Anděl zkázy - 1. kapitola

„ALECU!“ Vykřikl Jace. „Nech ho být!“ přidala se k němu Izzy. Sebastian se jen ušklíbl a přitiskl andělské ostří k Alecově krku. „Být váma nechal bych nás jít nebo mu podříznu krk!“ usmál se ďábelsky Sebastian. „Vezmětě ostatní vězně a jdeme!“ rozkázal Sebastian svým mužům. „Ne! Ne! Prosím!“

„Najdeme ho, Izzy! Najdeme ho a zachráníme! Zachráníme je všechny!“

Magnus se zrovna rozloučil s posledním klientem, když se mu rozezvonil telefon. „Isabello, copak se děje?“ Magnus při odpovědi zbledl jako stěna. „Jsem tam za minutku!“ odpověděl a zavěsil. Alexander! Jeho Alexander! Jonathane Morgensterne, ublížíš mu a bude toto poslední, co v životě uděláš! Slíbil mu v duchu Magnus a s touhle myšlenkou vyrazil do Institutu.

Alec začal pomalu přicházet k sobě. „Lightwoode!“ Skláněl se nad ním Valentine. „Lightwoode!“ Sebastian se opíral o stůl a na tváři mu pohrával úsměv. „Alexandře!“ Alec při zvuku svého celého jména ztuhnul. „Dobré ráno,“ usmíval se Valentine. Alec otevřel oči. „Vítej mezi námi, Alexandře!“ přistoupil k němu Sebastian. Alec po něm vrhl vražedný pohled. „Ale copak se nám nelíbí, Alexandře?“

„Neříkej mi tak!“ zavrčel Alec. „Pročpak ne, Alexandře?“ převaloval Sebastian jméno na jazyku. „Nemáš na to žádné právo!“

„Já ti budu říkat, jak se mi zachce!“

„Polib mi prdel!“ doporučil mu Alec s úšklebkem. „Myslím, že je na čase přinést pohár,“ rozkázal Valentine. „Co?“ ztuhnul za Alecem Victor Aldertree. „Buduju armádu, drahý Victore!“ ušklíbl se Valentine. „Pohár smrti?“

„Přesně tak, Alexandře!“ Alec protočil očima. Právě teď měl největší chuť Sebastiana zaškrtit.

„Máte něco?“ zeptal se Magnus, když dorazil do Institutu. „Ne! Dělám co můžu,“ vrtěl Jace hlavou. „Smím? Čarodějné stopování je přece jen silnější.“

„Do toho Magnusi,“ přikývla Izzy. „Najdi svého muže!“ Jace zalapal po dechu. „Jsi v pořádku?“ strachovala se Clary. „Jo. To Alec. Je vyděšený! A taky je pěkně nasranej!“

„Tak se podíváme, jak to celé snese Vedoucí Institutu ne? Aby šel podřízeným příkladem, co Victore?“ Victor pevně stiskl rty. „To ti nepomůže. Jonathane!“ Sebastian přikývl a násilím otevřel Aldertreemu pusu. Victor se začal třást a pak padl k zemi. Sebastian k němu přistoupil a položil mu prsty na krk a zavrtěl. „Je mrtvý!“

„Tak dalšího! To nejlepší si necháme na konec,“ usmál se Sebastian na Aleca. „Jdi k čertu, Morgensterne! Oba jděte k čertu!“ vyštěkl Alec.

„Magnusi?“ zeptala se ho Izzy. „Mám ho!“ vykřikl Magnus. „Tak jdeme!“ Izzy, Clary, Jace a Magnus opustili Institut a vydali se po Alecově stopě. „Už jsme blízko!“ řekl jim Magnus v opuštěné části města. Jace se opřel o zeď. „Co je? Je raněný?“ strachovala se Izzy. „Ne raněný ne. Ale pouto je slabé. Nevím, co mu udělali.“

„Je řada na tobě, Alexandře. Snad jsi silnější, než tyhle bábovky!“ ušklíbl se Sebastian. „Dělej si co chceš! Nikdy! Opakuji nikdy! Nebudu sloužit tobě a tvému otci!“ zvedl Alec hlavu. „Povíme si jo? A jako první zabiješ svoje sourozence.“

„Nikdy!“

„A pak toho čaroděje!“ Ten čaroděj má jméno, ty připečenej touste!„Jedině přes svojí vlastní mrtvolu!“

„I to se může stát!“ ušklíbl se Valentine. To bylo poslední co Alec slyšel, pak ho obklopila tma.

Jace vykopl dveře od skladu a všichni čtyři vstoupili dovnitř. Procházeli budovou a hledali nějaké známky po Valentinovi, Sebastianovi a unesených Lovcích Stínů. Prohledávali kout po koutu. Nikde nic. Magnus otevřel prosklené dveře a vstoupili do jakési laboraboře. „Nelíbí se mi to!“ zavrtěla Clary hlavou. „To ani mě,“ souhlasil Magnus. Izzy otevřela další dveře a zůstala stát jako opařená. „Izzy?“ přistoupil k ní Jace. „Ne!“ vydechl. V rohu místnosti pak spatřil ležet Aleca. „Alecu!“ vykřikl a rozběhl se k němu. „No tak! No tak!“

„Jaci?“ oslovila ho Clary. „Žije! Ale....Nevím, kolik má času.“

„Všichni jsou mrtvý!“ Vstala Izzy od těl na podlaze. „Co jim to udělali?“

„Jestli to Alec přežije, můžeš se ho zeptat.“

„Mizíme odsud!“ Jace vzal Aleca do náruče a Magnus jim otevřel portál.

„

Na tohle sám nestačím!“ praštil zoufale Magnus pěstí do matrace. „No tak klid!“ položila mu ruku na rameno Izzy. „Dělám co můžu, Isabello! Ať mu udělali cokoliv, moje magie nestačí!“ Po tváři se mu rozběhly slzy. „Dostaň to ze sebe!“ I ona sama bojovala se slzami, když viděla Aleca bezbranně ležet na posteli. „Catarina je na cestě!“ vstoupila Clary do Magnusovy ložnice. „Děkuju!“ zašeptal Magnus. „Alexandře!“ zašeptal Magnus a pohladil ho po vlasech. „Vydrž! Prosím!“

Když Catarina přišla. Clary, Izzy a Jace se zvedli, že půjdou, nechtěli překážet. „Zavolám vám, kdyby se cokoliv změnilo!“ Loučil se s nimi Magnus. Jen se za nimi zavřeli vrátil se do ložnice ke Catarině a Alecovi. „Nevím sice co mu udělali, ale uzdravit ho bude těžší než jsem si myslela.“

„Ostatní byli mrtvý. Cat, já ho nechci ztratit! Nemůžu ho ztratit!“

„Tak v tom případě musíme oba udělat všechno, co je v našich silách!“ Magnus přikývl. Ať zkoušeli cokoliv nic nezabíralo a čas docházel. To mohl Magnus říct i bez Jace. Alec umíral a nebyla žádná šance ho přivézt zpět. „Alexandře, prosím! Prosím! Vrať se mi!“ Bojoval Magnus marně se slzami. Cat po chvíli zvedla hlavu a zavrtěla s ní. „Je mi to líto, Magnusi!“

„ALEXANDŘE!“

Jaceovi se podlomila kolena. Clary s Izzy ho musely zachytit, aby nespadl na zem. „Jaci?“ podívala se na něj Izzy. „Alec!“ polkl Jace. „Je mrtvý!“

„Magnusi! Přestaň! Ubližuješ si!“ vykřikla Catarina. Věděla, jak moc jejímu kamarádovi na mladém Lovci Stínů záleželo. Magnus nad sebou ztratil kontrolu a na Catarinu zíraly dvě zlaté kočící oči. „Nech mě být!“ Snažil se jí Magnus vytrhnout. „Soustřeď se! Soustřeď se na můj hlas!“ snažila se Catarina pomoct. „Já bez něj nemůžu žít! Byl....Byl....“

„Já vím!“ Sevřela Catarina Magnuse v náručí. Seděli společně na koberci a Catarina šeptala Magnusovi do ucha konejšivá slovíčka. V tu chvíli celý pokoj zalila zlatá záře.