Balení dárků

Alec ani netušil, jak se balení vánočních dárků, mohlo takhle zvrhnout. V jednu chvíli balil s Magnusem dárky pro Maxe s Rafaelem, v další se s Magnusem vášnivě líbali.

***

Magnus povalil svého manžela na stůl a vytahoval mu tričko výš. Alecovi se v zápalu vásně podařilo shodit vázu, kterou jim dala Cat, jako svatební dar.

***

„Tati?“ ozvalo se rozespale ode dveří. Magnus s Alecem, rudí jak raci, se začali rychle upravovat a Magnus nechal dárečky zmizet pohybem ruky.

„Maxi, proč nespíš?“ Vzal Alec syna do náruče.

„Slyšel jsem ránu,“ mnul si Max oči.

„To nic Maxie, tatínkovi se podařilo shodit vázu od tety Cat,“ pocuchal ho Magnus ve vlasech. Načež se ve dveřích objevil i Rafael.

„A co ty?“ Staral se Alec.

„Taky mě probudila rána.“

„Nic se neděje,“ ujišťoval druhého syna Alec.

„Dobře,“ přikýl Rafael. „A tati?“

„Ano?“

„Proč máš ve vlasech izolepu?“ Zeptal se Rafael.

***

Alec s Magnusem se po sobě podívali.

„Potřeboval jsem něco slepit a kousek se mi musel odtrhnout a jak jsem se podrbal ve vlasech musela mi tam zůstat.“ Oba synové vypadali s odpovědí spokojení a vrátili se do svých pokojů.

„A víš, že s tou izolepou ve vlasech vypadáš rozkošně?“ Ušklíbl se Magnus.

„Když byl někdo vášnivý?“ Oplatil Alec úšklebek Magnusovi.

„Můžeme v tom pokračovat,“ mrknul na něj Magnus a přičaroval si obří stuhu a přitáhl si s ní Aleca blíž. „Nejradši bych si vás zabalil jako vánoční dárek, pane Lightwood-Bane.“

„Nebo si mě můžeme rovnou začít rozbalovat, pane Lightwood-Bane, ale radši v ložnici.“