Aliance - 8. kapitola

„Kam si myslíš, že jdeš?!“ Chytil Alec Jace za paži, když všichni vyšli z Pandemonia. 

„Musím jí vidět!“ Odpověděl Jace. 

„Nedělej to Jacei, vím, že ti chybí. Ale je na čase se pohnout dál.“

„Nemůžu.“

„Ona už se nevrátí!“

„Řekl bys to, kdyby šlo o Magnuse?“ Vrátil mu to Jace. „Ne. Tak mě nech na pokoji.“ Otočil se Jace k odchodu. 

„Jen se snažím pomoct!“ Rozhodil Alec rukama. 

„Nepomáháš! Víš co, vlastně bude jenom dobře, že odcházíš!“ Izzy, Simon, Magnus a Alec se zarazili. 

„Jacei!“ Chtěla ho zastavit Izzy. 

„Alec to tak nemyslel. Všem nám chybí a tohle je naposled co jsme takhle pohromadě. Nebo si snad myslíš, že jako Inkvizitor bude mít čas tahat tě z bryndy?“ Jace neodpověděl a odešel. 

„Jacei! Volala za ním Izzy. 

„Dej mu čas,“ zarazil jí Alec.

***

Aleca při přípravě snídani vyrušilo zaklepání (ano překvapivě, někdo se naučil klepat). Alec došel otevřít. Za dveřmi přešlapoval Jace. 

„Ahoj.“

„Ahoj,“ odpověděl Alec. „Co tu děláš a ke všemu takhle brzo?“ Bylo něco po půl deváté. 

„Chtěl jsem s tebou mluvit, než odejdete do Alicante.“ Alec uvolnil Jaceovi dveře, aby mohl vstoupit. „Omlouvám, se za to jak jsem na tebe vyjel.“ Neopovažoval se Jace podívat Alecovi do očí. 

„V pohodě. Měl jsi pravdu, kdyby šlo o Magnuse, taky bych se snažil všemožně ho přivést zpět.“ Objal Alec Jace. „Vzpomínáš, co říkala matka o tom, že andělé pracují zvláštními cestami?“ Zeptal se Alec Jace. 

„Vzpomínám,“ přikývl Jace. 

„Třeba je naděje, když tomu dáš čas.“

***

Clary vstoupila do svého bytu. Nerozuměla tomu, celý byt shořel. Kde byla její matka, když k tomu došlo? A kde je teď? Nebo Dot. Ani po jedné nenašla žádnou stopu. Třeba Luke, bude vědět víc, napadlo jí a vydala se cestou na policejní stanici. 

Vstoupila dovnitř a rozhlížela se po známých tvářích ale nikoho neviděla. 

„Hledáte někoho, slečno?“ Oslovila jí mladá policistka. 

„Hledám Luka. Nevíte, kde je?“ Zeptala se Clary. 

„Myslíte detektiva Garrowaye?“ Zeptala se policistka. Clary přikývla. 

„Je mi líto. Ale ten tu už několik týdnů nebyl. Nemáme o něm žádné zprávy, jako by se vypařil.“

„Tak vám děkuji,“ vycouvala Clary ze stanice. Ani Luke nebyl k nalezení. Clary tomu nerozuměla. Její mamka a Luke byli pryč. Clary zbýval jediný člověk, za kterým mohla jít. Její nejlepší kamarád Simon. Došla před dům Lewisových a stiskla zvonek. Po několika minutách se dveře otevřely a v nich stála Elaine Lewis. 

„Clary?“ Zeptala se překvapeně. „Co tady děláš?!“

„Přišla jsem za Simonem, je doma?“ Zeptala se Clary. Elaine zůstala na Clary koukat jako opařená. Myslela si, že Clary to ví. Do očí se jí nahrnuly slzy, když si na milovaného syna vzpomněla. 

„Clary, Simon už je tři měsíce mrtvý.“ Clary zalapala po dechu. Měla pocit, že se ocitla v nějaké noční můře, ze které se musí brzy probudit. Luke a její matka byli pryč a její nejlepší kamarád byl...byl...byl...mrtvý. Nemohla tomu uvěřit. 

„Jsi v pořádku?“ Vytrhla jí Elaine z jejích myšlenek. 

„Jo, jo...Děkuju, nebudu obtěžovat.“ Došla do parku, kde se posadila na lavičku a vložila i hlavu do dlaní. Proč si na nic z uplynulých měsíců nepamatovala? A kam zmizela její matka s Lukem? Co Clary nemohla vidět, byl blonďák stojící kousek od brány parku a pozorující jí se smutným výrazem ve tváři.

„Neměl bys tu být!“ Ozvalo se za Jacem. Jace se otočil, po jeho boku stál Simon. 

„Nemůžu si pomoct. A neříkej mi, že ty se za ní taky neplížíš.“

„Nepopírám, že jí čas od času nezkontroluji. Ale kdyby se Andělé dozvěděli, že za ní chodíme...Nevíš, co by udělali.“

„Andělé!“ Zašeptal Jace nepřítomně. „Mám nápad!“ Vyskočil Jace na nohy. 

„To se mi nelíbí!“ Coural se za Jacem Simon. 

„Jacei, tuším co tě napadlo. Ale říkám, ti že je to pitomej nápad.“

„Máš snad lepší?“ Otočil se Jace na Simona.

***

„To je zatracenej blbej nápad, Jacei!“ Vrtěla Izzy hlavou. 

„Proč? Jen ho poposím o laskavost.“

„Může tě zabít. To není jako vyvolat démona. Raziela může naštvat, že jsi ho vyrušil a může tě zabít. Navíc, je to jeho trest, který na Clary uvalil. Nemyslím, že bude ochotný ti vyhovět.“

„Nemůžu tady jenom tak nečinně sedět!“ Protestoval Jace.

***

„Jakpak se má Nejvyšší čaroděj Alicantský,“ přišel Alec domů a manžela políbil. 

„Mnohem líp, když jsi teď tady,“ oplatil mu políbení Magnus. Na stole se rozvibroval mobil. 

„Moc práce?“ Ušklíbl se Alec. 

„Teď mám mnohem důležitější věci na práci,“ vypnul Magnus zvonění a začal Alecovi rozepínat knoflíčky na košili. 

„Zdáte se mi napjatý, pane Inkvizitore.“

„Byl to unavující den,“ objal Alec Magnuse kolem krku. 

„Udělám nám drink a pak vás namasíruju, pane Lightwood-Bane.“

„To zní jako plán, pane Lightwood-Bane.“

***

Ve chvíli, kdy si Alec užíval masáž od manžela se rozrazily dveře. „Máme nápad!“ Oznamoval Jace, velkou novinku. Alec věnoval svému manželovi otrávený pohled a svému parabatai věnoval jeden ze svých největších vražedných pohledů. 

„Bude lepší, když to bude něco skvělýho. Jinak tě nakopu!“

„Vyvoláme Anděla!“ Oznamoval hrdě Jace. „Ty ses zbláznil, Herondale! Dočista ses zbláznil.“

„To jsme mu se Simonem říkali taky,“ podpořila bratra Izzy. 

„Řekl jsem ti, abys tomu dal čas. Ne, abys o dva týdny později přišel se sebevražednou misí!!!“

„Nemůžu dál čekat a doufat, že tentokrát možná,“ rozhodil Jace rukama. „Nechcete pomoct, fajn. Pomůžu si sám.“

„Samotnýho tě nepustím!“ Zaúpěl Alec. „A nevíš, jak mám asi tak čistě náhodou sehnat Pohár a Meč? Jia se bude ptát!!!“

„Můžeš jí nějak rozptýlit?“

„Děláš si srandu?!“ Zhrozil se Alec. „Nesnáším být rozptýlení.“

„Mohl bych jí požádat, jestli by nešlo urychlit to zrušení zákazu Podvěťanům,“ vložil se do toho Magnus. 

„Tak super. Magnus jí rozptýlí. Izzy vezme z její kanceláře pohár a meč a máme to,“ usmál se Jace. 

„A můžu se s kariérou rozloučit,“ zamumlal polohlasně Alec.

***

Alec při zaklepání zvedl hlavu od složek před sebou, do kanceláře vstoupii Jace, Izzy a Magnus. 

„Máte to?“ Zeptal se s obavami Alec. 

„Máme,“ ukázala Izzy na tašku na rameni. 

„Šlo to ku podivu dobře,“ pokrčil Jace rameny. „Jdeme?“ Podíval se Jace na svého parabatai. 

„Co mám s váma dělat?“ Povzdechl si Alec. „Jdeme.“

***

Všichni čtyři stáli na břehu jezera Lyn a pozorovali hladinu jezera. 

„Tak jo,“ prolomil Jace ticho a vstoupil do jezera. 

„Magnusi, nemusíš tu být,“ otočil se Alec na Magnuse. „Nevíme, jak zareaguje na nás. Natož když budeme mít po boku čaroděje.“

„Nikam nejdu,“ zavrtěl Magnus hlavou. „Moje místo je po tvém boku. Navždy.“

„Teď by se spíš hodilo, dokud nás smrt nerozdělí, protože to nebude dlouho trvat,“ ušklíbl se Alec a otočil se k jezeru, kde právě Jace nořil do vody Meč. 

„Můj pane Razieli, volám tě na zem. Mám k tobě prosbu.“

„Proč myslíš, že tě vyslyší? Přání už jste vyplýtvali,“ připomněl Alec. Když vtom jezero ozářila zlatá barva. „Pozor!“ Stoupnul si Alec ochranářsky před Magnuse. 

Co si žádáš Nephilim? Promluvil Raziel. Jak už poukázal tvůj přítel, mé přání bylo použito.

„Jsem tu ohledně Clary Fray,“ odpověděl Jace. „Chci, abyste jí vrátili co jste jí vzali!!“

„Opatrně Jacei,“ couvla Izzy k Alecovi s Magnusem a vyděšeně se na ně podívala. 

„Clarissa Fairchild znala riziko, které podstupuje.“

„Udělala to z důvodu, aby nás všechny zachránila.“

„Jsem seznámený s její obětí. Ale to nic nemění na věci, že porušila zákaz,“ odpověděl Raziel. „Byla několikrát varována a přesto pokračovala ve vytváření nových run.“

„Kdyby nebylo Clary, svět jaký známe by neexistoval. Byli bychom všichni mrtvý,“ protestoval Jace. 

„Když vytvořila runu, která oživila Valentina. Dostala varování. Cítila odpor a přesto pokračovala. A totéž, když vytvořila runu, která spojila Nephilim a lidi s démonickou krví.“

„Moment, moment!“ Vložil se do toho Alec. „Pokud vám tak moc vadilo, že Clary vytvořila runu, která dočasně spojila Lovce a Podsvěťany. Proč mě a Magnusovi zůstala?“

„Alexandře!“ Chytil ho Magnus za ruku. 

„Magnusi, ne. Mě to zajímá, proč ostatním zmizela a nám zůstala?“

„Protože ty Alexandře Gideone Lightwoode, se zasluhuješ o změnu rovnováhy. Vytváříš mír mezi Nephilim a vlkodlaky, vílami, čaroději a upíry.“

„Když tedy jsi toho tak dobře vědom, pak jistě víš. Že kdyby nebylo Clary nic z toho by nebylo. Nežádáme tedy o nic víc, než o druhou šanci. Vždyť jí nemusíte vracet schopnost tvořit nové runy, pokud vám to tolik vadí.“

„Jsem ochotný udělat cokoliv, jen abych jí dostal zpátky,“ předstoupil před Aleca Jace. 

„Jacei, pozor na to co říkáš!“ Varovala ho syknutím Izzy. 

„Isabelle má pravdu,“ souhlasil Magnus. 

„Dobrá teda,“ promluvil Raziel. „Je snad někdo z vás čtyř ochotný si to s Clarissou Fairchild vyměnit?“

„Ano jsem!“ Přikývl Jace. 

„Jacei, ne!“ Ozvalo se trojhlasně. 

„Udělám to!“ Rozhodl se Magnus. 

„Magnusi ne, znovu už ne,“ zarazil ho Alec. „Už ses pro nás obětoval dost!“

„Já půjdu,“ podívala se Izzy na Raziela. 

„Izzy, opovaž se! Jestli to někdo udělá, tak to budu já!“

„Nemám na vás celý den, Nephilim.“

„Já půjdu!“ Rozhodl se pevně Alec. Raziel přikývl.

***

Aleca obklopilo bílé světlo. Magnus s Izzy se s obavami dívali střídavě na Raziela, Aleca a Jace. Světlo zmizelo. 

„Alexandře?!“ Oslovil ho Magnus s obavami. 

„Magnusi?“ Podíval se na něj Alec. „Co to znamená?“ Otočil se Alec k Razielovi. 

„Všichni čtyři jste projevili nevýslovnou ochotu obětovat se na druhého. Máte to mít ode dneška, přesně za rok, se Clarisse Fairchildové začnou vracet vzpomínky.“

„Já tomu nero....,“ Alec se zarazil při pohledu na svou ruku. „Runa je pryč, to znamená, že jsem zase smrtelný?“

„Ne nejsi,“ odpověděl Raziel. „Za tvou ochotu a tvou snahu vás sjednotit, jsme tě udělali nesmrtelným. Chceme, abys ve své cestě pokračoval i dál.“ Alec se podíval na Magnuse a ten se mu vrhnul kolem krku. „Zacházej s naším darem opatrně. Myslím, že už víš co se jinak může stát, nephilim.“

„Jistě budu, můj pane,“ přikývl Alec.