Anděl zkázy - 9. kapitola

"Nechápu, proč nemůžeme ovládnout démony z téhle dimenze!“ zuřil Sebastian. „Ukaž mi to!“ vzal mu Valentine Pohár z ruky. „Démoni, přikazuji vám služte mi!“ Nic. „Neposlouchají, že?“ zasmál se za jejich zády Asmodeus. „Sám Asmodeus, jsme poctěni,“ ušklíbl se Valentine. „Neposlouchají vás, protože se řídí pouze mými příkazy. Ovládnout byste museli mě a na to si netroufnete!“ oznámil suše Asmodeus. „Přikazuji ti, abys mi přivedl toho Lightwoodova kluka!“ Asmodeus se jenom zasmál. „Na to nemáš, Morgensterne!“ zavrtěl hlavou.

Jace se otočil na ostatní. „Našli jsme je. Je tam s nimi Asmodeus. Myslím, že se ho snaží ovládnout.“

„Pochybuju, že se jim to podaří,“ odpověděl Magnus. „No nedaří se,“ ušklíbl se Jace. „Než tam na ně vpadneme. Magnusi, myslíš, že bych s tebou mohl mluvit?“ zeptal se Alec. „Jistě, lásko.“

Alec se díval Magnusovi do očí a snažil se zůstat v klidu, ale nedařilo se. „O čem chceš mluvit, miláčku?“ zeptal se Magnus. „Vzpomínáš si, na tu vizi o Meči Duší co ti ukázali Jace a Clary?“ Magnus přikývl. „Jace měl další. Tentokrát o nás dvou. Myslel si, že jsem mu předal zprávu skrz naše parabatai pouto.“

„O čem byla ta vize?“ zeptal se Magnus. Alec naprázdno polkl. „Viděl tvou smrt mou rukou,“ odpověděl Alec a zavřel oči. Nemohl se Magnusovi ani podívat do tváře. „Alexandře,“ zašeptal Magnus po chvilce. „Alexandře, podívej se na mě!“ Alec ucítil Magnusovu dlaň na své tváři. Otevřel oči a podíval se na Magnuse. „Já...Já...Bych nikdy....Nikdy!“

„Já vím,“ přikývl Magnus. „Ani nevíme, co to znamená. Může to znamenat i něco jiného. Nezapomeň, že ohledně zničení Meče Duší jsme se taky spletli.“ Alec přikývl. „Zvládneme to. Společně přijdeme na to, jak z toho ven, ano?“ Alec mlčky přikývl. „A kdyby na to došlo, Alexandře. Udělej, co musíš!“

„Tak jdeme na ně?“ zeptal se Simon, když se Alec s Magnusem vrátili. „Jdeme!“ přikývl Magnus. „Je mezi váma všechno v pohodě?“ zeptala se Izzy. „Jo snad jo,“ pokrčil rameny Alec. „Vážně?“ zeptal se Jace a podíval se na Magnusem. „No radost z toho samozřejmě nemám. Ale osudu se jeden nevyhne.“

„O čem to mluvíte?“ nechápali Izzy se Simonem. „Nechci o tom mluvit,“ utnul to Alec.

„Už jsem vám řekl snad tisíckrát, že moje démony beze mě neovládnete!“ protočil Asmodeus očima. „Řekl bych, že ty démony neovládnou ani s vámi!“ ušklíbl se za Asmodeovými zády Alec. „Kohopak to tady máme. To je milé překvapení!“ usmíval se Valentine. „Oškubaný kuře.“

„Připálenej toust je vtipnej,“ protočil Alec očima. „Myslím, Jonathane, že když je nemůžeme ovládnout, tak je zabijeme. Všechny!“ Alec s Asmodeusem si vyměnili pohled s ostatními. „Meč Duší dlouho zahálel a je připravený na aktivaci. A jak to vypadá Hora přišla k Mohamedovi.“ Alec zvedl oči v sloup. „Tohle asi neprojde, co?“ zeptal se Simon. „To si piš, že ne,“ zavrtěla Izzy hlavou. „Budou volní, když uděláš, co po tobě žádáme,“ řekl Sebastian Alecovi. „Ne!“ prohlásil tvrdohlavě Alec. „Proč z toho musíte vždycky dělat takový drama?“ zeptal se Sebastian. „Drama? Chcete tu s mojí pomocí zabít nevinné Podsvěťany. Opravdu si myslíš, že bych něco takovýho udělal?“ ušklíbl se Alec. „Z nějakýho důvodu jsi povstat musel!“ trhl rameny Valentine. „Jo. Ale určitě ne z důvodu, abych pomáhal dvěma idiotům!“

„To by stačilo! Co kdybys byl hodnej andělíček a sáhl si na Meč?“ Alec zavrtěl hlavou a před sebou držel andělské ostří. „Dvě věci. První: Nejsem hodnej andělíček. A Druhá: Andělský ostří není zbraň, kterou si normálně vybírám.“

„Dělej, ty zmetku rozmazlenej!“ Napřáhl se Valentine a Alec ho vykryl. „Začíná se to vyostřovat,“ ušklíbl se. „Ty mě dlouho pít krev nebudeš.“

„Nejsem upír, tyhle věci nedělám.“ Couval Alec. Jak Alec couval zakopl o vyčnívající kámen a padl na zadek, andělské ostří mu vypadlo z rukou. „To se na to podívejme,“ ušklíbl se Valentine. „Teď nám to půjde líp, ne?“

„Neřekl bych,“ ušklíbl se Alec. Clary se otočila a všimla si, že Valentine v podstatě zahnal Aleca do kouta. „Ale ne,“ proběhlo jí hlavou a rozběhla se na pomoc. „Vzdej to, Lightwoode! Nemáš šanci!“

„Řekla bych, že je na čase se rozloučit!“ Zabodla Clary Valentinovi do zad andělské ostří.

Alec jen slyšel, jak Valentine zalapal po dechu a pak pád těla na zem. „Jsi v pořádku?“ ozvalo se nad ním. Alec zvedl hlavu a podíval se na Clary. „Jo myslím, že jo,“ přikývl. „Děkuju.“

„Nemáš za co,“ usmála se. „Alexandře!“ vyrušil je výkřik.