Anděl zkázy - 4. kapitola

Raphael s Lukem zalapali po dechu, když spatřili kdo před nimi stojí. „Alec Lightwood,“ vzpamatoval se první Raphael. „Raphaeli, Luku,“ pokusil se Alec o úsměv. „Moment! Moment! Tys to věděl, Magnusi?“ Královna se pobaveně usmála. Tohle bude zábavné! „Věděl,“ přiznal Magnus. „Chtěli jsme to udržet v tajnosti dokud to bude možné.“

„A tos nám nevěřil, že bychom to nikomu neřekli?“ Alec si vložil hlavu do dlaní. „Takže předpokládám, že Isabella, Simon a Clary to ví taky?“ zeptal se Raphael. „Jo ví to,“ odpověděl Alec. „Hele, nevím proč vám to neřekli. Ale nemusíme z toho dělat drama, nebo jo?“

„Celej Podsvět se tě bojí, Alecu!“ vykřikl Luke. „Copak to nechápeš, jsi pro nás hrozba.“

„Nikomu neublížím. To vám můžu slíbit!“

„A co když nebudeš mít jinou možnost, Alecu Lightwoode?“ zeptala se Královna. „Radši bych zemřel sám než aby se někomu z Podsvěta něco stalo.“

„Což mě přivádí k dalšímu bodu. Raději se na to posaďte, pánové,“ pokynula jim Královna. „Ten je jaký, Výsosti?“ zeptal se Magnus. „Tvému příteli nesmrtelnost velmi sluší.“ Teď to byl Alec, kterému poklesla brada. Nesmrtelnost? Já jsem......Páni! „Alecu, jsi v pohodě?“ zeptal se Luke. „Teď se staráš? Před chvíli jsi na mě štěkal.“ Jace vyprskl smíchy. „Ta sedla, Alecu!“

„Seš blbej!“ protočil Alec očima. „Promiň, nemyslel jsem to tak. Jen mě to překvapilo.“

„To nejsi sám. Když jsme to s Cat viděli, taky jsme koukali a nechápali jsme,“pousmál se Magnus. „A abych odpověděl na tvoji otázku. Jsem a nejsem, valí se mi toho přes hlavu moc,“ odpověděl Alec Lukovi.

„Otče, máme návštěvu!“ otočil se Sebastian k Valentinovi. „Vítejte Výsosti,“ uklonil se Valentine před Královnou. „Co nám přivádí tak vzácnou návštěvu?“ zeptal se Valentine. „Věřím, že už jste oba zachytili nejnovější zprávy.“

„Myslíte Anděla v New Yorku?“ zeptal se Sebastian. „Ano.“

„Bylo by fajn ho mít. S ním bychom vyhráli jedna dvě,“ usmál se spokojeně Valentine. „O tom pochybuji,“ zasmála se Královna. „Jak to myslíte, Výsosti?“ zeptal se Sebastian. „Víte, vůbec kdo to je?“ Sebastian s Valentinem zavrtěli hlavou. Královna se usmála. „Alexander Gideon Lightwood.“

„Myslíte, syna Roberta a Maryse Lightwoodových?“ zeptal se Valentine. „Správně.“

„Jak to víte?“ zeptal se Sebastian. „Pořádala jsem shromáždění Podsvěta, Vedoucího Institutu a přizvala jsem i takzvaného Anděla. Samozřejmě jsem věděla, kdo to je. Ale výrazy ostatních za to stály.“

„Jak ho dostaneme?“ otočil se Sebastian na Valentina. „To promyslíme.“

„To už nechám na vás, jen mi dovolte nabídnout útočiště Podsvěťanům, kteří se budou chtít přidat na moji stranu.“

„Máte mít naše svolení, Výsosti,“ přikývl Valentine.

Max vběhl do řídící místnosti. „Ahoj lidi.“ Izzy se otočila a usmála se. „Maxi!“ objala ho. Do řídící místnosti vstoupil Alec v doprovodu Magnuse a něco společně řešili. Max se od Izzy odtáhl. „Maxi, ahoj. Kde jsou naši?“ zeptal se Alec. Max se místo odpovědi zarazil a couvl dozadu. Alec s Izzy si vyměnili zaražený pohled. „Maxi, co je?“

„Ty...Ty..Ty...Jsi ten anděl, kterého se všichni bojí.“ A je to tu zas! Pomyslel si hořce Alec. Klapot podpatků se zarazil stejně, jako další kroky. Alec se otočil a hleděl na své rodiče. „Matko, otče....“ Maryse i Robert jen mlčky zírali. „Tak znovu. Nehodlám nikomu ublížit. Je mi jedno co vykládá nějaká pitomá legenda,“ povzdechl si Alec. „Proto se to tu hemží Posvěťany?“ zeptal se Robert. „Tak nějak. Jak už řekl Simon, drby se šíří jako lavina. Valentine a Jonathan Morgensternovi se nějak dozvěděli andělovu identitu. Tak dělám to co oni, obklopuji se armádou.“

„I v Idrisu se tě bojí, Alecu,“ začala Maryse. „Můžete Spolku vyřídit, že můžou být v klidu.“

„Magnusi,“ ozval se za jejich zády dětský hlásek. Magnus se otočil a usmál se. „Madzie!“ Chytil malou čarodějku do náruče. Madzie se podívala na Aleca, naklonila hlavu a usmála se. „Pěkný křídla!“

„Děkuju!“ usmál se Alec. „Vypadáš báječně, Alecu,“ přikývla Catarina. „Jo. Cítil bych se líp, kdyby tenhle bordel byl už za námi.“

„To my všichni.“ Nad jejich hlavami se rozblikal alarm. „Je to tady!“ vykřikl Jace. „Já s Catarinou tu zůstanu, postaráme se o zraněné.“

„Dobře, Magnusi. Maxi, zůstaneš tady s Madzie, Magnusem a Catarinou. Tohle je moc nebezpečný!“

„Ale...“ Chtěl Max protestovat. „Poslechni, svého bratra!“ zarazila ho Maryse. „Jaci, Izzy, Alecu, Clary, buďte opatrní.“ Všichni čtyři přikývli.

"Jsi připraven?“ zeptal se Magnus Aleca, když společně stáli na střeše Institutu. „Nevím. Tohle bude poprvé co je použiju v boji. Mám z toho strach.“

„To zvládneš, lásko. Brzy bude po všem.“ Alec si přitáhl Magnuse do náruče. „Tak jdeme na to!“ povzdechl si.

„Na zemi ho nenajdete! Zkuste se dívat po obloze!“ křikl Valentine po svých mužích. „A jak ho z tý oblohy asi chcete sundat?“ otočil se jeden muž. „Je tu někdo, kdo skvěle ovládá lukostřelbu?“

„Alec Lightwood,“ odpověděl muž s úšklebkem. „To jméno mi začíná lézt na nervy!“ ušklíbl se Sebastian. „A vůbec, proč se Lightwood schovává jak zbabělá krysa a nechává za sebe bojovat ostatní?!“ Kolem Sebastianova ucha prosvištěl šíp a zabodl se do nejbližšího stromu. „Kdo je u tebe zbabělá krysa, Morgensterne?“ Sebastian zvedl hlavu a ďábelsky se ušklíbl. „Tady máme to oškubaný kuře!“

„Říká připálenej toust,“ ušklíbl se Alec. „Zapomněl ses namazat a takhle tě sluníčko připálilo?!“

„Seš nějakej drzej, nezdá se ti?!“ začínal Sebastian zuřit. „Nezdá,“ odpověděl Alec s úsměvem na tváři. „Tak je to pravda!“ ozval se za Sebastianem Valentine. „Víly nemůžou lhát, otče.“

„Víly?“ ztuhnul Alec. „Já to věděl,“ protočil očima. Jasně, že jim to řekla Vílí královna. Kdo taky jinej?! „Co chcete?!“ zeptal se Alec otráveným hlasem. „Co kdybys přistál? Ať si můžeme promluvit z očí do očí.“ Alec pokrčil rameny a klesl. „Tak povídejte, pánové. Ohromte mě!“

„Máme pro tebe návrh,“ začal Sebastian. Alec si založil ruce za prsou. „Poslouchám.“

„Když se k nám přidáš, nikomu se nic nestane. A všichni budou žít.“ Alec vypadal, že nad tím uvažuje. „Ne, díky. Nemám zájem.“

„Proč ne?“ zajímalo Valentina. „Budeš pracovat pro nás. Podsvěťané budou žít, tvůj čaroděj bude žít, tvoje rodina a přátelé budou žít.“

„Měl jsem pocit, že jsem to na začátku, než tohle všechno začalo, řekl dost jasně. S váma dvěma nikdy spolupracovat nebudu!“

„No zkusili jsme to po dobrém!“ pokrčil Valentine rameny a kývl někam za Aleca. „Po dobrém? Děláte si ze mě srandu?! Masakrujete nevinné lidi!“ Alec na týle ucítil drobné štípnutí a všechno zčernalo.