Aliance - 5. kapitola

Magnus s úsměvem sledoval svého spícího přítele. Usmál se a začal si hrát s Alecovými vlasy, když si něčeho všiml. Podíval se na svou a pak na Alecovu ruku. Runa, kterou na ně Clary nakreslila, tam pořád byla. A to jim Clary říkala, že by měla zmizet.

„Dobré ráno,“ zamumlal rozespalý Alec.

„Dobré ráno, drahý,“ naklonil se k němu Magnus a lehce ho políbil.

„Co je?“ Našpulil Alec pusu, chtěl víc. „Asi máme problém.“

„To mi ani neříkej,“ zaúpěl Alec. „Myslel jsem. Že už bude klid, teda ještě musíme vyřídit Jonathana. Ale doufal jsem, že už budeme mít konečně klid.“

„Tak se podívej,“ ukázal Magnus na jejich ruce. „Claryina runa a co....Neměla náhodou zmizet?“ Podíval se na Magnuse Alec.

***

„Myslel jsem, že budeme mít velkou zásnubní oslavu,“ přivítal je Jace.

„K tomu jsme se nějak nedostali,“ pokrčil Alec rameny. „Zatím,“ dodal. A přitom zkoumal Jaceovi ruku.

„Co je? Na co koukáš?“

Alec zvedl ruku. „Fray, ta tvoje runa nějak nezmizela!“ Otočil se Alec na příchozí Clary.

„Ale nám všem zmizela.“

„Tak nám ne,“ trhl Alec rameny.

„A je to tak špatný?“ Usmíval se Jace. „Co se usmíváš?“ Nechápal Alec. „Teď se s Magnusem dělíte o všechno. Schopnosti, dovednosti....“

Alec vykulil oči. „To jako, že jsem...?“

„Nejspíš jo,“ pokrčil Jace rameny.

„Páni!“ Vydechl Alec.

„Alexandře, jestli je ti to nějak nepříjemné. Clary určitě najde způsob jak se jí zbavit,“ navrhl Magnus.

„Děláš si srandu? Jsem nejšťastnější muž pod sluncem. Strávím s tebou věčnost.“ Pak se otočil na Jace. „Já...um...Ale jestli je to pro tebe problém.“

„O mě nejde Alecu, hlavní je abys ty byl šťastný,“ zavrtěl Jace hlavou.

„Jsem,“ přikývl Alec. „Magnusi, já..um....“

„Myslím, že jsi na něco zapomněl,“ vyčaroval Magnus dva prstýnky. „Alexandře Gideone Lightwoode, vezmeš si mě?“

„Jen když si vezmeš i ty mě,“ vzal Alec jeden prstýnek do ruky.

„A kdy se vezmete?“ Zajímalo Izzy.

„Co třeba ještě dneska večer?“

„Dneska večer?“ Vykulil Alec oči. „Nechceš to třeba ještě naplánovat?“

„Když máš za svatebního návrháře čaroděje, tak nač čekat?“ Pokrčil rameny. „Kde to uděláme? Tádž Mahal? Machu Picchu?“

Alec zavrtěl hlavou. „Co třeba Institut?“ Všichni se po něm nechápavě otočil.

„Jistě, protože když se řekne romantika vybavím si Institut,“ protočil Magnus očima.

„Jen si to představ,“ pokračoval Alec. „Byla by to zpráva pro Spolek. Lovec a čaroděj spolu uzavírají sňatek. Značilo by to první kroky ke změně a dalo by to signál ostatním jako jsme my.“

„Dobře, tak tedy Institut,“ souhlasil Magnus.

***

Když všichni odešli Clary se otočila k Izzy. „Já chtěla jsem se na něco zeptat. A naprosto pochopím, když řekneš ne.“

„Clary, o co jde?“ Zeptala se Izzy.

„Byl to jen takový nápad...Já ani nevím....“

„Clary, no tak. Ať jde o cokoliv, bude to v pohodě.“

„Dobře,“ usmála se Clary. „Chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys nechtěla být mým parabatai?“

Izzy jí úsměv oplatila. „Víš, myslela jsem si, že parabatai nepotřebuju. A pak ses objevila ty a mě došlo, že nemusím být pořád jenom sama. Bude mi ctí stát se tvou parabatai.“

***

Clary byla na cestě do svého pokoje, když jí cestu zkřížilo bílé světlo. Co to?! Ptala se sama sebe a rozhlédla se. Zdálo se, že nikdo jiný si podivného světla nevšiml. Následovala ho a světlo vletělo do jejího pokoje. Clary otevřela dveře a světlo jí oslepilo. Po chvíli světlo zhaslo a místo světla v Claryině pokoji stála Jocelyn.

„Mami?“ Zalapala Clary po dechu a oči se jí zalily slzami.

„Holčičko moje,“ objala Jocelyn Clary. „Jsem na tebe moc pyšná.“

„Chybíš mi,“ popotáhla Clary.

„Ty mě taky,“ pohladila Jocelyn Clary po vlasech. „Ale proto tu nejsem,“ couvla Jocelyn.

„Tak proč teda?“

„Poslal mě Raziel, abych ti předala zprávu. Myslel si, že mě bys mohla poslechnout.“

„Zprávu, jakou zprávu?“ Nechápala Clary.

„Když Andělé dali runy prvnímu Lovci Jonathanovi, řekli mu, že smí používat pouze jejich dary. Ty, když jsi začala vytvářet svoje vlastní runy, rozzlobila jsi Raziela.“

„Ty runy jsem, používala, abych zachránila přátele.“

„Já vím. Ale Raziel to nevidí stejně. Když jsi vytvořila runu, která oživila Valentina rozhněvalo je to. Cítila jsi odpor a přesto jsi pokračovala. Poslední kapkou Razielovi trpělivosti byla runa, která spojila Lovce a Podsvět..“

„Ale..Proč teda na Magnusovi s Alecem zůstala. Proč jim nezmizela, jako všem ostatním?“ Nechápala Clary.

„To nemůžu vědět,“ zavrtěla Jocelyn hlavou. „Podstatné je, že už je nesmíš používat. Pokud použiješ ještě jednu vlastní runu, tak rychle jako ti Andělé dali svoje dary, ti je zase vezmou.“

„Ale mami....Mami!“ Místo Jocelyn tam opět bylo světlo a pak nic. Clary zůstala sama se slzami v očích.