Anděl zkázy - 3. kapitola

Alec s Magnusem se k sobě tulili na gauči, skryti před zraky ostatních. Z přespávaček se pomalu stávalo pravidlo. Jednou to byl film, pak chlastající akce. „Alec by neměl pít, ještě nám někde vrazí do sloupu.“

„Taky tě miluju, Lewisi!“ vykoukl Alec zpoza křídel. „Nevšímej si ho, drahý. Jenom závídí,“ přitáhl si Magnus Aleca do polibku. „Pojďte něco dělat. Začíná to tu bejt zabitý,“ povzdechl si Simon. „A co chceš dělat?“ zeptala se Izzy. „Zahrajem si flašku!“ Magnus se zasmál. „Nechci ti kazit radost, Simone. Ale tady je většina v příbuzenským vztahu.“

„Incest fakt ne,“ zavrtěl hlavou Alec. „To už tu jednou bylo a nedopadlo to nijak slavně.“

„Moc vtipný,“ ušklíbla se Clary. „A ještě řekni, že to není pravda,“ nadzvedl se Alec na lokti. „Mám lepší nápad!“ ozval se Jace. „Za tyhle kecy pocucháme Alecovi peříčka.“

„Sáhneš na moje nádherná křídla a zpřerážím ti hnáty,“ vyplázl Alec jazyk. „Tak ne no. Ale přistřihnout křidýlka bychom ti mohli, ne?“ zazubil se Jace. „Tě nakopnu dřív než stačíš vytáhnout nůžky.“ Clary, Simon, Izzy a Magnus stříleli pohledem z jednoho na druhýho a brečeli smíchy. „To je ta sourozenecká láska,“ zasmál se Simon.

O několik dní později bylo na Vílí dvůr svoláno setkání Podsvěťanů. „Jenom vy?“ zeptal se Alec. Magnus přikývl. „Což mě vlastně přivádí k otázce, kdo je teď Vedoucí Institutu, když je Aldertree mrtvý a ty jsi jaksi...No víš, co myslím.“

„Dočasně Jace, než se Inkvizitorka rozhodne, koho na to místo dosadí.“ Magnus přikývl. „No tak si to tam užij.“

„No zábavu nečekám, Alexandře.“

„Asi jako vždycky, ne?“ ušklíbl se Alec. „Přesně.“

Magnus, Luke a Raphael stáli před Vílí královnou. „Vítejte, jsem ráda, že jste přišli.“

„Děkujeme za pozvání Výsosti, čemu vděčíme za toto pozvání?“ zeptal se Luke. „Doneslo se nám informací, že někde v New Yorku je anděl.“ Při těchto slovech Magnus ztuhnul. „Podle všeho ten anděl povstal z Lovce Stínů. A pro nás to znamená jediné, pokud nebudeme bojovat, znamená to zkázu Podsvěta.“ Ne! Ne! Ne! Alexander! Můj Alexander ne! To by...To by....To by přece neudělal! „Nebo s ním můžeme vyjednávat. Na další schůzi ho pozveme a můžeme s ním vyjednávat.“

„Výsosti, máte tušení kdo ten anděl je?“ zeptal se Raphael. „Možná mám a možná ne,“ odpověděla vyhýbavě. Jasně! Napadlo Magnuse. Přímo radši neodpoví.

Clary, Simon, Izzy, Jace a Alec seděli u Magnuse na gauči a hádali se o kravinách. Tedy spíš ti čtyři se hádali, Alec je jen s povzdechem pozoroval. „Jsem doma, lásko!“ ozval se ode dveří Magnus. „Konečně! Myslel jsem, že se tu z nich zblázním!“ objal Alec Magnuse a políbil ho. „Děje se něco?“ všiml si Alec, že je Magnus napjatý. Magnus se posadil na gauč vedle Clary a vložil si hlavu do dlaní. „Stalo se něco?“ starala se Clary. „Simon měl pravdu. Informace se šíří jako lavina,“ zvedl Magnus hlavu. „Anděl v New Yorku. To je velkej bum, co?“ zeptal se Simon. „To si piš. A znamená to jediné. Zkázu Podsvěta!“ Alec, Clary, Izzy a Jace ztuhli. „Cože?!“ zeptal se Alec. „Podle královny to znamená jediné, že dny Podsvěta jsou sečteny a je ochotná s andělem vyjednávat.“ Alec si přisedl k Magnusovi. „Magnusi, lásko. Podívej se na mě! Nikdy opakuji nikdy bych nikomu z Podsvěta neublížil.“

„Já vím, já jen prostě...Mimochodem Clary, Simone, vy jste to Lukovi ani Raphaelovi neřekli? Oba vypadali dost zaskočeně,“ zeptal se jich Magnus. „V poslední době jsem s Lukem nemluvila, takže jsem neměla tu příležitost.“

„My spolu moc nemluvíme,“ pokrčil Simon rameny. Alec protočil očima. „No to už je teď jedno. Asi jim seberu vítr z plachet.“

„A nebo oni tobě z křídel,“ zasmál se Jace. „To nebylo vtipný,“ ušklíbl se Alec.

Magnus se nad ránem k Alecovi přitulil a do nosu ho zašimralo peří. Musel se usmát. Jedno z křídel se zvedlo a Magnus se přitiskl k Alecovým zádům. „Ty nespíš, lásko?“

„Nějak nemůžu spát. Honí se mi v hlavě moc věcí,“ ohlédl se Alec přes rameno. „Všechno bude v pořádku, lásko. Uvidíš.“

„To doufám.“

Alec s Magnusem dorazili ke vstupu do Vílí Říše. „Nemůžeme tam přijít všichni tři najednou. To by bylo podezřelý,“ zarazil Jace Aleca. „To je pravda. Mimochodem tys byl taky pozvanej?“

„Jsem Vedoucí Institutu. Jasně, že jsem byl pozvanej,“ rozhodil Jace rukama. „Královna chce asi vědět, jestli se s andělem nemůžeme nějak rozumně dohodnout, aby Podsvět nechal být.“

„Necháme se překvapit. Jděte,“ přikývl Alec.

Alec se prodíral lesem k Vílímu Dvoru a do křídel se mu zaplétaly větvičky. „Kruci!“ zaklel. „Alecu Lightwoode,“ postavil se před něj Meliorn. „Meliorne,“ pousmál se Alec. „Vypadáš jinak, než jak si tě pamatuji. Královna čeká.“

„Děkuji.“

Jace, Luke, Magnus a Raphael společně s královnou čekali na posledního příchozího. „Vida, už ho tady máme,“ usmála se královna. Luke s Raphaelem se otočili a spatřili vysokou postavu mířící k nim. Jeho obličej zakrývala bílá křídla. Magnus si vyměnil pohled s Jacem a oba doufali, že všechno proběhne hladce. „Vítej na mém dvoře. Nyní můžeš odkrýt svou tvář.“ Alec zavřel oči, zhluboka se nadechl a jeho křídla začala klesat.