Aliance - Epilog

O rok později

Alicante

Luke směřoval chodbou ke kanceláři Inkvizitora a zaklepal. 

„Vstupte!“ Ozvalo se zevnitř. Luke vstoupil dovnitř. Alec sedící na židli se usmál. „Ahoj Luku, tak jak sis užil volno?“

„Bylo to skvělý a měl jsi vidět Maryse. Byla na paddleboardu skvělá.“

„To se divím,“ usmál se Alec. „Moje matka tyhle věci nemusí.“ 

Luke přikývl. „Alecu, já chtěl jsem ti poděkovat, za to co jsi za poslední rok udělat a za všechny ty roky. Nemyslel jsem si, že se dožiju okamžiku, kdy Lovci Stínů a Podsvěťané budou sjednoceni.“

„Měl jsem malou pomoc,“ usmál se Alec. Malou zrzavou pomoc, napadlo ho. Už to bude pomalu rok, co stáli na břehu jezera Lynn a prosili Raziela o druhou šanci pro Clary.

***

Magnus stál na terase s telefonem u ucha. „Jistě, podívám se jestli budu mít volné místo,“ odpověděl do telefonu a listoval diářem. „V úterý ve tři hodiny jsem volný...Skvěle, takže v úterý ve tři píšu si.“ Zavěsil a usmál se na příchozího Aleca.

„Jak se má Nejvyšší čaroděj Alicantský?“ Zeptal se Alec. „Nevím, kde mi hlava stojí. Telefony nepřestávají vyzvánět. Od té doby so se schválilo, že padnou všechny zábrany, bránící Podsvěťanům vstupu.“

„Přestávku na drink?“ Zeptal se Alec a přešel k minibaru. 

„Čteš mi myšlenky,“ odpověděl Magnus. Telefon na stolku se rozvibroval. 

„Stále zaneprázdněný?“ Otočil se Alec se skleničkami.

„Ano. Ale teď mám na práci něco lepšího,“ rozhodil Magnus rukama a vzal si od Aleca sklenku. 

„Na nás!“ Zvedl Alec skleničku a s Magnusem si připil.

New York

Maia přijala Simonovu objednávku a přistrčila mu panáka krve. „Na účet podniku,“ usmála se. 

„Díky. Tohle místo je fakt úžasný,“ rozhlížel se Simon. 

„Chtěla jsem založit místo, kde by se mohl Podsvět v klidu scházet, bez ohledu kdo jsme.“ Odpověděla Maia. 

„Pořád nevím, co znamená to jméno Taki.“

„Měla jsem zlatého retrívra jménem Taki. A ten snědl úplně všechno. A co ta tvoje knížka?“ Vyzvídala Maia. 

„Konečně jsem přišel na název,“ odpověděl Simon. „Unseen world – The Divine Implements od Azekio J. Russo.“

„Hezký pseudonym.“

„Přál bych si použít vlastní jméno, ale nemůžu. Clary by byla nadšená, kdyby věděla, že naše grafická novela se konečně stane skutečností.“ Maia smutně přikývla. Všechno se to stalo tak náhle, nikdo tomu nemohl uvěřit. 

„Vsadím se, že by byla nadšená i z tohohle,“ poklepala na položku v menu. Fairchild buratta salad stálo na lístku. Oba se nad tím pousmáli, vzpomínali si na to trapné dvojité rande. „Přála bych si, aby ho ochutnala a řekla mi, co si o tom myslí.“ 

Bat došel ke stolu a podal Simonovi tašku. „Ahoj Simone, tady je tvoje objednávka.“

„Díky. Což mi připomíná, že musím jít. Už mám zpoždění.“

***

„Underhille, hlášení,“ scházela Izzy s Andrewem ze schodů. 

„Vyčistili jsmě město od Havraních démonů, jinak je všude zatím klid, madam,“ odpověděl Andrew. „Mohl bych odejít, madam? Mám nějaké plány.“

„Jistě, můžeš odejít,“ přikývla Izzy. 

„A tady je oběd pro Vedoucí Institutu. Jdu pozdě,“ políbil Simon Izzy. 

„To jdeš, Jace nerad čeká,“ usmívala se Izzy.

***

„A kdy začneme používat opravdové zbraně?“ Zajímal se Simon. 

„Až mě porazíš s tyčí!“ Odpověděl Jace. 

„To nebude dlouho trvat,“ rozběhl se Simon proti Jaceovi. „Mimochodem, viděl jsem tě,“ otočil se Simon na Jace. „Zase jsi tam byl a sledoval jí!“

„Už to bude rok,“ odpověděl Jace. 

„Jak to myslíš, že už to bude rok?“ Zeptal se Simon. „Teda vím, že je to rok, co přišla o vzpomínky, ale co to má s čímkoliv společného?“

„Všechno,“ odpověděl Jace. 

„Akorát jsem si všiml, že Alec a Magnus nemají Claryinu runu, to jim prostě jen tak zmizela?“ Nechápal Simon. 

„Nezmizela jim jen tak,“ uhnul Jace pohledem. 

„Co jste udělali?“ Zmocňovala se Simona panika. 

„Vyvolali jsme Raziela. Ten přislíbil, že se přesně za rok začnou Clary vracet vzpomínky.“

„Cože jste udělali?!“ Nevěřil Simon vlastím uším. „A co to má společného s Lightwood-Baneovými?“

„Raziel vzal Alecovi s Magnusem, runu spojenectví a místo toho udělal Aleca nesmrtelným, aby dokonal co začal.“

„Hustý. A proč jste mi o tom nic neřekli nebo Lukovi? O nás jde taky!“

„Protože hrozilo, že by nás Raziel mohl zabít.“

***

„Vaše obrazy jsou velice zajímavé,“ přistoupila ke Clary žena středního věku. 

„Děkuji,“ usmála se Clary.

„Ty barvy jsou úžasné. Všimla jsem si, že vždycky kreslíte abstraktní obrazy.“

„Jsou to moje představy. Zdává se mi o tom, ale nevidím u toho, žádné tváře,“ odpověděla Clary.

„Velice zajímavé,“ pokývala žena hlavou. Když odešla, Clary na sobě ucítila něčí pohled. Otočila se a všimla si blonďáka, který jí pozoroval. Ten se rozhlédl ale jeho tvář zůstávala kamenná. Clary k němu došla a Jace couvl dozadu. 

„Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit“

„Ty mě vidíš?“ Zeptal se Jace. Že by to přece jenom už začalo? 

„Samozřejmě, že tě vidím,“ odpověděla Clary. Jace ustoupil dozadu a opustil galerii. Clary se za ním nechápavě vydala.

***

„Hej,“ zavolala na blonďatého muže. „Počkej! Zastav se!“ Jace se otočil a Clary k němu došla. „Neviděli jsme se někde?“ Zeptala se Clary. „Ne. Nemyslím si,“ odpověděl Jace. „Ale ano. Určitě jsme se někde viděli. Jsi Jace, že je to tak?“ Jace se s nadějí ve tváři usmál a pro sebe děkoval Razielovi. „Ano, jsem Jace,“ odpověděl. „Uhm...Jsem Clary.“

***

Trvalo několik týdnů možná i měsíců než se Clary plně navrátila paměť. Ale vše se postupně s pomocí Izzy, Simona a Jace vrátilo. 

„Ale asi jsem zapomněla, jak se bojuje,“ ušklíbla se pobaveně Clary. 

„To není problém,“ pokrčil Jace rameny. „Zapsali jsme tě na Akademii pro Lovce Stínů. Alec s Magnusem ti uvolnili pokoj pro hosty, zatím co budeš v Idrisu studovat, budeš bydlet u nich.“

„Podsvěťané můžou do Idrisu?“ Podivila se Clary. 

„V uplynulém roce jsme měli trochu napilno,“ přikývla Izzy. „Spolku bylo jasný, že Alec bez Magnuse do Idrisu nepůjde. Takže Magnus je první Nejvyšší čaroděj Alicantský a Alec je Inkvizitor.“

„Tak bylo mi to jasný, když je tady nevidím. Ale překvapili mě ti Podsvěťané.“

„Spolek ušel dlouhou cestu,“ pokrčil Jace rameny.

***

V Idrisu se za Clary, někteří otáčeli a něco si nechápavě šeptali. Nejspíš nevěřili, že Clary Fray je zpátky. Klepla na Alecovou kancelář a vešla dovnitř. 

„Frayová, ubytovaná?“ Usmál se Alec za stolem. 

„Jo s tvým manželem jsme všechno sbalili a zase vybalili.“

„To je hned, když máš magii, co?“

„Jo. To by jeden neřekl.“

„Myslel jsem, že se ti vrátilo všechno,“ rozhodil Alec rukama. 

„Jo to jo. Ale stejně to je, jako bych to prožívala poprvé.“ 

Alec přikývl. „Kdybys cokoliv potřebovala. Neváhej se zeptat.“

***

Clary se vracela z akademie, když málem zakopla o uzlíček přede dveřmi akademie. Shýbla se k němu a vzala ho do náruče. Odkryla deku a k jejímu překvapení to bylo dítě. Když se na ní podívalo, začalo plakat. 

„No tak neplakej, ššš. To bude dobrý.“ Vzala to nejkratší cestou k Alecovi, dítě v jejím náručí nepřestávalo plakat.

***

„Frayová!“ Zahřměl Alec, když mu vpadla do kanceláře. „Tebe ani za ten rok nenaučili klepat?! Zaúpěl a otočil se na svého manžela sedícího na stole a spěšně si zapínajícího knoflíčky. 

„Nevěděla jsem, kam jinam jít,“ pokrčila omluvně rameny. 

„To je...Dítě?!“ Zeptal se Magnus. 

„Našla jsem ho na schodech Akademie,“ odpověděla Clary a položila miminko na stůl. 

Magnus rozložil deku. „Je to dítě čaroděje.“

„Hele, je u něj vzkaz,“ všiml si Alec a otevřel ho. „Kdo by ho mohl milovat?“ Přečetl Alec nahlas. „No my jsme krásnej chlapeček, no kdo je krásnej chlapeček?“ Naklonil se Alec nad peřinku. Chlapeček na něj upřel hluboké modré oči a usmíval. „No ano.“

„Lightwoode, ty mě překvapuješ,“ ušklíbla se Clary. 

„Lightwood-Bane, Frayová,“ oplatil jí to Alec.

Alec s Magnusem pojali chlapečka za svého. Pojmenovali ho Max. Všichni z něj byli naprosto nadšení a každej si ho chtěl pomazlit a pochovat.

***

Nastal Den D. Clary ukončila Akademii a byla připravena se stát Izzyiným parabatai. Všichni s nadšením očekávali až rituál začne. Přece jen se konal s víc jak ročním zpožděním.

Clary a Izzy stály jedna druhé po boku a šťastně se usmívaly. Udělaly to. Staly se parabatai. 

„Blahopřeji,“ připojil se k nim Alec. 

„Děkujem,“ přikývla Izzy. „Možná bychom mohli všichni k Takimu,“ narhla Izzy. „Neříkej mi, že budeš makat,“ podívala se káravě na Aleca. 

„Fajn, zavolám Magnusovi a Lukovi.“

***

„Clary, vítej opět mezi námi,“ pozvedla Maia skleničku. 

„Na Clary!“ Zaznělo sborově. 

„Lidi, to jste nemuseli,“ vrtěla Clary hlavou. 

„Nekaž nám radost, Frayová!“ Ušklíbl se Alec. Jace objal Clary kolem ramen a přitáhl si jí k sobě. Neměl jí u sebe dlouho. Každej se chtěl se znovunalezenou obejmout. Zdálo se, že je všechno v naprostém pořádku.