Aliance -2. kapitola

Clary poslala Simona portálem zpět domů. Zatímco zbytek s Lilithiným bytem přistál v Alicante.

„Já a Jace zkusíme zastavit Jonathana,“ řekla Clary.

„Já s Izzy jdeme najít Jiu a Helen.“ Alec zaklepal na Jiinu kancelář.

„Pane Lightwoode, slečno Lightwoodová, co vás přivádí?“ Zeptala se Jia. „Máme problém,“ odpovědla Izzy. „Jonathan Morgenstern má v plánu zaútočit na Alicante.“

„Svolám všechny lidi. Ještě něco?“ Alec s Izzy se po sobě podívali.

„Ne asi ne,“ zavrtěli hlavou.

„Můžete jít,“ propustila je Jia.

„Jdi najít Clary a Jace. Já jdu najít Helen.“

„Jasně,“ přikývla Izzy.

***

Z knihovny se ozývalo dívčí chichotání. Alec se zdvihnutým obočím vstoupil dovnitř. Čekal studentky Akademie, místo toho uviděl Aline a Helen, jak jedna druhé strkají jazyk do krku.

„Ehm,“ odkašlal si. Obě jako střelené seskočily ze stolu.

„Lightwoode,“ zaúpěla Aline.

„Taky tě rád vidím, Penhallow,“ ušklíbl se.

„Co tu děláš? Nevěděla jsem, že máš být v Alincate.“ Nad jejich hlavami se rozezněl poplach.

„Co se děje?“ Rozhlížely se Helen s Aline.

„Dlouhý příběh. Zkráceně, podařilo se nám oddělit Clary a Jonathana a Jonathan vyhrožuje, že zničí Alicante.“

„Musíme do zbrojnice,“ rozběhla se Aline z knihovny.

„Jo, ale nejdřív bych rád mluvil s tvou drahou polovičkou,“ pokrčil Alec rameny.

„Jistě,“ přikývla Helen.

„Pak tě dojdeme,“ otočil se Alec na Aline.

***

„Osobně se ještě neznáme. Alec Lightwood..,“

„Vedoucí Institutu v New Yorku, já vím. Helen Blackthorn,“ natáhla ruku.

„Rád bych ti potřásl rukou, ale vzhledem k tomu, že jsi z poloviny víla, tak to nebudu riskovat.“

„Myslela jsem, že randíš s čarodějem a nemáš nic proti podsvěťanům,“ odvrátila se Helen.

„Ne, ne ne, tak jsem to nemyslel. A s Magnusem už nechodím, rozešli jsme se.“

„To mě mrzí.“

„Udělal jsem, co bylo nutné. Ale k mému problému. Když jsme oddělili Clary, Glorius vybouchl a mě zasáhlo několik úlomků. Když se mě pak Jace se Simonem pokoušeli zvednout, začal jsem po Simonově doteku hořet...“

„Nebeský oheň reagoval na přítomnost démonické krve,“ přikývla Helen.

„Ano,“ přikývl.

„Pojď se mnou.“

***

„Jonathane, prosím! Zastav to!“ Křičela Clary. „Kvůli mě.“

„Nikdy jsi mě nemilovala. Tak teď můžeš jenom sledovat, co jsi způsobila. Všichni zemřou.“ Mávl směrem k obloze a otevřel trhlinu. „Víš, co se stane s démonem, který zemře? Vrátí se do své domovské říše a když je trhlina otevřená, budou se vracet stále dokola, dokud všichni nebudete mrtvý.“

„Jonathane, prosím tě. Nedělej to!“ Vrtěla Clary hlavou. Jonathan zvedl ruku s mečem a meč v jeho rukách zmizel. „Na to už je pozdě!“ A pak sám odletěl.

„Ne! Ne! Tohle je konec!“

„Miluji tě,“ podíval se na ní Jace se strachem z očí. „A pokud něco existuje po smrti budu tě milovat i tak.“ Políbil jí.

„Ještě nejsme mrtvý.“

***

„Měl jsi pravdu,“ otočila se Helen na Aleca. „Máš v sobě Nebeský oheň. Měl by ses vyhýbat všemu démonickému, jinak by to mohlo mít katastrofální následky.“

„Jako, že můžu umřít?“ Zeptal se Alec.

„Vlastně ano,“ přikývla Helen. „Jinak by to z tebe mělo časem vyprchat.“

„Za jaký čas?“ Zeptal se Alec. „Měsíc, dva nebo déle? Třeba nikdy?“

„To ti s určitostí říct nemůžu,“ zavrtěla Helen hlavou.

„Tak díky. Hádám, že s tím starosti dělat nemusím, když nám nad hlavou krouží démoni,“ ušklíbl se Alec.

„Hlavu vzhůru. Vždycky je naděje.“

„Já vím,“ přikývl Alec.

„Jdeme jim nakopat zadky?“ Zeptala se Helen se širokým úsměvem.

„Oni mají zadky?“ Zvedl Alec obočí a oba se rozesmáli.