to, kámo!“ Poplácal Jace Alecovi po rameni. „Přesně. Neznám lepší zábavu na nedělní odpoledne,“ ušklíbl se Alec při pohledu na vyděšený nováčky. „Přijde mi to hrozně dávno, co jsme se takhle klepali strachy.“

„Říká někdo, kdo si tohle nevybral,“ ušklíbl se Jace. „Právě že vybral,“ zasmál se Alec a protočil očima. „Moment,“ zarazil se Jace. „Co je tohle?“ Chytil Aleca za ruku. „Ty seš horší jak ty ženský,“ vrtěl Alec hlavou. „Magnus mě před pár dny požádal o ruku.“

„Gratuluji!“

„Díky,“ usmál se Alec.

Clary, Izzy a Simon vyrazili do Pandemonia, kde je s drobným úsměvem na tváři přivítal Magnus. „Mám návrh, Izzy,“ ušklíbl se Simon. „Myslíš opít slaměnou vdovu a vdovce?“ Povytáhla Izzy obočí. „To si piš,“ přkývl Simon. „Hrozně vtipný,“ ušklíbli se Clary s Magnusem. „Taky potřebuju přijít na jiný myšlenky,“ přisadila si Izzy. „Luke taky rozptyluje mámu.“

„Mohli bychom udělat opíjecí večer, filmovej večer nebo cokoliv,“ pokrčil Simon rameny. „Třeba oboje,“ přikývla Izzy. „Hádám, že nám nedají pokoj. Dokud nekývneme, co zlatíčko?“ Povzdechl si Magnus. „Máš naprostou pravdu,“ přikývla Clary.

Na filmový večer se sešli všichni a akorát se stačili pohádat o tom, co si pustí. To je tak, když se sejde rozličná parta s naprosto odlišným vkusem. Nakonec vyhrál s Magnus s prohlášením, že je to jeho byt, tudíž si pustí, to co on chce. „A co teď?“ Zajímal se Simon, když film skončil. „Nezahrajeme si něco?“

„Ve čtyřech?“ Zapochybovala Izzy. „To moc dobře nejde.“

„V tom má Isabelle pravdu,“ souhlasil Magnus. Než se stačili dohodnout co dál, vyrušil je zvonek.

Magnus se zvedl a došel otevřít. Na prahu stál plukovník James Carstairs. „Dobrý večer Magnusi, doufám, že neruším?“

„Vůbec ne Jeme, jsme tu jenom v úzkém rodinném kruhu.“ Ustoupil mu ve dveřích. „Jen s Izzy, Simonem a Clary.“ Vysvětlil Magnus. „Je mi líto, že vám to musím oznámit. Ale náš vojenský konvoj byl přepaden povstalci.“ Magnus, Izzy, Simon a Clary jen zalapali po dechu. To ne! „Jace?“ Zeptala se Clary roztřeseným hlasem. „Kapitán Jace Herondale je v pořádku. Až na drobná poranění.“

„Co Alec?“ Zeptala se Izzy a sevřela pevně Magnusnovu ruku. „O kapitánu Lightwoodovi nemáme zprávy. Může být mrtvý. Zatím byl prohlášen za nezvěstného.“ Magnusovi se v tu chvíli celý život sesypal jako domeček z karet.

Nezvěstný! Nezvěstný! Lásko, kde jsi?! Hrnuly se Magnusovi do očí slzy. Jem se podíval po skupině čtyř vyděšených a šokovaných členech rodiny. „Mrzí mě, že nemám lepší zprávy. Děláme všechno proto, abychom Aleca našli.“ S těmito slovy se rozloučil a odešel. „Musíme to říct mámě,“ vypravila ze sebe Izzy roztřeseným hlasem. „Půjdu s tebou,“ objal jí Simon kolem ramen. „Nemá s tebou někdo zůstat, Magnusi?“ Starala se Clary. Byla vděčná, že Jace byl v pořádku ale zpráva o tom, že Alec je nezvěstný s ní otřásla. Magnus zavrtěl hlavou. „Chci být sám.“ Clary přikývla a připojila se k Izzy a Simonovi.

Dny plynuly a stále žádná zpráva o Alecovi. Mohl být mrtvý nebo padnout to zajetí. Magnus zatřásl hlavou, nesměl takhle myslet. Nesměl. Alec byl v pořádku a určitě se brzy vrátí domů.

Dva týdny. Mučivé dva týdny kdy se všichni navzájem uklidňovali, že všechno bude v pořádku. Magnusovi se rozezvonil telefon. Byl to Jem a žádal ho, aby se dostavil na základnu.

Když tam Magnus dorazil, byl už tam i zbytek Lightwoodových. „Co se děje?“ Zeptal se Magnus. „Nechtějí nám nic říct,“ pokrčila Maryse rameny. „Můžete jít dovnitř,“ vyzval jeden z vojáků celou skupinu. Maryse, Izzy a Magnus vstoupili dovnitř. Kromě Jema byl v kanceláři ještě někdo. Seděl k nim zády a když vešli dovnitř otočil se. Všichni tři zalapali po dechu.

„Alexandře!“ Vydechl radostně Magnus. „Magnusi,“ sevřel ho Alec v náručí. „No tak, ššš. Už je dobře.“ Setřel Alec slzy, které se Magnusovi valily po tváří. „Alecu!“

„Nechám vás tu,“ vycouval Jem z kanceláře. Alec přikývl a objal svou matku. „Mami.“

„Měla jsem takový strach, zlato!“

„Já taky,“ ujistil jí Alec. „Že už vás nikdy neuvidím.“

„Bych ti nakopala zadek, kdyby ses nevrátil!“ Ušklíbla se Izzy. „Taky tě miluju,“ oplatil jí Alec. „Ale no tak!“ Vrtěla hlavou Maryse. „Mami, ty nevíš, co se říká?“ Zasmála se Izzy. „Co se škádlívá, to se rádo má.“

„Jo a taky jí škádlím, protože mi chyběla.“

Bylo to jako sen. Krásný sen, ze kterého se Magnus nechtěl probudit. „Není to sen, jsem vážně doma. Snoubenče,“ políbil ho Alec na špičku nosu. „Snoubenče,“ zopakoval Magnus a přitiskl se k Alecovi. „Teda jestli sis to za ten měsíc nerozmyslel.“

„Ty!“ Praštil ho Magnus do ramena. „Nikdy! Nikdy bych si to nerozmyslel.“

„Aú!“ Třel si Alec rameno. „Sranda. I když je pravda, že od jedný svatby jsem utekl k armádě.“

„Chtěl ses vyhnout i druhý?“ Zvedl Magnus tázavě obočí. „Ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „Miluji tě.“

„Taky tě miluju.“

„Nic z toho co se stalo jsem neplánoval. Přepadli nás nečekaně. Mě a ještě jednomu se podařilo se odtamtud dostat. Jenže pak jsme se rozdělili. Poslední co si pamatuju je, že mě někdo střelil do nohy....“Magnus zavřel oči, možná to ani nechtěl slyšet. „Hej,“ pohladil ho Alec po tváři. „Jsem tady a jsem v pořádku. Probudil jsem se v polorozpadlém domě. Pomohl mi místní pár, co tam přijel pomáhat utečencům. Vděčím jim za hodně. Hlavně, za život.“

„Jsem rád, že jsi doma a v pořádku,“ políbil ho Magnus na tvář. „To já taky. Měl jsi slyšet Jace, nadával jak špaček, když mě uviděl ve Státech ve vojenský nemocnici,“ zasmál se Alec. „Pak mě div radostí neumačkal.“

Na tradičním pátečním obědě u Maryse a Luka, byli všichni rádi, že Alec je živý a zdravý doma. „Takže teď ta svatba, ne?“ Nadhodila Clary. Maryse tentokrát pozvala i Stephena a Celine s Jacem a ten si sebou vzal Clary. „Jo kluci na základně si s Aleca dělali prču, že mu dopřejou rozhodně svatbu. Ale že svatební cestou si nejsou jistí,“ zasmál se Jace. Magnus vykulil oči. „Neboj,“ objal ho Alec kolem ramen. „Jsem jim vyhrožoval, že když mi nedopřejí svatební cestu, že jim nastřílím do zadku slepý náboje.“ Společnost kolem stolu vybuchla smíchy.

Alec se na sebe podíval do zrcadla. „Sluší ti to,“ usmála se Izzy. „Díky,“ pousmál se. „Jsi v pohodě?“ Zachytila paniku v jeho hlase. „Jo..Asi...Jasně.“ Přikývl. Izzy měla chuť ho vyfackovat. „Vážně?“ Ušklíbla se a zavrtěla nevěřícně hlavou. Alec se sesypal na postel a vložil si hlavu do dlaní. „Fajn,“ vzdal to. „Možná trochu panikařím.“

„Trochu?“ Rozesmála se Izzy. „Spíš vypadáš, jako bys měl každou chvíli omdlít,“ posadila se vedle něj a objala ho kolem ramen. „Ženíš se. Není to jako bys pobíhal po bitevním poli.“

„No právě. Pobíhat po bitevním poli není problém...Co když...“ Dveře se otevřely a dovnitř vklouzla Maryse. „Jak to s váma vypadá?“ Zeptala se. „Alec má panickej záchvat,“ odpověděla jí Izzy. „Miluješ Magnuse. Magnus miluje tebe. Nemáš čeho se bát.“

„Já vím. Ale co když mu dojde, že život s vojákem není sranda.“

„Tak hele!“ Chytla ho Izzy za ramena. „Když mu to nevadilo pět let. Proč myslíš, že si to najednou rozmyslí?“

„Isabelle má pravdu,“ položila mu Maryse ruku na rameno. „Magnus tě miluje. Miloval tě od první chvíle, co tě uviděl. Prošli jste si vším spolu. Je to bojovník. Prosadil si svojí, stejně jako ty. Co bys víc chtěl?“ Alec zvedl k Maryse oči. „Aby byl šťastný.“

„On je, věř mi. Nikdo neříkal, že život je jednoduchý. Ale vy dva fungujete jako dokonalý pár i když to nemáte vůbec jednoduchý. I když tu pro něj nejsi každý den, většinu roku.“

„Děkuju mami,“ usmál se Alec. „Nemáš za co, zlato,“ objala ho Maryse.

Magnusovi se rozzářili oči, když Alec vstoupil do oddací síně. Na tváři se mu rozlil šťastný úsměv. Hleděli si do očí se štěstím a láskou. „Vážení hosté, sešli jsme se tu dnes,“ začala oddávající. „Abychom spojili životy těchto dvou mužů. Když jsem se dozvěděla jejich příběh byla jsem dojatá. Přes radu překážek a dlouhá odloučení, jsou stále spolu a milují jeden druhého, jako by se znali teprve pár dní a ne pět let.“ To je tím, že si za ten půl rok nestačíme vlézt na nervy,napadlo v duchu Aleca. „Myslím, že další slova nejsou třeba. Oba pánové si nepřáli dlouhý proslov, myslím, že ani není třeba. Stačí se na ně podívat.“ Odmlčela se a podívala se na Magnuse. „Pane Bane, táži se vás berete si zde přítomného Alexandera Lightwooda za svého právoplatného manžela?“

„Ano.“

„Pane Lightwoode, berete si zde přítomného Magnuse Banea za svého právoplatného manžela?“

„Ano.“

„Mocí svěřenou státem New York vás prohlašuji za manžele. Vyměňte si snubní prsteny a dejte si první novomanželský polibek.“ Když se Magnus s Alecem políbili v sále propukl jásot. „Dámy a pánové, dovolte mi představit vám manžele Lightwood-Bane.“

Magnus se probudil a protáhl se. Místo vedle něj bylo prázdné. Alec ale nebyl pryč dlouho, místo bylo ještě teplé. Na tváři se mu objevil úsměv, když uslyšel cinkaní nádobí. Ač si byl jistý, že Alec by každýho zastřelil na místě, kdyby ho vytáhli do akce hned po svatebním dni. Magnus natáhl ruku a v ranním slunci si svůj snubní prsten prohlížel. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Alec a nesl tác se snídaní. „Dobré ráno, manželi.“

„Dobré ráno, manželi,“ usmál se Magnus a natáhl se pro polibek. „Miluji tě.“

„Já tebe taky. Ale teď jez, ať ti to nevystydne.“

„Rozkaz!“ Zasalutoval Magnus. „Nech toho!“ Zavrtěl Alec hlavou. „Bál jsem se, že jsi odešel,“ zvedl Magnus hlavu od snídaně. „Ne,“ zavrtěl Alec hlavou. „To bych ti nemohl udělat. Ač to udělám,“ kousl se Alec do rtu. „Ty vážně odjíždíš?“ V Magnusově hlase vzrůstala panika. Myslel si, že budou mít alespoň den. „Magnusi, pojď sem,“ objal ho Alec. „Nikam nejedu. Slibuju,“ políbil ho do vlasů. „Ale říkal jsi...“

„Byl jsem požádán, abych se dostavil na základnu, kvůli vyplnění papírů. Nic jiného. Budu doma, než se naděješ.“

Magnus vešel do Pandemonia. V tuhle ranní hodinu tam skoro nikdo nebyl, jen zaměstnanci. Vešel do své kanceláře a ponořil se do práce. Úplně ztratil pojem o čase, když ho z práce vytrhlo zaklepání. „Dále!“ Zvedl hlavu. Do kanceláře vešel Alec. „Alexandře!“ Vstal Magnus se židle. „To je radosti!“ Usmíval se Alec. „Neviděli jsme se kolik? Dvě hodiny?“

„To je dlouhá doba,“ zamumlal mu Magnus do uniformy. „Tak to nevím, co budeš dělat, až ti za tři měsíce odjedu,“ políbil ho Alec do vlasů. „Asi se zblázím,“ natáhl se Magnus pro polibek. „Život bez tebe kapitáne, bude nuda.“

„Tak na život bez kapitána si zvykni. Je pryč a už se nevrátí,“ kousl Alec Magnuse něžně do rtu a políbil ho. „A kam šel?“ Zeptal se pobaveně Magnus. „Pryč.“

„Alexandře,“ zaúpěl Magnus. „Myslím to vážně!“

„Já taky,“ odpověděl Alec. „Protože se díváš na majora Alexandera Gideona Lightwood-Banea.“ Magnus vykulil oči. „Tebe povýšili?“

„Jo,“ přikývl Alec. „Alexandře, gratuluji. To se musí oslavit.“

„Víš, že na oslavy nejsem,“ zavrtěl Alec hlavou. „Co takhle v kruhu rodinném? Ty, já, Maryse, Luke, Izzy, Simon, Clary a Jace? Tedy pokud není Jace v terénu.“

„Není,“ zavrtěl Alec hlavou. „Na rodinnou oslavu se mnou počítej,“ přitáhl si Alec Magnuse do polibku.