Anděl zkázy - 6. kapitola

Magnus otevřel oči, když ho do obličeje začal bičovat chladný noční vzduch. „Máš jediný štěstí, že se nebojím výšek!“ zvedl hlavu k Alecovi. „Jinak by to bylo celkem pěkný. Nádherný večer, nebe plné hvězd. Jsem v náruči anděla. A jsme na útěku!“ ušklíbl se Magnus. „Hotová romantika,“ políbil ho Alec do vlasů.

Poté co prošli Clary s Jacem se portál uzavřel. „Ne! Ne! Ne!“ vyšiloval Jace. „Znova ne. Neříkejte mi, že jsme mu zachránili zadek, abychom mu ho teď museli zachránit znova.“

„Nemuseli,“ přistál Alec kousek od nich a postavil Magnuse na pevnou zem. „Plán trochu nevyšel. Tedy jejich plán,“ ušklíbl se Alec. „No, alespoň máme tohle,“ ukázala Izzy na Nástroje smrti.

Všichni vešli do Institutu. Jakmile vešli, každý se po nich otočil. „Kde najdeme Inkvizitorku?“ zeptal se Jace. „Myslím, že máme něco, co bude Spolek velmi zajímat.“

„Myslíš, ještě něco úžasnějšího než fakt, že tvůj parabatai je anděl,“ zeptal se jeden z Lovců s ironií v hlase. „Tyhle jedovatý poznámky si nech od cesty, jo?“ doporučil mu Alec. „Záviděj,“ ušklíbla se Izzy. Inkvitorku našli v kanceláři Vedoucího Institutu. „Pane Lightwoode, jsem ráda, že jste v pořádku.“

„Jo peříčka mi nikdo nepocuchal,“ usmál se nuceně Alec. „Získali jsme víc, než jen Aleca. Získali jsme zpět i Nástroje smrti.“ Položila Izzy Pohár i Meč před Inkvizitorku. „ Skvělá práce. Můžete jít.“

„Děkuji by jí taky nezabilo,“ zvedl Alec oči v sloup. „V tom s tebou souhlasím,“ přikývla Clary. „Kašli na to, velkej brácho. Jdeme se bavit,“ popadla ho Izzy za ruku. „Nevím, jestli se mi chce,“ zamračil se Alec. „Bude tam Magnus,“ usmála se Izzy. „Jdu!“

„Pomůžu ti najít něco na sebe.“ Táhla Izzy Aleca do jeho pokoje. A za jejich zády se ozýval dvouhlasný smích Clary a Jace.

Celá parta vstoupila do Hunter´s Moon a všichni přítomní se otočili a němě zírali. „Ač nám to Luke s Raphaelem řekli. Vidět to na vlastní oči je něco úžasnýho,“ promluvil po chvíli trapného ticha Bat. „Už jste se dost vynadívali?“ zeptal se Alec. „Já jen, že takhle na někoho zírat, je dost neslušný!“

„Promiň!“ Alec nad tím jen mávl rukou a posadil se za bar. „Tak co to bude?“ zeptala se Maia. „Tak asi pivo.“

„Jak to šlo v Institutu?“ zeptal se Magnus Aleca. „Ale jo, celkem v pohodě. Jako bys neznal Spolek.“

„No právě, že znám,“ pousmál se Magnus. „Takže asi tak,“ pokrčil Alec rameny.

„Copak tady takovej pěknej andělíček dělá sám?“ přimotal se k Alecovi celkem opilej vlkodlak. Aleca překvapovalo, že se ještě vůbec drží na nohou. „Nejsem tu sám,“ odpověděl. „Ale nikoho tu s tebou nevidím.“

„To ale neznamená, že tu jsem sám.“ Maia jen povytáhla obočí a podívala se na Aleca, který jen pokrčil rameny. „A nechceš si zašpásovat.“ Alec, který zrovna pil se málem ve sklenici utopil. „Leo, odpal jo!“ doporučila mu Maia. „S tebou nemluvím, holka. Mě zajímá tenhle nephilim.“ Alec protočil očima. „Tenhle nephilim je zadanej. Takže špásovat s tebou fakt nepůjde,“ ušklíbl se Alec. „To mě nevadí, že je zadanej.“

„No jestli nechceš, aby ti zatopil Nejvyšší čaroděj Brooklynský. Tak bych si na tvým místě dal odchod.“ Ozval se za Leem Jace. „Díky,“ naznačil Alec Jaceovi poděkování. „Co s tím má co společnýho Magnus Bane?“ zeptal se Leo. „Slyšel jsem svoje jméno?!“ ozval se Magnus, který se právě vrátil. „Lásko,“ omotal Alec svoje ruce, kolem Magnusova krku. „On mě tu balí!“

„Opravdu?“ zeptal se Magnus a Alec přikývl. „Říkali jsme mu, že jsem zadaný. Ale on si nedal říct.“ Maia s Jacem na Magnusův pohled s otázkou v očích jen přikývli. „Hele! Sorry, já nevěděl, že tenhle patří k tobě. Nechtěl jsem problémy!“ bránil se Leo. „Ať jde pryč!“ zamumlal Alec do Magnusova krku. „Slyšel jsi!“ zazubil se Magnus. „Jo, jasně. Pardon! Pardon!“ Couval Leo pryč a přitom zakopával o barový židle. Jace a Maia vybuchli smíchy. „Tohle bylo geniální!“ podívala se Maia na Aleca. „Jo,“ přikývl. „Lásko, nepůjdeme už domů?“ podíval se Alec prosebným pohledem na Magnuse. „Samozřejmě, zlatíčko.“

„Jak jsi je mohl jen tak nechat utéct? A dovolit jim si sebou odnést Nástroje smrti!“ zuřil Valentine a vylíval si vztek na Sebastianovi. „Dovol mi otče, abych tě upozornil, že jsi tam stál stejně jako já a sledoval jsi jak jeden po druhém mizí. A byl jsi to ty kdo ho nechal uletět!“ I Sebastian byl v ráži. „Než se hádat, čí je to vina. Měli bychom vymyslet, co teď,“ prohlásil už klidnějším hlasem Sebastian. „Hádám, že Nástroje smrti vrátili Spolku. Ještě pořád mám v Idrisu své stoupence. Takže dostat se k nim nebude takový problém.“

„Měl bych návrh. Až je získáme zpět. Můžeme s pomocí Poháru ovládnout démony v Edomu a pak se sem vrátit a vrátit se k původnímu plánu,“ řekl Sebastian. „To zní jako plán!“ přikývl Valentine.

Magnus se probudil a otočil se. Musel se usmát. Zpoza bělostného křídla se ozývalo tiché chrápání, které Magnus považoval za naprosto rozkošné. „Nekoukej na mě,“ ozvalo se tiché zavrčení. „Tobě také dobré ráno, Alexandře!“ usmál se Magnus. „Umřu.“

„To neříkej,“ zavrtěl Magnus hlavou a opatrně odsunul křídlo z Alecova obličeje. „Jak je ti, zlato?“

„Nemůžeš tu bolest hlavy prostě nechat kouzlem zmizet?“ zeptal se zavrčením Alec. „Mohl bych,“ přikývl Magnus. „Ale mám lepší nápad. Vyléčím si tě cestou civilů. To znamená, že ti přinesu něco na tu bolest hlavu, pak udělám pořádnou snídani a pak bychom se mohli celý den, jen mazlit v posteli, co ty na to?“

„To zní skvěle!“ přikývl Alec.