Anděl zkázy - 5. kapitola

Démoni začali jeden po druhém mizet, jako by utíkali. „Co to je?“ nechápala Clary. „Nevím, najednou z ničeho nic práskli do bot,“ pokrčil Jace rameny. „Tak se asi vrátíme, ne?“ navrhla Izzy. Všichni tři vešli do Institutu. „Tak co?“ zeptala se Maryse. „Zdrhali až se za nimi prášilo,“ ušklíbl se Jace. „A kde je, Alexander?“ zeptal se Magnus. „Ale ne,“ zbledl Jace. „Byla to past. Vlezli jsme do pasti jak naivní pitomci.“

„Chceš říct, že tím útokem démonů chtěli Valentine s Jonathanem odlákat naši pozornost od Aleca?“ zeptala se Izzy. „Přesně. Musíme je najít!“

„Najdeme je!“ přikývl Magnus.

Alec otevřel oči a rozhlédl se, ležel na zemi v nějakém skladu. Byl zamčený v jakési kóji. Snad radši nechtěl vědět kde je. Začal se prohledávat. „To máš marný. Sebrali ti stélu i telefon,“ ozval se ženský hlas kousek od Aleca. „Klasika,“ povzdechl si Alec. „Kdo vlastně jste?“ zeptal se. Žena vyšla na světlo. „Čarodějka?“ usmál se Alec, když uviděl, kočicí ocas, její čarodějné znamení. „Lovec Stínů. Teď tedy Anděl,“ zarazila se. „Neublížím vám.“

„A proč bych ti měla věřit?“ zeptala se. „Dobrej postřeh,“ ušklíbl se Alec. „Ale já nejsem ten špatnej v týhle hře. Špatní jsou ti, co nás tu drží. Což mi připomíná.....Morgensterne, neschovávej se jak zbabělá krysa!“ Dveře se rozletěly a dovnitř vpadl Sebastian. Podle jeho černých očí, mohl Alec soudit, že pěkně zuří. „Ahoj Jonathane,“ usmál se Alec jako neviňátko. „Ty už mě dlouho srát nebudeš, Lightwoode!“ zavrčel Sebastian. „Já?“ vykulil Alec oči. „Takovej hodnej, nevinnej. Hotovej anděl.“ Čarodějka ve vedlejší kóji vyprskla smíchy. „On tě ten smích přejde. Brzy s otcem vyrazíme proti Podsvěťanům. Máme Pohár a Meč. A ty budeš ten, kdo ten Meč aktivuje.“

„A přinutit mě chceš jak?“ ušklíbl se Alec. „To nech na nás.“

„No to víš, že jo,“ protočil Alec očima. Sebastian odešel. „Ten Meč jim aktivuju jedině přes svojí vlastní mrtvolu.“

„Myslela jsem, že Lovcům Stínů na Podsvětu nezáleží,“ ozvala se ta čarodějka. „Proč by mi na něm nemělo záležet? Mám mezi Podsvěťany spoustu přátel a přítele.“

„Přítele? Ještě jsem nezažila, aby Lovec Stínů chodil s Podsvěťanem.“

„A pak, že se drby šíří jako lavina, Simone,“ zamumlal Alec. „Chodím s jedním z tvého druhu,“ odpověděl Alec. „Ty chodíš s čarodějem?“

„Nejvyšším čarodějem.“

„Ty chodíš s Magnusem Banem?“ zeptala se. „Jo.“

„Rozdělíme se a najdeme ho!“ Jace, Clary, Izzy, Simon a Magnus prohledávali budovu, kam Aleca vystopovali. „Po Sebastianovi s Valentinem ani stopa,“ rozhlédl se Jace. „Snad radši nechci vědět, co plánují,“ pokrčila rameny Clary. „Není to snad jasný? Mají Pohár a Meč. Teď jen potřebují někoho, kdo jim Meč aktivuje.“

„Aleca.“ Jace přikývl.

„To jsou...,“ vykulil Simon oči. „Pohár smrti a Meč duší, ano Simone,“ přikývla Izzy. „Navrhoval bych je sbalit, než Valentine s Jonathanem provedou to, k čemu se chystají.“

„Zrovna jsem to chtěla navrhnout,“ usmála se Izzy.

Magnus otevřel jedny dveře a ocitl se v tmavém skladišti. Kouzlem si rozsvítil. Naproti němu byly dvě kóje, v každé z nich se choulila jedna postava. Na stole kousek od něj spatřil ležet stélu a telefon. Alexander! Vzal obojí do ruky a přistoupil ke kójím. „Předpokládám, že tohle patří tobě!“ Alec zvedl hlavu a spatřil Magnuse. „Magnusi?“ zeptal se nevěřícně. „Ano, lásko. Jsme tady.“ Magnus přes díru podal Alecovi jeho stélu. „Magnus Bane?“ ozvalo se nevěřícně. „Maria Ware?“ zeptal se Magnus. „Jo.“

„Bereme jí s sebou, ne?“ postavil se Alec vedle Magnuse. „Jistě, lásko. S těma dvěma psychopatama jí tu fakt nenecháme.“ Do skladu vešli Clary s Jacem a Simon s Izzy. „Takže zase velké setkání?“ Alec se otočil a přikývl. „Jo asi jo.“

„Kromě toho máme Nástroje smrti,“ usmála se Izzy. „No šahat na to radši nebudu,“ zvedl Alec ruce v obranném gestu. „Ani bychom ti to nenutili. Důvod chápeš.“

„Jo,“ ušklíbl se Alec. „Je na čase zmizet!“ prohlásil Magnus. A otevřel portál. „Ne tak rychle!“ Do skladu vešli Valentine s Jonathanem.

„Běžte!“ křikl Alec. „Zmizte odsud!“

„Nenecháme tě tady!“ protestoval Jace. „Znovu už ne!“ Izzy se podívala po Simonovi a ten přikývl. „Vy dva běžte a vezměte Mariu s sebou,“ popohnal je Magnus. Izzy, Simon a Maria proběhli portálem. „Asi vám trošku utekli Nástroje smrti,“ zasmál se Alec. „Pořád bude drzej a pořád bude drzej!“ založil si Valentine ruce na prsou. „Jinej už nebudu. Clary, Jacei, jděte!“ Ti dva přikývli a proběhli portálem. „Máme tu anděla a čaroděje. Pěkný pár,“ usmál se Sebastian. „Můj čaroděj. Najdi si svýho,“ vyplázl Alec jazyk. „Co s nima uděláme, otče?“

„Asi je pěkně pomučíme.“

„Už zas?“ protočil Alec očima. „To už tu jednou bylo, ne?“ zeptal se Magnus. „Mám nápad!“ usmál se Alec. „Ten úsměv se mi nelíbí, Alexandře,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Chyť se mě! Pevně se mě drž.“

„Fakt se mi to nelíbí,“ vrtěl Magnus hlavou. „No na portál je trochu pozdě,“ pokrčil Alec rameny a chytil Magnuse pod koleny. „Kryj si hlavu.“

„Jo! Definitivně ses zbláznil, jestli si myslíš, že s tebou hodlám proskočit tím oknem,“ vrtěl Magnus hlavou. „Máš snad lepší nápad?“ zeptal se Alec. „Nemám, ale to ještě neznamená, že...Aáááá!“ vyjekl Magnus, když Alec prorazil okno a začaly je zasypávat střepy. Valentine s Jonathanem se je snažili zastavit, ale marně. „Já tě dostanu, Lightwoode!“ křičel za nimi Valentine.