Anděl zkázy - 2. kapitola

„Musíme za Magnusem!“ rozhodla Izzy. „Musíme zjistit, co přesně se stalo. Já...jen....nemůžu uvěřit, že Alec....že je....mrtvý.“ Jace, Izzy a Clary se vydali k Magnusovi a cestou narazili na Simona. Když se dozvěděl, co se stalo přidal se k nim. Sice nebyli s Alecem kdo ví jací kamarádi, přidal se k nim jako morální podpora.

Zlatá záře zmizela a poskytla tak pohled na postel, na které ležel Alec. Jediný rozdíl byl snad v tom, že mladíkovi ze zad vyrostla obrovská bílá křídla. Catarina s Magnusem si vyměnili pohledy. A byla Catarina, která první přerušila ticho. „Kdybych to neviděla na vlastní oči, tak tomu neuvěřím.“

„Žije?“ zeptal se Magnus třesoucím se hlasem. Catarina přistoupila k posteli a začala mladého muže prohlížet. „Žije, Magnusi. Žije.“ Magnus s úlevou zavřel oči a po tváři mu stekla osamnělá slza. „Pojď si k němu sednout, myslím, že by nebyl rád, kdyby se probudil sám.“ Magnus přikývl a opatrně se posadil na kraj postele a vzal Alecovu ruku na svojí. Druhou rukou ho pohladil po tváři. „Už je to v pořádku, Alexandře! Jsi v bezpečí,“ zašeptal.

Izzy zaklepala na dveře Magnusova bytu a po chvilce jim otevřela Catarina. „Pojďte dál!“ Uvolnila jim cestu. „Kde je?“ zeptala se Izzy. „Musíme ho vidět!“ Catarina zavřela oči. Věděla, že v tuhle chvíli to nebude nejlepší nápad. Ale zároveň věděla, že jim dlouho bránit nebude moct. „Teď ho nemůžete vidět,“ zavrtěla hlavou. „Co je to za blbost?!“ nechápala Izzy. Jace si vyhrnul tričko. „Izzy, Clary....Něco je špatně...“Obě se na něj otočily. „Jo špatně je to...Že Alec je mrtvý.“

„Moje parabatai runa je zpátky. Ale vypadá jinak....Proč je zlatá?“ Izzy, Simon, Clary a Jace se podívali na Catarinu. „Co se tu sakra děje?!“ zeptal se Jace.

Alec se zavrtěl a otevřel oči. Chvilku se nechápavě rozhlížel. Čekal, že bude v té laboratoři a ne u Magnuse v bytě. „Magnusi,“ oslovil čaroděje. „Alexandře!“ usmál se Magnus. „Co se stalo?“ zeptal se Alec. „Doufal jsem, že mi to řekneš ty. Našli jsme tě ve Valentinově laboratoři, byl jsi v bezvědomí.“

„Co ostatní?“

„Je mi to líto. Byli už mrtvý.“

„Poslední co si pamatuju je, že nás Valentine a Sebastian nutili se napít z Poháru smrti. A pak už jenom tma.“

„To je v pořádku. Už je to pryč,“ pohladil Magnus Aleca po vlasech. Alec se chystal se posadit, Magnus ho chtěl zarazit. „Moment!“ zarazil se Alec a natočil hlavu dozadu. „To jsou....“

„Křídla. Ano,“ přikývl Magnus. „Magnusi, co se stalo?“ Magnus se podíval stranou, nevěděl jak začít. Ale nakonec převyprávěl Alecovi celý příběh od začátku do konce. „No teda páni. Takže já jsem...Nevím, co říct.“

„Jo. To byl šok i pro mě s Catarinou.“

„To věřím,“ pousmál se Alec. „Asi bych se měl převléct a pak jít čelit zástupu zírající rodiny a přátel, co?“ zasmál se Alec. „Jdu je na to připravit,“ přikývl Magnus.

Catarina čtveřici převykládala co se stalo od doby co všichni odešli. „Takže on skutečně zemřel a vrátil se jako...Anděl?“ zeptala se Clary. „Vypadá to tak,“ přikývla Catarina. Ve dveřích se objevil Magnus. „Tak co?“ všimla si ho Catarina. „Je sice trošku v šoku, ale bude v pořádku.“

„Kdy ho můžeme vidět?“ zeptala se Izzy. „Za chvíli. Jen se převleče.“ Tady není místo, do prdele! Zaslechli tiché kletby. „Některé věci se nemění,“ zasmál se Jace. „Lásko, tohle bude jen o zvyku.“

„No mohly by bejt skladnější, to je fakt!“ vykoukl Alec zpoza Magnuse. „Tak se ukaž, velkej brácho,“ pobídla ho Izzy. „No když chcete,“ pokrčil Alec rameny a vstoupil do obývajícího pokoje a roztáhl křídla. Všichni na to zůstali němě zírat. „Hustý!“ vykřikl Simon jako první a Alec jen protočil očima. „Nemáš foťák, Magnusi? Jejich výrazy jsou k nezaplacení,“ ušklíbl se Alec. „A cos čekal, velkej brácho?“

„Skoro to vypadá jako by ještě nikdy neviděli anděla, co Magnusi?“ zasmála se Catarina. „Což je u nephilim dost zvláštní,“ přikývl Magnus.

„Co teď budeš dělat?“ zeptal se Jace Aleca. „No v první řadě se budu muset naučit, jak se tohle,“ kývl hlavou ke křídlům. „Používá.“

„Učit se to budeš muset někde potají,“ řekla Clary. „No já si nechci hrát na chytrýho. Ale stejně se to dřív nebo později rozkřikne. Těch pidi křídel na Alecových zádech si stoprocentně někdo všimne. A pak se to povalí jako lavina,“ přidal se Simon. „Nerad to říkám, ale souhlasím se Simonem,“ přikývl Alec.

Celá parta stála u opuštěných garáží. Bylo něco po půlnoci, jediné světlo, které k nim doléhalo bylo z nedalé pouliční lampy a z jejich vlastních čarodějných světel. „Připraven?“ zeptal se Jace Aleca. „Snad jo,“ pokrčil rameny. „Jestli se zabiju, zabiju vás.“

„Budeš mít hladký přistání do trávy,“ trhla rameny Izzy. „To mě moc neuklidnilo.“ Alec vyskočil na střechu garáže s křídly si ještě vůbec nedůvěřoval. „Ehmmm...Lidi, je to dost vysoko.“

„Víš, tím bílým co máš na zádech máš mávat.“

„Sklapni, Frayová!“ První pády na sebe nenechaly dlouho čekat. První pokusy skončily katastrofou. „Se na to můžu, víte co....A z vysoka!“ sykl Alec, když mu Jace nanášel další iratze. „No právě z vysoka,“ uchechtla se Izzy. „To by ses do tý výšky nejdřív musel dostat.“ Po několika dnech trpělivého zkoušení se nakonec zadařilo. „Jste tak malinký,“ křikl Alec, když se nad nimi vznášel. „Úplně pidi.“

„Drž hubu, Alecu!“ zavrčel Jace. „A Frayová je nejmenší.“ Clary si zhluboka povzdechla. Nečekala nic jinýho. „Počkej, až přistaneš. Ti je zlomím a budeš muset začít od začátku.“

„Ho nech!“ zastala se Clary Aleca. „Se na něj podívej. Je jako dítě o Vánocích.“

„S tím musím souhlasit,“ zasmál se Magnus.