Bodyguard 1/2

Lydia Branwell byla Magnusova agentka a nerózně přecházela po nemocniční chodbě. Nikdy by jí nenapadlo, že Magnusovi bude někdo usilovat o život. Navíc Raphael zemřel při pokusu ho zachránit. Všechno bylo vzhůru nohama a novináři si nedávali pokoj a bažili po senzaci. "Jak mu je?" Strachovala se Lydia, kdy lékař vyšel z pokoje. "Je v šoku. Žádná jiná zranění jsme nenašli. Měl by být v pořádku. Dali jsme mu léky na uklidnění. Teď spí.""Můžu ho vidět?" Zeptala se Lydia. "Jistě," přikývl lékař. Lydia vešla na pokoj. Magnus nespal, hleděl na ní prázdným smutným pohledem. "Ahoj," posadila se Lydia k posteli. "Mluvila jsem s policií, pátrají po něm." Žádná reakce. "Je mi to moc líto, Magnusi," pousmála se smutně.



Raphaelův pohřeb byl jen v pro rodinu a přátele. Policie přidělená k Magnusovi stála v uctivé zdálenosti a jistila okolí. Obřad byl smutný ale nádherný, přesně jak by si to Raphael přál. Magnus si přál, aby se mohl zdržet déle. Ale celé vyšetřování jeho případu to komplikovalo.


Bez dozoru policie si pomalu nemohl dojít ani na záchod. Přilepili se na něj a hlídali, každý jeho krok. Občas to Magnusovi lezlo na nervy, ale nenadělal nic. Byla to jejich práce a on to chápal. Když byl s Catarinou na obědě, přilepili se na něj novináři a detektivu Garrowayovi trvalo hodnou chvíli, než je od Magnuse odehnal. Ani Magnus nechtěl s novinářema mluvit. Raphaelova smrt byla rána, která se hned tak nezahojí a on chtěl za jeho ztrátu truchlit sám. A nikoho kolem sebe nechtěl.



Magnus zrovna vylezl ze sprchy, když se mu rozezvonil telefon. Podíval se, kdo mu volá. Lydia svítilo na displaji. "Ano?" Přijal hovor. Magnusi, ahoj. Neruším tě?"Vůbec ne. Cos potřebovala?"Najali jsme pro tebe nového bodyguarda..."Lydie, já nikoho nechci. Stačí mi policie...."Já vím Magnusi, že je to těžké. Ale i detektiv Garroway uznal, že bude lepší, když ti někoho přidělíme. Že police má i jiné případy. Tvůj je samozřejmě priorita, ale nemůžou tady pro tebe být dvacetčtyři hodin. On ano."Dobře. Jsem tam za půl hodiny," povzdechl si Magnus. Nikoho cizího nechtěl. Oblékl se a vyrazil k Lydii do kanceláře.


"Pane Bane," usmívala se Lydiina asistentka Lindsay. "Posaďte se, slečna Branwellová a detektiv Garroway ještě jednají s vaším novým bodyguardem.""Myslíš, že taky do toho budu mít co mluvit?" Ušklíbl se Magnus. "Jo to nevím," pokrčila Lindsay rameny. Dveře kanceláře se otevřely a z nich vyšla Lydia. "Pojď dál, Magnusi." Magnus přikývl a vstoupil do kanceláře.



V kanceláři stáli dva muži. Jednoho z nich znal. Detektiv Garroway, který dělal na jeho případu. Druhého neznal, ale div obdivně nehvízdl, když ho uviděl. Byl vysoký, měl černé vlasy a lískové oči. Magnus ho typoval, tak stejně starého jako byl on sám. Nebo možná o trochu mladšího. Co Magnuse trochu vyděsilo, byl jeho kamenný výraz. "Magnusi, tohle je Alec Lightwood. Tvůj nový bodyguard." Hádám, že mám asi štěstí. Takový pěkný mladý...Sexy. Honilo se Magnusovi hlavou. "Magnusi, posloucháš mě?" Vytrhl ho z přemýšlení Lydiin hlas. "Co jsi říkala?" Zeptal se se zvednutým obočím a neušlo mu, že Alec protočil očima. "Tady pan Lightwood souhlasil, že ti bude k dispozici. Já věřím, že ty už mu všechno ukážeš.""Jistě," přikývl Magnus. "Necháme vás tu s Lukem teď o samotě, abyste se mohli seznámit." Luke se ještě ode dveří otočil. "Alecu, všechno je zařízený. Máme to pod kontrolou. Jen...""Budu dělat chůvu," ušklíbl se Alec. Magnus zalapal po dechu. Tohle nečekal, hlavně Alecův tón, kterým to řekl, se mu vůbec nezamlouval. "Ale no tak," zavrtěl Luke hlavou. "Já vím. Vím, co je moje práce." Lightwood s Lukem mluvil, jako by tam Magnus vůbec nebyl. První Magnusův dojem z Aleca se vypařil jako pára nad hrncem. Mám se na co těšit! Povzdechl si Magnus. "Tak my vás tu teď necháme." Zavřel Luke za sebou dveře.


Alec s Magnusem v kanceláři osaměli. Magnus se chopil příležitosti, dostat z toho bručouna před ním i něco víc, než jen přidrzlé odpovědi. "Ahoj," usmál se přátelsky Magnus. "Byl bych rád, kdybys mi vykal. Jsem tvůj ochránce, ne kamarád," odvětil Alec. "Myslel jsem, že..." Zalapal Magnus po dechu. "Na kamarádíčkování s klienty, fakt nejsem. Tak zařaď zpátečku," odpověděl Alec. "Tak třeba pozdějc. Až prolomíme ledy.""Ani pozdějc." Co je mu? Nechápal Magnus. "Tak já řeknu Lukovi, že jsme připraveni vyrazit," navrhl Magnus. "Udělám to." Vyšel Alec se dveří. Magnus se svezl na nejbližší židli a povzdechl si.



V autě bylo hrobové ticho. Magnus se neopovažoval nic říct, poté co ho Alec na policejní stanici tak chladně odbyl. Koutkem oka se podíval, na Aleca, který seděl vedle něj a díval se z okýnka na ubíhající new yorkské ulice. Luke ve zpětném zrcátku oba muže pozoroval. Věděl toho o Alecovi víc než Magnus. Věděl, proč se Alec nesnaží o kontakt a zároveň doufal, že oba muži si časem dokáží jeden druhému pomoct. Auto zastavilo před Magnusovým domem a všichni tři vystoupili. Magnus si všiml Alecova zmatenýho pohledu a ušklíbl se. Mladý bodyguard nejspíš čekal luxusní vilu s fontánkou a ne obyčejný dům. "Pane Bane, běžte prosím dovnitř. My tady s Alecem musíme probrat ještě pár věcí," požádal ho Luke. Magnus přikývl a zmizel v domě.


"Budeš v pohodě?" Podíval se Luke na Aleca. "Jo budu," přikývl Alec. "Vážně? Protože jestli...""Luku, ty víš moc dobře, že jsem tohle nechtěl," přerušil ho Alec. "Většinou jsem dělal bohatý podnikatele. Hercům a spol. jsem se vyhýbal.""Vím, že ti ublížili. Ale Magnus Bane za nic nemůže. Navíc teď ztratil někoho, na kom mu záleželo. Jdou po něm a...""Vím, co mám dělat!" Ušklíbl se Alec. "Celej Robert," zavrtěl Luke hlavou. "Nezmiňuj ho! Ani mámu!" Zvýšil Alec hlas. Luke si povzdechl, věděl že Robert a Maryse Lightwoodovi nebyli zrovna rodičemi roku. Ale neznal detaily. "Co se stalo?""Nedokážou to pochopit. Když ode mě odešel, pořád mi tloukli do hlavy, že měli celou dobu pravdu. A že jsem si měl najít nějakou slušnou holku.""To mě mrzí," poplácal mu Luke po rameni. "Hele. Ty víš, že tohle není nic proti panu Baneovi. Prostě mám averzi k těmhle hvězdám a hvězdičkám, co si myslí, že jsou lepší než ostatní.""Třeba tě Magnus Bane překvapí," usmál se Luke. "Zkus být milejší.""Budu se snažit," přikývl Alec. "Měj se, Luku. Pozdravuj všechny a nějak se uvidíme.""Dost často," zasmál se Luke. "Taky se měj a s úsměvem, Lightwoode."



Magnus stál u okna a pozoroval oba muže před domem. Vypadalo to, že se o něčem dohadují. Nakonec Luke poplácal bodyguardovi po rameni a odjel. Magnus pozoroval, jak mladý muž sebral tašku ze země a vydal se k domu. Magnus odstoupil od okna a došel ke dveřím. Alec mezitím vstoupil dovnitř. Magnus si odkašlal. "Vítejte u mě doma. Ukážu vám, kde budete spát a pak zbytek domu." Alec přikývl. "To zní dobře." Zkus být milejší! Ozval se mu v hlavě Lukův hlas. "Tak pojďte." Vyšli po schodech do druhého patra a Magnus otevřel jedny dveře. "Prosím." Nechal Aleca vstoupit prvního. "Hezké." Rozhlédl se Alec po útulném pokoji. "Jsem rád, že se vám líbí," pousmál se Magnus. "Spím, hned naproti, takže...""Kdyby byl nějaký problém, jsem hned u vás," přikývl Alec. Magnus přikývl. "Ukážu vám zbytek domu." Alec se připojil po bok Magnuse.Magnus otevřel prosklené dveře a oba s Alecem vyšli ven do zahrady za domem. "Hezká zahrada," otočil se Alec na Magnuse. "Líbí se vám?" Zeptal se Magnus. "Jo," přikývl Alec. "Raphael to tu miloval. Chodíval si sem utřídit myšlenky," posmutněl Magnus. "Mrzí mě co se mu stalo." Magnus zvedl k Alecovi oči. "Musel pro vás hodně znamenat.""Byl pro mě jako rodina," odpověděl Magnus. "Za tu dobu co pro mě pracoval, jsme se hodně sblížili." Alec zvedl překvapeně obočí. "Ne, takhle," zavrtěl Magnus hlavou, když viděl Alecův výraz. "Byl pro mě jako bratr.""Je mi to líto," pokusil se Alec o úsměv. "Děkuju," pousmál se Magnus. Alec chtěl odpovědět, když se mu něco otřelo o nohu. Sklonil hlavu, o nohu se mu otírala kočka. "Ahoj," rozzářil se Alec a podrbal kočku na hlavě. "Ty seš krásná.""Je to kocour," opravil Magnus Aleca. "Omlouvám se. Seš fešák," podrbal kocoura pod bradou. "Jak se jmenuje?" Zvedl Alec hlavou. "Předseda Mňau.""Pěkný jméno." Magnus pozoroval bodyguarda hrajícího si Předsedou a musel se pousmát. Nejspíš má radši zvířata než lidi. Ani se mu nedivím!



Magnus se divoce převaloval na posteli, dnešní událost ho pronásledovala ve snech. Střelba, Raphael... "Ne, prosím," mumlal ze spaní. "Raphaeli!" Házel sebou tak divoce, až se mu podařilo z postele shodit Předsedu. Kocour rozzlobeně švihal ocasem. "Ne, prosím. Nechte mě! Ne!" Mumlal Magnus dál. Ale neprobudil se. Předseda opustil Magnusovu ložnici a výskokem si otevřel pokoj pro hosty. Vyskočil na postel a začal naléhavě mňoukat Alecovi do ucha.



"Padej, kočko praštěná!" Zamručel Alec a odehnal Předsedu rukou. Předseda se nevzdával. Profackoval Aleca packou. "Co chceš?" Otevřel Alec obě oči. Předseda začal tahat za rukáv Alecova trika. "No jo, vždyť už lezu. Jestli chceš nažrat, proč si neřekneš, pánečkovi?" Místo do kuchyně ho Předseda dovedl do Magnusovi ložnice. "Sakra!" Zaklel Alec, když viděl, že Magnuse pronásleduje noční můra. "Hodnej kocour," usmál se Alec na Předsedu a sedl si na okraj postele, stiskl Magnusovo rameno. "Magnusi, hej!" Zatřásl s ním jemně. "Ne! Ne! Prosím! Nechte mě!" Mumlal ze spánku Magnus. "Dělám to fakt nerad!" Profackoval Alec Magnusovi tváře a Magnus vystřelil do sedu. "Au!" Chytil se Alec za nos, nestačil uhnout a Magnus ho praštil hlavou. "Co se stalo?" Rozhlížel se zmateně Magnus. "Máš chytrýho kocoura," držel se Alec za nos. "Měl jsi noční můru a Předseda mě běžel vzbudit." Ani si neuvědomil, že Magnusovi tyká. "Děkuju.""To nic," mávl Alec rukou. "Bože, já vám ublížil! To jsem nechtěl.""To je dobrý. Ani neteče krev. Teď jen můžu doufat, že není zlomenej," pousmál se Alec. "Dobrý?" Zajímal se dál. "Asi..Asi jo. Děkuju.""Na vašem místě, bych poděkoval spíš Předsedovi. Kdyby mě nevzbudil, kdo ví co by bylo." Magnus se usmál a přikývl. "Takže jestli je všechno v pohodě, mohl bych..." Ukázal Alec ke dveřím. "Zůstaňte," podíval se Magnus na Aleca prosebným pohledem. "No," vydechl Alec. "Ta postel vypadá docela velká. Mohli bychom se vejít," souhlasil. "Děkuju," usmál se vděčně Magnus. "Za nic. Dobrou noc.""Dobrou noc."


Aleca probudily sluneční paprsky proudící do ložnice skrz žaluzie. Protáhl se a otevřel oči. Magnus spal a peřinu měl nacpanou pod sebou, tak že vypadal jako housenka. Aleca zajímalo, jak to dokázal se takhle zamuchlat, v nohách postele pochrupkával Předseda Mňau. Alec tiše vyklouzl z postele a vydal se do kuchyně.


Když se Magnus probudil Alec už v posteli nebyl. Chvíli ještě jen tak ležel v posteli a pak se vydal dolů, kde v kuchyni při práci našel svého bodyguarda. Chvíli ho jen tak pozoroval při práci a na tváři mu pohrával úsměv. "Dobré ráno, jak jste se vyspal?" Vytrhl ho z myšlenek Alecův hlas. "Dobré ráno," odpověděl Magnus. "Až na tu noční můru. Dobře. Omlouvám se, že jsem vás vzbudil.""Neomlouvejte se. To je naprosto v pořádku," ujistil Alec Magnuse. "Snídaně bude za chvíli. Ale kafe už je hotový.""Děkuju. Nemusel jste," posadil se Magnus ke stolu. "Možná ne. Ale nechtěl jsem vás, poté noční můře budit." Nandal Alec snídani a oba se v tichosti pustili do jídla.



"Přemýšlel jsem," kousl se Alec do rtu, když strkal nádobí do myčky. "A?" Zeptal se Magnus se zdviženým obočím. "Nezačali jsme úplně nejlíp...Chci říct, mrzí mě jak jsem se choval.""To je v pořádku," zavrtěl hlavou Magnus. "Ne není," odporoval Alec. "Přišel jste o někoho na kom vám záleželo. A já se choval jako kretén!" Magnus při zmínce o Raphaelovi sklonil hlavu. "A mrzí mě to. Mohli bychom začít znovu?" Zeptal se Alec a vážně doufal, že mu (jim) dá Magnus druhou šanci. Magnus zvedl hlavu a přikývl. "Jistě," usmál se. "V tom případě," pousmál se Alec. "Já jsem Alec.""Magnus. Rád tě poznávám.""Bylo by blbý, kdyby ne," zasmál se Alec. "Vzhledem k tomu, že se mě už jaksi nezbavíš.""To je fakt," přikývl Magnus.



"Nějaké plány na dnešek?" Zajímal se Alec později, když společně připravovali oběd. "Ani ne," zavrtěl Magnus hlavou. "Mám po premiéře a navíc teď mě policie bez dozoru nikam nepustí." Sklonil hlavou. Alec se kousl do rtu, vydechl a Magnuse objal. "Oni je najdou. Brzy bude po všem." Hladil ho konejšivě po zádech. "Doufám," zabořil Magnus hlavu do Alecova ramena.


Cat přešlapovala před Magnusovým domem a odhodlávala se zaklepat. Po tom všem co se stalo, byla i ona vyděšená. Ale potřebovala se ujistit, že Magnus je v pořádku. Stiskla zvonek a čekala. Po chvíli se otřevřely dveře a v nich stál vysoký, černovlasý muž. Cat naprázdno polkla, když viděla, že má v ruce připravenou zbraň. "Přejete si?" Zeptal se ledovým hlasem. "Já..Jsem Catarina Loss. Magnusova nejlepší kamarádka. Chtěla jsem se ujistit, že je v pořádku." Mladý muž naklonil hlavu a zvedl obočí. "To vám můžu a nemusím věřit.""Se ho zeptejte." Chápala tu nedůvěru. Mohl to zkoušet kdokoliv, klidně i ti zločinci. "Magnusi," zavolal mladý muž. "Znáš nějakou Catarinu?" Z útrob domu se ozval Magnusův hlas. "Můžeš jí pustit.""Tak prosím," ustoupil bodyguard ode dveří. "Děkuji," usmála se Cat.



Magnus seděl na gauči. Na klíně mě položené fotoalbum a listoval v něm. Nořil se do vzpomínek na Raphaela a na ostatní svoje přátele. Věděl, že to bude trvat ještě dlouho, než je bude moct vidět. Dotek na rameni ho vytrhl ze vzpomínek. Magnus zamrkal a otočil hlavu. "Omlouvám se," pousmál se Alec. "Nic se neděje. Potřeboval jsi něco?""Ne," zavrtěl Alec hlavou. "Jen jem tě viděl, ztracenýho v myšlenkách.""Vzpomínal jsem a tak různě," pokrčil Magnus rameny. "Nechtěl jsem rušit." Chtěl Alec odejít. "Zůstaň," zarazil ho Magnus. Alec přikývl a posadil se vedle Magnuse. "Tvoje přítelkyně?" Zeptal se Alec, když uviděl fotku Magnuse v objetí s brunetou. "Bývalá přítelkyně," odpověděl Magnus. "Camille Belcourt. Ne zrovna šťastný vztah," povzdechl si Magnus. "To mě mrzí," omluvil se Alec. "Nemusí," zavrtěl Magnus hlavou. "Je to tak lepší. Nachytal jsem jí se svým nejlepším kamarádem.""Omlouvám se, neměl jsem to vytahoval," uhnul Alec pohledem. "Je to dávno. Nemusíš se kvůli tomu cítit blbě," usmál se Magnus. Alec si povzdechl. "Hele, já...um....To jak jsem se vůči tobě choval...""Odpustil jsem ti," ujistil Magnus Aleca. "To jsem rád. Ale já....Vím, že nemůžu soudit každýho podle svý blbý zkušenosti.""Co se stalo?" Zajímalo Magnuse. "Zamiloval jsem se do jednoho herce. Všechno v pohodě, byli jsme šťastní. Po dvou letech chození mě požádal o ruku. Musím zdůraznit, že moji rodiče z toho nebyli zrovna nadšení. Navíc nebyli zrovna šťastní z představy, že jejich prvorozený, úžasný chlapeček je gay. Přijal jsem jeho nabídku k sňatku. Dva dny před svatbou se sbalil a utekl neznámo kam""To mě mrzí, Alexandře.""Zařekl jsem se, že už nikdy s žádným hercem nechci mít nic společnýho. Takže jistě chápeš, že jsem přímo skákal nadšením, když mi oznámili, že budu dělat bodyguarda slavnému Magnusi Baneovi. Cítím se, jako idiot. Ty za nic nemůžeš a já se choval jako kretén. Omlouvám se.""Omluva přijata," usmál se Magnus na Aleca.



Alecovi se rozezvonil telefon. Když uviděl, kdo mu volá, na tváři se mu objevil úsměv. "Ahoj Maxi," přijal hovor. "Rád bych, ale mám práci. Dobře, pokusím se. Já tebe taky, ahoj." Alec zavěsil a povzdechl si. "Děje se něco?" Staral se Magnus. "Ne. Jen musím zavolat Lukovi, rád bych si dělání chůvy na jeden večer s někým vyměnil. Rodinné záležitosti," pokrčil Alec rameny. "Já ti dám chůvu," hodil Magnus po Alecovi utěrkou. "To bylo zákeřné, pane Bane," ušklíbl se Alec. "Zasloužil jste si to, pane Lightwoode." Alec jen pokrčil rameny a vytočil číslo na Luka. "Ahoj Luku, tady Alec."Alecu, co se děje? Je všechno v pořádku?! Ozval se z telefonu Lukův hlas. "Jsme v pořádku," otočil se Alec na Magnuse. "Proto ti nevolám." Alec slyšel, jak si Luke oddechl. "Max má v pátek školní vystoupení. Vážně bych tam rád byl, takže jsem tě chtěl poprosit, jestli by mě nemohl někdo vystřídat."Alecu, fakt mě to mrzí Ale máme tu naprostej blázinec. Nemám nikoho volnýho. Omlouvám se."To se nedá nic dělat. Tak se měj." Alec zavěsil. "Sakra," zaklel tiše. "Co bys řekl malýmu pátečnímu výletu?" Otočil se Alec na Magnuse. "O co jde?""Můj mladší bráška má školní vystoupení. Vím, že bych tě nikam neměl brát. Ale devítiletýmu dítěti, těžko vysvětlíš, že nemůžeš přijít, protože po tvým klientovi jdou nebezpeční zločinci. Neboj, budu tě střežit jako oko v hlavě. V opačným případě by mě Luke zabil.""Asi nemám na výběr, co?" Zeptal se Magnus s pobaveným úsměvem "To opravdu nemáš," zavrtěl Alec hlavou.


"Pokud se nic nezvrtne, tak se ani nikdo nedozví, že tu jsi," přešlapoval Alec před budovou školy. "V to doufám. Nerad bych na sebe přitáhl pozornost.""To naprosto chápu, tak jdeme!" Vešli dovnitř. Do tělocvičny vešli minutu před začátkem, jen aby nevábili pozornost. V to samý doufal Alec i po skončení, navzdory tomu, že Max vystupoval. Nemohl se tam s Magnusem dlouho zdržovat. Člověk míní, jenže vždycky se něco zvrtne. Po skončení představení se Alec s Magnusem procpali na chodbu, jenže narazili na Alecovi rodiče. "Alexandře," obrátil se na něj Robert. "Jsme rádi, že jsi se ukázal.""To bych si nenechal ujít. I když mám důležitou práci. A když mě omluvíte, musíme jít.""Tvůj přítel?" Sjela Maryse Magnuse pohledem. "I kdyby, tak co?!" Zeptal se Alec podrážděným hlasem. Magnusovi poklesla brada. "Je vidět, že tě to ještě nepřešlo." Alec protočil očima. "Nemá mě co přecházet. Jdeme, Magnusi!" Chytil Alec Magnuse za ruku. "Rád jsem vás viděl.""Alecu!" Ozvalo se za nimi radostně. "Maxi!" Otočil se Alec a mladšího bráchu objal. "Jsem rád, že jsi přišel.""To já taky. Ale už jsem na odchodu. Mrzí mě to.""Proč?" Nechápal Max. "Mám práci, která je důležitá. Nemůžu se dlouho zdržovat.""A kdy tě zase uvidím.""Doufám, že brzy. Až uvidíš Izzy a Jace, tak je pozdravuj.""Jasně."



Magnus se nasoukal na sedladlo spolujezdce. Celou cestu k Magnusovi domů mlčeli. "Mrzí mě, že jsi musel bejt svedek tohodle.""Neomlouvej se. Tvůj bráška je rozkošnej.""Až bude po všem. Seznámím vás, i s Izzy a Jacem.""To je kdo?""Moje sestra a brácha.""Velká rodina.""Jo," přikývl Alec. "Jediní, kdo mě kdy podporovali. Byli Izzy s Jacem. A Max. I když nechápe, proč mě rodiče nemají zrovna v lásce.""Kdy jsi to zjistil?" Zajímal se Magnus. "Teda jestli nevadí, že se ptám.""Někdy v patnácti. Každej kluk v mým okolí slintal po holkách a klidně mě můžeš odsoudit. Já se zamiloval do nevlastního bráchy Jace.""Rozhodně tě nehodlám soudit, Alexandře," zavrtěl Magnus hlavou. "Nikdy jsem mu to neřekl. Jen jsem tiše trpěl, několik let. Pak si našel holku. A já to našim přiznal. Tiše mě ve svém domě trpěli, pak jsem si našel Darrena, toho herce, jak jsem ti o něm vykládal." Magnus přikývl a nechal Aleca pokračovat. "Když mi utekl. Naši byli furt jako "Vidíš říkali jsme ti, že si máš najít slušnou holku", kdo to měl furt poslouchat? Tak jsem se odstěhoval. Nikdy se nesmířili s tím, že mají syna gaye? A co ty? O tobě se všeobecně ví, že jsi bi.""Jo. A nikdo s tím nikdy neměl problém, takže hádám, že jsem byl v klidu."



Magnus dostal pozvánku na oslavu narozenin, jednoho ze svých hereckých kolegů. Když o tom, říkal Alecovi s Lukem, ani jeden z nich se netvářil zrovna nadšeně. "To je špatný nápad!" Vrtěl Alec hlavou. "V tomhle s tebou musím souhlasit," přkývl Luke. "Napadne je, že tam bude chtít jít," našpulil Alec rty. "Takže na to Magnusi, rovnou zapomeň!" Zvedl oči k herci. "Já chápu, že máte strach. Ale byl jsem s tebou na koncertě tvýho bráchy." Luke se překvapeně otočil na Aleca. "Tys ho s sebou vzal?""A co jsem měl dělat?" Zeptal se Alec. "Tys neměl dost lidí a opravdu kvůli tomuhle nezklamu devítiletýho kluka.""Hlavně, že se nic nestalo," ulevilo se Lukovi. "Jasně, že ne. Vím, co dělám," pokrčil Alec rameny. "Ale tohle je něco jinýho, Magnusi. To byla akce plná dětí a rodičů. Tohle je akce lidí od filmovýho průmyslu. Tam už je napadne, že půjdeš.""Máte pravdu," přikývl Magnus. "Neměl bych chodit."



Magnus se potichu vyplížil ze své ložnice. Chápal, že o něj Alec s Lukem mají strach. Ale přece to nemůže být nic, co by nezvládl. Na schodech si dal bacha, aby pod jeho váhou nezavrzali. Když byl dole mohl si vydechnout. Už už sahal po klice u hlavních dveří, když se chodba zalila světlem. Magnus se otočil a naprázdno polkl. Za ním stál Alec s naštvaným výrazem ve tváří. "Někam jdeš?" Zeptal se ledovým hlasem. "No já...," polkl naprázdno Magnus. "Tobě je to asi ukradený, že jo? Říkáš si, nějakej otravnej policista s otravným bodyguardem mi nebudou říkat, co mám dělat.""Tak to není!" Bránil se Magnus. "Není? Mám ti věřit, že jsi náměsíčnej a takhle jsi se pěkně oháknul?""Ne, já....""Však si běž! Běž si! Až tě ti zločinci odprásknou, můj problém to nebude!" Magnus zalapal po dechu. "Proč já se vůbec namáhám," povzdechl si Alec. "Všichni jste stejní! Myslíte, si, že jste něco víc! Že se vám nic přece nic stát nemůže.""Alexandře, já...""Pro vás pan Lightwood!" Zavrčel ledově Alec, otočil se na patě a odešel. Magnus jen mohl slyšet třísknutí dveří. Magnus se po dveřích svezl k zemi. A dovolil slzám, aby mu stekly po tváři. Alec měl pravdu, byl to blbej nápad. Hodně blbej nápad. Na co jsi myslel, Bane? Navíc jsi teď zničil tu důvěru, která mezi vámi začala vládnout.