Aliance -3. kapitola

Maryse Lightwoodová směřovala domem k Lorenzovu bytu a zaklepala na dveře. Doufala, že jí Lorenzo pomůže najít Magnuse, potřebovala odpovědi. Zaklepala na dveře a k jejímu překvapení jí otevřel Magnus.

„Magnusi, co tady děláš? Hledala jsem Lorenza doufala jsem, že by mi tě pomohl najít. Potřebuju pochopit, proč Alec udělal, to co udělal.“ Magnus vyšel z bytu a magií zavřel dveře. „Být opět celý,“ zamumlala.

„To jako, že jsem znamenal něco míň, když jsem byl bez magie?“ Zeptal se Magnus.

„Ne. Přestaň, vždyť víš, že tě mám ráda.“ Magnus protočil očima, zatímco Maryse něco lovila po kapsách. „A Alec tě má taky rád. Před pár dny byl u mě v obchodě a prosil mě o tohle,“ otevřela dlaň, na ní ležel prsten.

„Má to pro mě něco znamenat?“ Zeptal se Magnus.

„Mělo, kdyby ti ho Alec dal ten večer.“ Magnus se na ní nevěřícně podíval.

„Proč by mi pak ale zlomil srdce?“ Sklonil Magnus hlavu.

„Magnusi, kdy přesně se tvoje moc vrátila?“ Chvíli bylo ticho.

„Můj Bože.“

***

„Tohle zvládneme!“ Postavil se Alec vedle Izzy.

„Tím si nejsem jistá,“ podívala se na něj nevěřícně Izzy.

„Jsme Lightwoodovi.“ Namířil luk s pěti šípy na démony. Když nad jejich hlavami proletěla ohnivá koule a démony zneškodnila. Alec a Izzy se otočili.

„Promiňte, přišel bych dřív. Ale byla zácpa,“ odpověděl jim Magnus.

***

„Alexandře,“ snažil se Magnus zastavit Aleca, ale ten si od něj držel odstup.

„Magnusi, tady nemůžeš být,“ zavrtěl Alec hlavou.

„Není jiné místo, kde bych byl radši,“ namítal Magnus.

„Ty mi nerozumíš, já...my....“

„Vím o tvé dohodě,“ zarazil Aleca Magnus. „Asmodeus už mezi nás nevkročí.“ Alec se podíval na Magnuse s nadějí v očích. Ta vzápětí zhasla. I kdyby nakrásně chtěl, nemohl s ním být. Nemohl by mu znovu ublížit. Protože tentokrát by to bylo trvalé. „Poslal jsem Asmodea do Zapomnění.“

„Byl to tvůj otec,“ namítla Izzy.

„Já vím, ale nemohl jsem snést pomyšlení, jakým způsobem se ke mně chtěl dostat.“ Izzy přikývla. „Alexandře,“ otočil se Magnus zpátky na Aleca a natáhl k němu ruku.

„Ne!“ Vykřikli čtyři hlasy naráz. K Alecovi a Izzy se přidali Clary s Jacem.

„Co se děje?“ Nechápal Magnus.

„Když jsme oddělili Clary od Jonathana, tak meč vybouchl a několik úlomků Aleca zasáhlo,“ odpověděl Jace.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se s obavami v hlase Magnus.

„Jsem v pořádku,“ odpověděl Alec. „Jen...Mám v sobě nebeský oheň,“ vysvětlil Alec.

„Začal by hořet, pokud by jeho tělo detekovalo někoho s krví démonů,“ dořekla za Aleca Izzy.

„Ou,“ kousl se Magnus do rtu. „Takže hádám, že tohle,“ rozevřel Magnus dlaň, v ní byly dva stříbrné kroužky. „Bude muset počkat.“ Alec zalapal po dechu.

„Kdo...“

„Tvoje matka. Od ní jsem se i dozvěděl, co jsi udělal. Neodsuzuji tě, miluji tě. A chápu, proč jsi to udělal.“

„Taky tě miluji,“ usmál se Alec.

„Chtěl bych tě políbit, Alexandře. Ale vím, že nemůžu.“ Kousek od nich se rozhořela další budova. Magnus popošel od skupinky dál. „Můj otec mi řekl, jak znásobit svou moc,“ promluvil Magnus po chvíli ticha.

„Dost na to, aby to uzavřelo trhlinu a zničilo démony?“ Zeptala se Izzy.

„To doufám,“ přikývl Magnus.

„Ne, to nemůžeš!“ Alec několikrát zamrkal, aby zahnal slzy, věděl co to znamená.

„Kdyby byla jiná možnost, udělal bych to,“ podíval se Magnus na Aleca.

„Je to jenom Edom. Vrátíš se.“ Magnus zavtěl hlavou, stejně jako Alec dobře věděl, že tentokrát ne. Magnus zmizel v portálu a Alec se slzami v očích sledoval místo, kde ještě před pár okamžiky, stál jeho přítel. Zoufalstvím se mu podlomila kolena. Jace, Izzy a Clary k němu došli a všichni čtyři se slzami v očích sledovali, jak se trhlina zavírá a démoni mizí.