Anděl zkázy - 7. kapitola

Jace, Clary a Izzy ztuhli uprostřed řídícího centra. „Promiňte, můžete to zopakovat?“ zeptala se Izzy. „V noci se někdo vloupal do kanceláře Inkvizitorky a ukradl Meč Duší a Pohár smrti,“ zopakovala blonďatá Lovkyně Stínů. „O co, že vím, kdo za tím stojí?“ ušklíbl se Jace. „Valentine s Jonathanem,“ povzdechla si Clary. „Jo,“ přikývla Izzy. „Kdo mu to řekne?“

„Vážně mu chceš kazit ráno s Magnusem?“ zeptal se Jace. „A máme na výběr?“ zeptala se Clary. „A co mu to prostě neříct?“ zeptal se Jace. „Jestli mu to neřekneme, tak nás seřve na tři doby. A seřve nás i když mu řekneme. To je výběr!“ povzdechla si Izzy.

„Pojď sem,“ stáhl si Alec Magnuse k sobě do náruče a přitáhl si ho do polibku. „Už je ti líp?“ staral se Magnus. „Mnohem líp. A ještě líp mi bude, když se se mnou budeš mazlit.“

„Cokoliv chceš, Alexandře!“ políbil ho Magnus na špičku nosu. Do hravého dovádění se rozezvonil Alecův telefon. „Kterej kretén?!“ zaúpěl Alec. Na displeji blikalo Jaceovo jméno. „Co je?!“ ohlásil se Alec do telefonu nepříjemným hlasem. Magnus jen mohl vidět, jak Alecovi z obličeje mizí barva. Netušil, co mu Jace říkal. Ale podle Alecovi reakce to nemohlo být nic pěkného. „Jsem tam do pěti minut,“ rozloučil se Alec a zavěsil. „Co se děje, lásko?“ zeptal se Magnus. „Nějakej kretén ukradl Meč Duší a Pohár Smrti, to se stalo!“ vybuchl Alec. „Alexandře!“ položil mu Magnus ruku na rameno. „Omlouvám se, nechtěl jsem na tebe křičet,“ zvedl Alec hlavu a provinile se na Magnuse podíval. „Neomlouvej se, zlato. Nemáš za co.“

Jace vrátil telefon do kapsy kalhot a podíval se po holkách. „Tak co?“ zeptala se Izzy. „No radostí neskákal,“ odpověděl Jace. „Možná jeden blbej dotaz. Jak moc se liší Andělský hněv od Alecova hněvu?“ zeptala se Clary. „Že místo s rozběhem tě nakopne do prdele s rozletem,“ rozesmál se Jace. „Tak hlavně, že to bereme s humorem,“ smála se Izzy. Dveře Institutu se otevřely a dovnitř vešel Alec. „Vám je nějak do smíchu! Máme průser až na střechu a vy se tu tlemíte jak blbý!“

„Tak ono nám ve finále nezbude nic jiného, než se tomu zasmát,“ pokrčila rameny Izzy. „Nevím, co je na tom vtipnýho!“

„Alecu, klid! Dostaneme je zpátky!“

„Fajn! Až se uklidníte, zastavte se v řídící místnosti, kde se budu snažit najít ty dva blbečky. Protože na rozdíl od vás mě tu jde o víc.“ S těmito slovy odešel. „Jo. Definitivně je nasranej!“ povzdechl si Jace. „A cos čekal, že bude skákat radostí do stropu? Ví, že je na ráně,“ trhla rameny Izzy.

Clary, Jace, Alec a Izzy zoufale hleděli na monitory v Institutu. „Mi neříkejte, že se propadli do země,“ rozhodila rukama Clary. „To ne. Spíš jsou někde zalezlý!“ podíval se na ní Jace. „A to se mi nelíbí. Co mají kruci v plánu? Teda kromě toho co mají v plánu?“ zeptal se Alec. Clary se rozezvonil telefon. „Simone, co je?“

„Řekni mu, že jsi v krizi a nevykecávání nemáš čas!“ oznámil jí suše Alec. „Mohl by jsi to zopakovat?“ zeptala se Clary do telefonu. „Jo díky.“ A zavěsila. „V té krizi nám napomohl. Zachytil na ulici někoho, jak se baví o tom, že v Edomu se teď dějou strašný věci. A že se někdo snaží ovládnout místní démony.“

„Ten upír začíná mít něco do sebe,“ procedil Alec skrz zuby. „Jdeme!“

„Jsou v Edomu?“ zeptal se nevěřícně Magnus, když se u něj objevili Alec, Jace, Izzy a Clary se Simonem. „Jo,“ přikývl Simon. „To se mi nelíbí. Vůbec se mi to nelíbí!“ vrtěl Magnus hlavou. „Magnusi, co se děje?“ zeptal se Alec. „Dobře. Jak moc jste obeznámení s vládci Pekla?“

„Něco málo víme,“ trhnul rameny Jace. „Mluv za sebe,“ protočil očima Alec. „Tyhle věci jsi většinou u Hodge prochrápal.“

„Nemůžu za to, že mě to uspávalo!“ bránil se Jace. „No tak toho necháme,“ přerušila je Izzy a otočila se na Magnuse. „Pokračuj!“ vyzvala ho. „Edomu vládnou Asmodeus a Lilith.“

„Je v tom problém? Pokud vím, Lilith je matka čarodějů nebo ne?“ zeptala se Clary. „To ano. Ale s Lilith bych měl nerad něco společnýho. Neskončilo by to dobře,“ odpověděl Magnus. „A Asmodeus?“ zeptal se Simon. „A Asmodeus.“ Udělal Magnus dlouhou pauzu. „Je můj otec.“

„Cože?“ zeptal se Alec. „Chtěl jsem ti to říct. Vážně.“

„Tak jsem to nemyslel. Jen mi chvilku trvalo, než jsem si to srovnal v hlavě,“ odpověděl Alec. „Jestli to máme zastavit dřív než bude pozdě, tak do Edomu musíme ať se nám chce nebo ne,“ pokrčil Jace rameny. „No dobrá,“ povzdechl si Magnus. „Jdeme vyvolat démona!“